Rebutia senilis

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Mapa rozšíření R. senilis var. senilis Rebutia senilis je mimořádně pěkný a vděčný druh rodu rebucie, charakteristický svými nápadnými, hojnými květy a hustým bílým otrněním. Pojmenován byl podle svého celkového vzhledu, senilis znamená stařecký, což se vztahuje k otrnění.

Rebutia senilis Backeb. var. senilis

Backeberg, Curt; Der Kakteen-Freund, 1: 123, 1932

Sekce Rebutia, řada Senilis

'Synonyma: ' * Rebutia minuscula K. Sch. +more var. senilis (Backeb. ) Simon; Kakteenkunde, p. 78, 1937 * Lobivia senilis (Backeb. ) Kelsey & Dayton; Standard. Pl. Names, p. 73, 1942 * Rebutia senilis Backeb. var. semperflorens Poind. ; Cact. Succ. J. (US), 11: 66, 1939.

Popis

Stonek jednotlivý až poněkud odnožující, nejprve široce okrouhlý, později ploše kulovitý až kulovitý, až 70 mm široký a 80 mm vysoký, s vláknitými kořeny; pokožka sytě zelená. Žebra zcela rozložená do okrouhlých, bradavkovitých, spirálovitě uspořádaných, 2 - 3 mm vysokých hrbolků; areoly oválné, 1 - 2 mm velké, pokryté hojnou, dlouho vytrvávající, bílou vlnou. +more Trny početné, dlouhé, vápnitě bílé, husté, až 30 mm dlouhé, štětinovité až slabě jehlovité, v počtu až 35, těžko rozlišitelné na okrajové a středové, přímé, stranou a ven směřující.

Květy ze starších areol, asi 35 mm dlouhé a široké, karmínově červené, samosprašné; květní lůžko kulovité, 3 - 4 mm široké, žlutooranžové, pokryté trojúhelníkovitými, zcela holými hnědočervenými šupinami; květní trubka nálevkovitá, dole 3 - 4 mm, nahoře až 10 mm široká, zcela volná, bez srůstu s čnělkou, uvnitř bělavá, vně světle načervenalá, pokrytá delšími, nahnědle růžovými, holými šupinami; okvětní lístky úzce kopinaté, vybíhající do dlouhé špičky, 18 - 25 mm dlouhé, dosti řídce postavené; nitky světle žluté, 8 - 12 mm dlouhé, nejdelší nahoře, prašníky žluté; čnělka a blizna bělavé, nitkovitá roztažená ramena blizny v úrovni nejvyšších prašníků. Plod kulovitý, 5 - 8 mm velký, nažloutle červený, pokrytý holými, olivově hnědými šupinami. +more Semena černá, asi 1,2 mm dlouhá a 0,8 mm široká, testa lesklá, drobně hrbolatá, hilum bílé.

Variety a formy

Celý okruh R. senilis je mimořádně proměnlivý, zejména ve vybarvení květů a vzhledu otrnění. +more Určitým problémem je zde pouze fakt, že podkladem pro většinu jmen, které byly na úrovni variety i druhu publikovány ponejvíce autorem základního druhu, C. Backebergem, nebyly přírodní exempláře, ale kulturní rostliny, které se objevily ve sbírkách. Pro většinu taxonů také dodnes není k dispozici vazba na nějakou přirozenou populaci.

Již současně s popisem druhu popsal C. Backeberg i R. +more senilis var. stuemeri s jemnějším, řidším otrněním a žlutočerveným květem. Roku 1935 stejný autor publikoval R. senilis var. lilacino-rosea s fialově růžovými květy, R. senilis var. aurescens s více nažloutlými a R. senilis var. breviseta s nápadně krátkými trny. Současně jako R. chrysacantha publikoval další blízkou rostlinu, která je charakterizována řidším a spíše silnějším, nažloutlým otrněním a ve stáří více protáhlými až krátce sloupovitými stonky. K tomuto taxonu mají blízko i další rostliny, které byly prvotně popsány jako variety R. senilis - var. iseliniana s oranžovými květy, var. kesselringiana se žlutými květy a var. elegans a var. schieliana se žlutočervenými květy. Kromě toho byl jako R. senilis var. hyalacantha popsán i další taxon, který podle současného pojetí patří k jinému druhu.

Jako R. senilis, případně R. +more senilis var. nebo R. senilis f. byly v novější době označeny např. sběry FR 941, 941a; WR 167, 661, 706a, 706b, 706c, 769, 785; MN 0022, 0113, 0221; KK 845, 1243; RH 476, 1190 (. ), 1277 (. ).

Výskyt a rozšíření

Všechny variety a formy spojované s R. senilis pocházejí z Argentiny, z provincie Salta, zejména z vyšších částí Quebrada de Escoipe a přiléhajících oblastí. +more První rostliny z tohoto příbuzenstva tam nalezl a sbíral C. Backeberg již počátkem 30. let minulého století. Ze stejné oblasti (Escoipe, Chorillos, okolí Volcan Cachi) pocházejí také všechny novější sběry, které byly k tomu druhu přiřazeny, pouze u sběru RH 1190 bylo jako místo nálezu uvedeno Hualinchay, provincie Tucuman, ale tento sběr je řazen s otazníkem nejen k R. senilis, ale také k R. minuscula.

Poznámky

R. senilis patří mezi nejznámější zástupce rodu Rebutia vůbec a sekce Rebutia zvlášť. +more V sekci Rebutia jsou dobře vymezené tři okruhy samosprašných rostlin. Okruh R. senilis se od skupiny kolem R. minuscula odlišuje hlavně otrněním, které z velké části stonky zakrývá. Samotná R. senilis s nejbližšími varietami má otrnění bílé, většinou silně propletené, a dlouze nálevkovité květy se štíhlou, až ke květnímu lůžku volnou trubkou.

Rostliny přesně odpovídající původnímu Backebergovu popisu ze sbírek vymizely, v současnosti se většinou pod tímto jménem vyskytují formy s méně výrazným otrněním a rovněž karmínově červené květy s bílým jícnem nejsou vidět. Přesto existují některé opravdu pěkné formy mezi novými nálezy, ale i mezi starými rostlinami původem ještě od A. +moreV. Friče.

Pěstování

R. senilis je vděčný a pěstitelsky nenáročný druh. +more Pro hojné květy nápadného zbarvení a snadné pěstování lze tento druh doporučit i pro začátečníky, je ale příjemným zpestřením každé sbírky. Snadno se množí ze semen, která se ze samosprašných květů vytvářejí pravidelně a v dostatečném množství. Dobře roste na vlastních kořenech v mírně kyselé, dobře propustné půdě. Vyžaduje ve vegetaci dostatek světla a čerstvého vzduchu a nárazovou zálivku. V době vrcholícího léta mohou vysoké teploty vést k zastavení růstu, pak je nutno také omezit zálivku, aby nedocházelo k zahnívání kořenů. Během zimního klidu je vhodné úplné sucho a teploty pod 10 °C, aby se rostliny předčasně neprobouzely a nedeformovaly.

Literatura

Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1545, 1959 * Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p. 385, 1966 * Backeberg, Curt; Knuth, Frederic Marcus; Kaktus-ABC, p. +more 277, 1936 * Donald, John Donald; The Classification of the Rebutias; Ashingtonia, 2: 51, 1975 * Hlinecký, Antonín; Rod Rebutia K. Schumann; Fričiana, 5/36: 10, 1965 * Pilbeam, John; Rebutia , p. 89, 1997 * Šída, Otakar; Rod Rebutia , p. 36, 1997 * Veverka, Miroslav; Atlas kaktusů, tab. 36, 1993.