Gotthardský železniční tunel

Charakteristika

Tunel je dvojkolejný normálněrozchodný. Severní portál leží u města Göschenen ve výšce 1106 m a jižní portál leží nedaleko města Airolo ve výšce 1142 m. +more Nejvyšší bod tunelu je v nadmořské výšce 1 151 m, přibližně v osmém km od severního portálu. V desátém km tunel prochází hranicí mezi kantonem Uri a kantonem Ticino. Jízda tunelem trvá asi 7-8 minut.

Historie

Průběh stavby tunelu

Tunel byl stavěn v letech 1871-1881. Stavba byla vedena švýcarským inženýrem Louisem Favre, který zemřel na infarkt uvnitř tunelu v roce 1879. +more Stavba byla znesnadňována obrovskými finančními, technickými a geologickými problémy; nedostatek financí měl za následek ztížené pracovní podmínky a úspory v oblasti zajištění bezpečnosti ražby.

V tunelu během stavby zemřelo kolem 200 pracovníků (přesné číslo není známo) a to zejména kvůli průvalům vody a následným zátopám. Mnozí byli také zabiti vlaky, které vyvážely vydolovanou horninu z tunelu. +more V roce 1875 proběhla velká stávka dělníků rozehnaná švýcarskou armádou, jejímiž oběťmi byli čtyři mrtví a 13 zraněných. Blízko nádražní budovy v Airolo je památník věnovaný pracovníkům, kteří zemřeli při stavbě tunelu. Památník vytvořil umělec Vincenzo Vela.

Provoz tunelu

Tunel byl nakonec uveden do provozu v roce 1882 a byl provozovaný privátní společností Gotthardbahn, která vedla z Immensee (na trase z Zürichu) do Chiassa na italské hranici. V roce 1920 projela tunelem první elektrifikovaná souprava. +more Kvůli potížím vzniklým při současném provozu parních a elektrických lokomotiv muselo být sníženo napětí z běžných 15 kV na 7. 5 kV, protože špína a mastnota usazená na izolátorech způsobovala zkraty.

Budoucnost

Budoucnost tunelu po otevření Gotthardského úpatního tunelu (Gotthard Basistunnel), jehož zprovoznění pro pravidelnou dopravu se uskutečnilo 11. prosince 2016, je zatím nejistá. +more Předpokládá se využití pro těžké nákladní vlaky, zatímco rychlá osobní doprava (200-250 km/h) bude využívat nový tunel. Těžké nákladní vlaky s maximální rychlostí pouze 100-120 km/h by tak nenarušovaly provoz. Na staré trati je ve vrcholovém tunelu maximální povolená rychlost pro všechny druhy vlaků 80 km/h. To je však v rozporu s tezí využívat úpatní tunel pro dlouhé a těžké vlaky bez nutnosti využívat přípřež nebo postrk.

Sousední tunely

V sousedství Gotthardského železničního tunelu, jsou vybudovány ještě dva tunely. Jeden z nich je Gotthardský silniční tunel (16,4 km, otevřen v roce 1980) a Gotthardský úpatní tunel (57 km, otevřen 11. +more prosince 2016). Tento tunel je nejdelší na světě.

Související články

Gotthardský úpatní tunel * Gotthardský silniční tunel * Lötschberský úpatní tunel * Simplonský tunel

Odkazy

Reference

Literatura

Karl Lüönd: Unser Gotthard. Ringier, Zürich 1980. +more * Hans Peter Nething: Der Gotthard. Ott Verlag, Thun 1976 * Werner Meyer: 1291, die Geschichte. Silva-Verlag, Zürich 1990. * Rennhardt: Der Gotthard - SJW-Heft 1594 * Artur Wyss-Niederer: Sankt Gotthard, Via Helvetica. Edition Ovaphil, Lausanne 1979.

Externí odkazy

Kategorie:Doprava v kantonu Ticino Kategorie:Doprava v kantonu Uri Kategorie:Železniční tunely ve Švýcarsku Kategorie:Postaveno ve Švýcarsku 1882 Kategorie:Stavby v kantonu Ticino Kategorie:Stavby v kantonu Uri