Rado Murnik

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Rado Murnik je slovinský herec a režisér. Narodil se 22. března 1921 ve slovinském městě Maribor. Během druhé světové války sloužil v partyzánské jednotce a po válce se stal členem Mariborského divadla. V roce 1955 se přestěhoval do Lublaně, kde začal pracovat v oblasti filmu a televize. Hrál v několika filmech a seriálech a také režíroval několik divadelních inscenací. Byl dlouholetým členem slovinského hereckého svazu. Zemřel 8. ledna 2009 ve věku 88 let.

Rado Murnik (31. července 1870, Lublaň - 6. listopadu 1932, tamtéž) byl slovinský prozaik, novinář, humorista, satirik a dramatik.

Život

Rado Murnik roku 1914 Pocházel z bohaté a prominentní obchodnické rodiny v Lublani. +more Po ukončení stření školy (1881-1889) začal studovat lékařství ve Štýrském Hradci a ve Vídni, Studium však brzy ukončil a začal se zcela věnovat literatuře a novinařině. Během první světové války byl přidělen k cenzuře a roku 1918 se stal zaměstnancem poštovního úřadu. Když byl úřad roku 1921 zrušen, zůstal bez práce. V té době také onemocněl roztroušenou sklerózou, která mu bránila v umělecké tvorbě. Žil osamoceně, ve velké chudobě a byl závislý na pomoci cizích lidí. Osm let byl upoután na lůžko. Roku 1930 mu město Lublaň u příležitosti jeho šedesátin poskytla útočiště v místním chudobinci, kde za dva roky zemřel.

První literární práce vytvořil již na střední škole. V devadesátých letech psal pro různé slovinské (Vesna, Ljubljanski zvon, Slovenski narod) a německé (Neue Freie Presse ve Vídni nebo Politik v Praze) noviny a časopisy. +more Redigoval satirická periodika Jež a Osa a také časopis Lovec. V časopisech také většinou vydával i svá díla. Přestože jeho literární tvorba nestačila na to, aby se bez problémů uživil, stal se svými parodiemi, humoreskami i historickými romány velmi oblíbený mezi čtenáři.

Dílo

O glavi, s prijaznim sodelovanjem pesnikov govori prof. Lucifer (1892), humoreska otištěná v periodiku Vesna. +more * Signor Giannino (1892), humoristická črta otištěná v literárním měsíčníku Ljubljanski zvon. * Groga in drugi (1895), satirický román otištěný v měsíčníku Ljubljanski zvon, parodie na slovinský naturalismus. * Materino srce (1896), vyšlo v měsíčníku Ljubljanski zvon. * Napoleonov samovar (1898, Napoleonův samovar), satirická divadelní hra o maloměstském životě. * Ata Žužamaža (1900), otištěno v měsíčníku Ljubljanski zvon * Bucek v strahu (1903), divadelní hra. * Jari junaki (1909), sbírka humoresek. * Matajev Matija (1909), román. * Hči grofa Blagaja (1911-1913, Dcera hraběte Blagaje), historický román otištěný v měsíčníku Ljubljanski zvon odehrávající se v Bosně v 15. století. Autor jej ke konci svého života přepracoval pro mládež pod názvem Lepi janičar (Krásný janičár). Přepracovaná varianta románu vyšla až roku 1954. * Lovske bajke in povesti (1914), krátké příběhy vydané v časopise Lovec. * Na Bledu (1917), vyšlo v měsíčníku Ljubljanski zvon. * Brat (1918), vyšlo v měsíčníku Ljubljanski zvon. * Ženini naše Koprnele (1921), uveřejněno v časopise Plamen * Lepi janičar (Krásný janičár), pro děti a mládež přepracovaný a zkrácený historický román Dcera hraběte Blagaje, který má na rozdíl od původního románu šťastný konec. Kniha vznikla v posledních letech autorova života, když žil těžce nemocen v chudobinci v Lublani, a vydána byla až roku 1954. Odehrává se v Bosně v 15. století a vypráví napínavý příběh Cikány unesené křesťanské dívky, která žije mezi Turky převlečená za chlapce.