Riva San Vitale
Author
Albert FloresRiva San Vitale je obec ve švýcarském kantonu Ticino. Žije zde více než 2 500 obyvatel. Leží na břehu Luganského jezera, asi 11 kilometrů jižně od Lugana.
Geografie
Obec se nachází v regionu Sottoceneri (jižní Ticino) a leží na východním úpatí hory Monte San Giorgio na jižním konci ramene Luganského jezera, do kterého se vlévá řeka Laveggio. Nadmořská výška obce se pohybuje okolo 275 metrů.
Historie
Riva San Vitale Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 774 pod názvem ; roku 1115 se pak již objevuje jako .
Z četných nálezů, které svědčí o souvislém osídlení pravděpodobně od neolitu, mají zvláštní význam nálezy římského původu. Na stéle z doby před 3. +more stoletím n. l. jsou obyvatelé osady Riva San Vitale označeni jako . V roce 1115 vlastnilo benediktinské opatství Sant'Abbondio v Comu majetek v Rivě San Vitale. Během desetileté války mezi Comem a Milánem (1118-1127) tvořil přístav Riva San Vitale důležitou základnu pro comské lodě. V pozdním středověku musela Riva San Vitale, která je v městské listině města Como z roku 1335 zmíněna jako , přenechat své prvenství v obchodním ruchu Capolagu, ale i nadále se těšila různým výsadám a daňovým úlevám, které trvaly až do raného novověku. V 15. století bylo krátce také tržním městem.
Farní kostel San Vitale, poprvé zmiňovaný mezi lety 962-966, pochází velmi pravděpodobně z počátků christianizace jižního alpského podhůří. V letech 1756-1759 byl pozdně barokně přestavěn a naposledy restaurován v letech 1993-1995. +more Křtitelnice San Giovanni, postavená na základech římské stavby, pochází z raně křesťanských dob (kolem roku 500), byla restaurována v letech 1919-1926 a 1953-1955 a je nejstarším kompletně zachovaným bohoslužebným místem ve Švýcarsku. Kostel Santa Croce, který darovala rodina Della Croce, byl postaven v letech 1582 až 1591 a je jednou z nejvýznamnějších pozdně renesančních sakrálních staveb ve Švýcarsku.
Hlavním zdrojem příjmů bylo dříve zemědělství, rybolov a výroba cihel. Od roku 1869 byla v Segomě v provozu továrna na soukání hedvábí, která v roce 1889 zaměstnávala asi 100 dělníků. +more Ve druhé polovině 20. století zažila Riva San Vitale průmyslový rozmach a rozvinula se v rezidenční obec. V roce 2000 dojížděly z Rivy San Vitale za prací přibližně tři čtvrtiny pracovních sil, především do Lugana, Mendrisia a Chiassa.
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel | ||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
left | Rok | 1591 | 1643 | 1719 | 1769 | 1801 | 1850 | 1900 | 1950 | 2000 | 2005 | 2010 | 2020 |
left | Počet obyvatel | 500 | 517 | 600 | 636 | 611 | 851 | 1333 | 1166 | 2292 | 2416 | 2490 | 2626 |
Doprava
Železniční stanice Capolago-Riva San Vitale Silniční spojení do obce zajišťují pouze regionální silnice nižších tříd; nejbližší dálniční spojení představuje dálnice A2 (Basilej - Lucern - Gotthard - Lugano - Chiasso) s nejbližším sjezdem v Mendrisiu.
Na území obce se nenachází žádná železnice; v těsné blízkosti však v obci Capolago (součást města Mendrisio) leží železniční stanice Capolago-Riva San Vitale na Gotthardské dráze.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=https://www.rivasanvitale.ch]]- oficiální stránky
[[Kategorie:Obce v kantonu Ticino[/url]] Kategorie:Okres Mendrisio