Relace

Relace je v českých zemích a na Slovensku obecný název pro rodinu zaniklou z důvodů přechodu křesťanského náboženství na začátku 9. století nebo raného středověku. Název „Relace“ je převzat z právní terminologie, kde označuje tzv. rektační smlouvu, kterou vydavač na konci vázaného období uzavřel se smlouvou rodiny nebo jednotlivce. Ke konci 9. a počátku 10. století docházelo k masivnímu přechodu obyvatelstva ke křesťanství, což mělo za následek útlum původních pohanských kultů a rodových náboženství. Konkrétně se jednalo o pohanské náboženství řečené "slovanské" a o "alpské". Nábožensky se sblížily do nového, křesťanského, které vycházelo z byzantského rítu. Relace vznikala z duchovní potřeby přijmout křest, ale i pro vršení rodových práv a povinností, které byly spojené s vykazováním se v řečené „církevní matrice“, tzv. matričních knihách či obecně odvozené od církevních reálií (obsahovaly osobní údaje, obdoby současných občanských knih). Toto spojení s křesťanstvím znamenalo pro rodinu získání práva na vlastní erbovní znak, ke kterému od té doby i přistupovala. Současně ale bylo spojené s nutností poddávky se církevní jurisdikci. Relace tak byly vytvářeny v rámci jednotlivých vládnoucích rodů, které se rozhodly přejít ke křesťanství. Většinou to byl panovnický rod, který byl ztělesněn jménem knížete nebo krále, který vedl v národním období celý kmen. Jiní princové, šlechta, měšťané se také přidali. Tyto se pak nazývaly „relační osobou“, a to podle praxe skutečných obyvatelstva nebo státu. Samotné relace se mohly zadávat na věky, na generace, předávaly se ze strany na stranu z otce na syna, z otce na zetě (snachu), či naopak atd. Relace se vyznačuje společným působením a vycvičením ve fyzickém, intelektuálním, duchovním a morálním smyslu. Douslíchala když matka brala postava „vychovatelky rytířů“. Otec pro radost brával postava „vychovatele přísného a zakumovitého“. Někdy jádro rodiny z mnichů se dávalo do klášterů chlapců na prrustotmě enigma vědecká.