Ticino (kanton)

Ticino, plným názvem Republika a kanton Ticino , je nejjižnější švýcarský kanton. Úředním jazykem na území kantonu je italština. Výjimkou je pouze walserská obec Bosco/Gurin, kde je úředním jazykem také němčina. Kanton svým územím zcela obklopuje italskou enklávu Campione d'Italia. Společně s oblastmi kantonu Graubünden vytváří tzv. Svizzera Italiana (italsky mluvící Švýcarsko). Lombardské dialekty (Ticinese) jsou zde, zejména v údolích, stále hodně rozšířené, nemají už však oficiální status. Metropolí kantonu je Bellinzona.

Kanton je pojmenován podle řeky Ticino, Tessin v němčině a francouzštině (s rozdílnou výslovností).

Geografie

Kanton Ticino se rozkládá na jihu Švýcarska. V rámci Švýcarska sousedí s kantony Wallis (na severovýchodě), Uri (na severu), a Graubündenem (na severu a severovýchodě). +more Jinak je obklopen Itálií.

Má rozlohu 2812 km², z čehož jsou úrodné asi tři čtvrtiny. Lesy zabírají přibližně třetinu rozlohy kantonu, značnou část rozlohy zabírají také Luganské jezero a jezero Lago Maggiore.

Průsmyk Monte Ceneri dělí území kantonu na dvě části. Severní, mnohem hornatější část, zvanou Sopraceneri, tvoří dvě velká švýcarská údolí kolem jezera Lago Maggiore: Ticinské údolí a údolí Maggia. +more Jižní část, zvaná Sottoceneri, se rozkládá okolo Luganského jezera.

Nejdelší řekou kantonu je Ticino. Odvodňuje většinu kantonu, jímž protéká ze severozápadu přes údolí Bedretto a Leventinu, a vlévá se do Lago Maggiore blízko Locarna. +more Její hlavní přítoky jsou řeky Brenno v údolí Blenio, a Moesa v údolí Mesolcina, které náleží ke kantonu Graubünden. Krajina kantonu je tvarována řekou, která se ve své střední části formuje do širokého údolí, běžně známého jako Riviera.

Západní část kantonu je však odvodňována řekou Maggia. Údolí Verzasca se rozkládá mezi řekami Ticinem a Maggiou. +more Malá část kantonu je odvodňována přímo do Luganského jezera. Většina kantonu patří k Alpám, malá část však patří k Pádské nížině, která se rozkládá převážně v severní Itálii.

Historický přehled

Ve starověku bylo území dnešního Ticina osídleno keltským kmenem Lepontiů. Později, pravděpodobně za vlády Augusta, se stalo součástí Římské říše. +more Po pádu Západořímské říše bylo ovládnuto Ostrogóty, Langobardy a Franky. Okolo roku 1100 bylo centrem bojů mezi svobodnými komunami Milánem a Como; ve 14. století je k Milánskému vévodství připojili Viscontiové. V 15. a 16. století je, v zaalpských taženích, postupně dobyla Švýcarská konfederace.

Roku 1403 získal kanton Uri dnešní okres Leventina. V letech 1418 a 1419 dobyly švýcarské jednotky další území. +more První neúspěch přinesla bitva u Arbeda roku 1422, kde byli Švýcaři poraženi Milánským vévodstvím a ve smlouvě z roku 1426 byla hranice s Milánským vévodstvím navrácena zpět na Svatogotthardský průsmyk. Obnovená tažení probíhala v letech 1439, 1441 a 1447, dokud nebyli Švýcaři v roce 1449 znovu poraženi vojsky Zlaté ambroziánské republiky v bitvě u Castione.

V roce 1466 milánský vévoda slíbil, že odstoupí Leventinu Švýcarsku, ale svůj slib plnil pomalu, a protože Švýcaři bojovali v burgundských válkách, uzavřel dokonce s Burgundskem spojenectví. To kanton Uri přimělo poslat do Leventiny výpravu, kterou místní obyvatelé vítali jako osvoboditele. +more Švýcaři se pokusili dobýt i Bellinzonu, ale po dvoutýdenním obléhání to vzdali a vrátili se domů. Bitva o Giornico z roku 1478 byla pro jednou švýcarským vítězstvím, ve kterém se jednotkám kantonu Uri o síle asi 175 mužů, s podporou asi 400 mužů z místního obyvatelstva, podařilo porazit milánskou armádu o síle 10 000 mužů. Smlouvou z Lucernu ze 3. března 1480 byla Leventina Milánským vévodstvím odstoupena kantonu Uri, zatímco Bellinzona zůstávala součástí Milánského vévodství.

Roku 1487 chtěli kantony Valais a Lucern připojit Ossolské údolí v dnešní Itálii. Švýcaři obléhali Domossolu a drancovali údolí a byli drtivě poraženi armádou Milánského vévodství v bitvě u Crevoly v dubnu 1487.

Při tažení roku 1500 dobyla vojska kantonů Nidwalden, Schwyz a Uri města Bellinzona a Riviera, které byly roku 1503 oficiálně přiznány konfederaci Ludvíkem XII. +more Francouzským. Do dalšího tažení už byla zapojena vojska ze všech tehdejších 12 švýcarských kantonů. V bitvě u Noravy, roku 1513, zvítězilo Švýcarsko. Konfederace a tři spojenecké graubündenské spolky jí zajistily držení Locarna, Lugana, dnešního okresu Vallemaggia, Mendrisia, Cuvia, Ravaglie, Chiavenny, Bormia, Tre Pievi a Valtelliny. Roku 1515 bylo Švýcarsko poraženo Františkem I. Francouzským v bitvě u Marignana a vzdalo další výboje, ale mír z roku 1516 mu umožnil ponechat si získaná území, s výjimkou Ossolského údolí, která bylo předáno zpět Milánskému vévodství. Uzemí moderního kantonu představuje poslední území, které kdy Švýcarska konfederace dobyla. Celé území moderního kantonu bylo rozděleno na osm fojtství (ne příliš odlišných od okresů moderního kantonu Ticino), z nichž Leventina zůstávala až do roku 1798 přímou součástí kantonu Uri, zatímco zbytek území byl spravován společně tehdejšími 12 kantony.

Roku 1755 Leventina neúspěšně povstala proti Uri. V únoru 1798 byl pokus o anexi Cisalpinskou republikou odražen dobrovolnickou milicí v Luganu. +more Roku 1798 byla Švýcarsko ovládnuto Francií, došlo k vyhlášení Helvétské republiky a na území dešního kantonu Ticino vznikly dva kantony Bellinzona a Lugano, existující do roku 1803, přičemž Leventina byla od kantonu Uri oddělena a nově začleněna do kantonu Bellinzona. Oba kantony se však dostaly do finančních problémů a tak byly roku 1803 sloučeny do nového kantonu Ticino, který se stal, podle Mediačních aktů, současně plnoprávným členem obnovené Švýcarské konfederace. Po invazi Jižní koalice do Švýcarska 29. prosince 1813 ztratila Mediační akta platnost a kanton Uri se neúspěšně pokusil o znovupřipojení Leventiny ke svému území. V letech 1813 a 1850 používal kanton vlastní měnu Ticinský frank, který pak byl nahrazen Švýcarským frankem.

Do roku 1878 se v postavení kantonální metropole střídala tři největší města Bellinzona, Lugano a Locarno, poté se trvalou metropolí stala Bellinzona. V období 1870-1891 byla v kantonu politická nestabilita a jeho úřady potřebovaly v letech 1870, 1876, 1889 a 1890-1891 pomoc federální vlády, aby nastolily pořádek v některých případech.

Současná kantonální ústava pochází z roku 1997. Předchozí ústava byla schválena roku 1830, téměř 20 let před ústavou Švýcarské konfederace.

Politický přehled

Kantonální parlament nazývající se Velká rada (italsky Gran Consiglio), má 90 poslanců. Kanton vysílá dva zástupce do Stavovské rady a osm zástupců do Národní rady. +more Kantonální vláda, která má 5 členů, se nazývá Státní rada (italsky Consiglio di Stato).

Správní členění

Okresy

Kanton Ticino se člení na 8 okresů (italsky distretti), jejichž vymezení vychází z členění území moderního kantonu před francouzským vpádem do Švýcarska roku 1798:

* Distretto di Mendrisio * Distretto di Lugano * Distretto di Locarno * Distretto di Vallemaggia * Distretto di Bellinzona * Distretto di Riviera * Distretto di Blenio * Distretto di Leventina

Kraje a obce

V kantonu je celkem 195 obcí (stav v únoru 2006). Obce (italsky comuni) se seskupují do 38 krajů (italsky circoli) a ty do 8 výše uvedených okresů.

Externí odkazy

[url=https://web.archive.org/web/20170209184557/http://www4.ti.ch/]Oficiální web kantonu Ticino[/url]

Ticino