Rebutia wessneriana

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Mapa rozšíření R. wessneriana var. wessneriana Kvetoucí rostlina Rebutia wessneriana je mimořádně pěkný druh rodu rebucie, charakteristický svými nápadnými cizosprašnými květy a hustým bílým otrněním. Pojmenován byl na počest W. Wessnera, německého specialisty na rody Lobivia a Rebutia.

Rebutia wessneriana Bewer. var. wessneriana

Bewerunge, W.; Sukkulentenkunde, 2: 24, 1948

Sekce Rebutia, řada Marsoneri

'Synonyma: ' * Rebutia krainziana Kesselr. var. +more wessneriana (Bewer. ) Krainz et Haarm. ; Katalog der Städtischen Sukkulentensammlung Zürich, 2: 107, 1967 * Rebutia minuscula K. Sch. var. wessneriana (Bewer. ) Scholz, Inform. -brief Freundeskreis Echinopseen, 20:9, 1995 * Rebutia senilis Backeb. var. hyalacantha Backeb. ; Der Kakteenfreund, 1: 131, 1932 * Rebutia hyalacantha (Backeb. ) Backeb. ; Die Cactaceae, 3: 1551, 1959 * Rebutia calliantha Bewer. f. hyalacantha (Backeb. ) Buin. et Don. ; Sukkulentenkunde, 7/8: 103, 1963 * Rebutia krainziana Kesselr. var. hyalacantha (Backeb. ) Buchheim; in Zander, Handwörterbuch der Pflanzennamen, 10: 743, 1972.

Popis

Rostlina odnožující, později trsovitá, jednotlivé stonky stlačeně kulovité až téměř kulovité, až 70 mm vysoké a 80 mm široké, s vláknitými kořeny; temeno snížené, jen málo plstnaté, málo otrněné; pokožka zelená, při silném oslunění s načervenale zeleným nádechem. Žebra spirálovitá, rozložená v okrouhlé, 2 mm vysoké hrbolky; areoly oválné, 2,5 mm dlouhé, 5 mm navzájem vzdálené. +more Trnů asi 25, nerozlišitelné na okrajové a středové, až 20 mm dlouhé, bílé, horní někdy s lehce nahnědlou špičkou.

Květy asi 55 mm široké, zářivě krvavě červené, cizosprašné; květní lůžko a květní trubka červené s fialově červenými šupinami; okvětní lístky úzce kopinaté, dlouze špičaté, asi 30 mm dlouhé a 6 mm široké; nitky červené, prašníky světle žluté; čnělka růžově oranžová, na spodních 2 - 3 mm srostlá s úzkou květní trubkou. Plod kulovitý, bledě fialový až růžově červený, s purpurovými šupinami. +more Semena podlouhlá, přes 1 mm dlouhá; testa leskle černá; hilum bazální, nažloutle bílé.

Variety a formy

Do úrovně variety R. wessneriana byla roku 1959 přeřazena R. +more calliantha, taxon popsaný současně s R. wessneriana jako samostatný druh. Tím je na úrovni druhu dána trvale priorita jména R. wessneriana před jménem R. calliantha. R. wessneriana je značně proměnlivý taxon , který navíc výrazně reaguje na vnější podmínky, zejména v charakteru a barvě otrnění. K R. wessneriana byly dále jako vnitrodruhové taxony přiřazeny i R. calliantha var. beryllioides, R. permutata a R. permutata var. gokrausei, poslední dvě jména však nebyla platně publikována, a proto i na nich založené kombinace nejsou platně uveřejněné.

R. wessneriana byla popsána podle rostlin, které pocházely ze zásilek Stümera a Marsonera firmě Winter, odkud byly dále šířeny. +more Přesné lokality nebyly známé, až nově byl jako R. wessneriana označeny sběry WR 234 a MN 45. Do příbuzenstva R. wessneriana patří rovněž sběry WR 661, označený jako R. permutata, a L 557, označený jako R. wessneriana var. beryllioides. Nově byla jako R. wessneriana označen sběr SE 52.

Výskyt a rozšíření

Naleziště původních rostlin, podle kterých byl druh popsán, není blíže známé. Rauschovy sběry pocházejí ze severní Argentiny, WR 234 z provincie Jujuy, z Quebrada de Humahuaca, od Alemania, a WR 661 z provincie Salta, z Quebrada de Escoipe, od Guachipas. +more Jako místo nálezu sběru M. Winberga bylo uvedeno Argentina, Jujuy, Volcan, 2200 m. Sběr V. Šedy pochází z Quebrada de Humahuaca, západně od Volcan, z nadmořské výšky asi 2400 m (Argentina, provincie Jujuy).

Poznámky

R. wessneriana byla popsána roku 1948 W. +more Bewerungem jako samostatný druh, stejný taxon byl však popsán již roku 1932 C. Backebergem na úrovni variety jako R. senilis var. hyalacantha. Současně s publikací R. wessneriana byly popsány i další dva blízce příbuzné taxony, R. calliantha a R. krainziana, jako samostatné druhy. Tyto skutečnosti jsou dodnes příčinou pochybností a nejasností kolem taxonomicko-nomenklatorického řešení těchto taxonů. Na úrovni druhu je správné jméno R. wessneriana a Backebergovo jméno R. hyalacantha je nadbytečné, priorita Backebergova jména platí pouze na úrovni variety.

Situaci navíc komplikují dodnes dosti rozšířené rostliny pod jménem R. senilis var. +more hyalacantha, které skutečně vykazují znaky R. senilis s. s. - samosprašné květy s poněkud širší květní trubkou a volnou čnělkou. Tyto rostliny zřetelně neodpovídají Backebergovu popisu R. senilis var. hyalacantha a označovat je tímto jménem je chybné. Jedná se o zajímavý morfotyp R. senilis s hustým sklovitě bílým otrněním. Popisy R. wessneriana a R. senilis var. hyalacantha se liší jen nepatrně. Jediný zde existující rozdíl v odstínu otrnění je zcela v rozmezí přirozené variability a lze jej pozorovat i na týchž rostlinách v závislosti na podmínkách kultury.

Pěstování

R. wessneriana roste dobře pravokořenná a je zcela zbytečné ji roubovat. +more Dobře propustný substrát, v době růstu dostatek světla a čerstvého vzduchu a nárazová zálivka, ve vegetačním klidu úplné sucho při teplotách 5 - 10 °C jsou základní podmínky pro dobrý růst a bohatou násadu velkých, nápadných květů. Snadno se rozmnožuje odnožemi i výsevem.

Literatura

Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1551, 1959 * Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p. 384, 385, 1966 * Bewerunge, W. +more; Kakteen und andere Sukkulenten, 24: 181, 1973 * Donald, John Donald; Nat. Cact. Succ. , 14: 4, 1959 * Hlinecký, Antonín; Rod Rebutia K. Schumann; Fričiana, 5/36: 18, 1965 * Köhler, Udo; Kakteen und andere Sukkulenten, 15: 134, 1964 * Krainz, Hans; Die Kakteen, 14: CVc, 1960 * Pilbeam, John; Rebutia , p. 114, 1997 * Simon, Wilhelm; Kakteen und andere Sukkulenten, 22: 238, 1971 * Šída, Otakar; Atlas kaktusů, tab. 52, 1990 * Šída, Otakar; Rod Rebutia , p. 41, 1997.