Cesko.wiki Rjúdžó (1869)
Author
Albert FloresRjúdžó (1869) je japonský křižník postavený v roce 1869. Jedná se o první moderní válečnou loď vyrobenou v Japonsku. Křižník byl navržen britským inženýrem a stavbu zajistila britská loděnice Thames Ironworks and Shipbuilding Company. Rjúdžó byl primárně určen pro japonské námořnictvo s cílem posílit jeho schopnosti v oblasti obrany a boje proti pirátům. Loď byla vybavena děly na příďové a záďové části trupu a měla sílu 1 220 tun. Během svého provozu hrál Rjúdžó významnou roli v japonsko-čínské válce v roce 1894 a rusko-japonské válce v letech 1904-1905. V obou konfliktech se křižník účastnil námořních bitev a útoků na nepřátelské lodě. Po skončení rusko-japonské války byl Rjúdžó vyřazen ze služby a později prodán na trosky. Přestože už neexistuje, jeho význam jako první moderní válečné lodě vyrobené v Japonsku zůstává významný.
Rjúdžó byla šroubová paroplachetní obrněná korveta japonského císařského námořnictva. Byla dokončena roku 1869 v Británii pro japonský Kumamoto han ( ~ knížectví Kumamoto; dnes zhruba prefektura Kumamoto) a v západních pramenech vystupuje i jako Ihosho Maru/Jho Sho Maru. V roce 1870 byla předána nově vzniklému císařskému námořnictvu a přejmenována na Rjúdžó. Jako největší loď nového námořnictva (až do příchodu obrněnce Fusó) se stala vlajkovou lodí císařského námořnictva. Byla nasazena při potlačení povstání v počátcích období Meidži a roku 1874 byla vlajkovou lodí trestné výpravy na Tchaj-wan. Roku 1894 byla přestavěna na dělostřeleckou výcvikovou loď a vyřazena 1895 nebo 1898.
Pozadí vzniku
Thomas Blake Glover Během období Edo byla v Japonsku zakázaná stavba lodí schopných plavby po širém moři. +more Po nuceném otevření Japonska (1853-54) tedy na ostrovech neexistovala loděnice, která by měla zkušenost se stavbou moderních oceánských plavidel. Jednotlivá knížectví ( han) pozdního šógunátu proto hledala své první válečné lodě v zámoří.
Skotský obchodník Thomas Blake Glover, který působil v Japonsku od roku 1859, objednal v aberdeenské loděnici Alexander Hall and Company stavbu dvou plavidel: větší paroplachetní obrněné korvety Jho Sho Maru pro Kumamoto han a menší paroplachetní šalupy Hóšó Maru pro Čóšú han ( ~ knížectví Čóšú).
Kdy došlo k položení kýlu prameny neuvádějí a i v tom, kdy mělo dojít ke spuštění na vodu, se rozcházejí: podle Jentschury a Nišidy měla být Jho Sho Maru spuštěna už v roce 1864, ale podle aberdeenships. com se tak mělo stát až 27. +more března 1869.
Když už byla Jho Sho Maru na vodě, propukl nad ránem 29. května 1869 požár. +more Hořet začalo na pile, která sousedila s kotvištěm Jho Sho Maru. Při hašení zemřel čtyřiašedesátiletý majitel loděnice James Hall, který se pokoušel novou loď zachránit před plameny.
Kvůli chybě ve výpočtu ceny prodělala loděnice na stavbě 500 £.
Konstrukce
Trup a pancéřování
Trup byl smíšené dřevěno-ocelové konstrukce (z nelegované oceli) a opatřen pancéřovým pásem, který chránil vodorysku po celé délce. Pancéřový pás o tloušťce 4½ palce (114,3 mm) se skládal ze dvou plátů o celkové šířce šesti stop (1524 mm) a hmotnosti 130 T (132,086 t).
Kasematy dělostřelecké baterie kryl pancíř o tloušťce čtyř palců (101,6 mm).
Pohon
Jho Sho Maru/Rjúdžó byla třístěžňový plnoplachetník - tzn. nesla příčné plachty i na bezanu nad vratiplachtou. +more Peň každého stěžně a dolní ráhna (ráhna hlavních/kurzových plachet) byly z nelegované oceli.
Jako pomocný pohon byl (podle Jentschury a Nišidy) instalován dvouválcový sdružený parní stroj o indikovaném výkonu 800 koňských sil (588,4 kW). Podle aberdeenships. +morecom se ale mělo jednat o dva horizontální parní stroje o nominálním výkonu 280 k (208,8 kW), které napřímo poháněly jednu lodní vrtuli.
Komín byl umístěn mezi předním a hlavním stěžněm.
Výzbroj
Hlavní výzbroj podle Jentschury a Nišidy tvořily dva 6½″ (165 mm) zezadu nabíjené kanóny, které doplňovalo deset 5½″ (140 mm) zadovek. Podle aberdeenships. +morecom ale měly hlavní výzbroj tvořit dvě zepředu nabíjené stolibrovky a osm zepředu nabíjených 64-librovek.
Když byla Rjúdžó roku 1894 přestavěna na loď pro výcviku dělostřelců, byla její výzbroj nahrazena jedním 6,7″ (170,2 mm) zezadu nabíjeným kanónem firmy Krupp a pěti 6,3″ (160 mm) zepředu nabíjenými kanóny s drážkovanou hlavní. Podle Rengó Kantai Gunkan Meimei Den a Nihon Gunkan Ši se mělo jednat o šest 64-librovek Krupp.
Služba
Poručík Horse a jeho dělostřelci ve výcviku na palubě Rjúdžó, 1871 Dne 11. +more srpna 1869 vyplula Jho Sho Maru ze severoskotského Thurso a zamířila do Nagasaki, kam doplula v lednu 1870. Na krátkou dobu se stala největší (a prakticky jedinou) jednotkou malého námořnictva klanu z Kumamoto. Již 8. května 1870 ale byla zařazena do vznikajícího císařského námořnictva a přejmenována na Rjúdžó. Podle Rengó Kantai Gunkan Meimei Den a Nihon Kaigun Ši se znaky měly číst nejprve jako Rjóšó a teprve později jako Rjúdžó (hiraganou vs. ).
Jako největší loď nového císařského námořnictva Rjúdžó několikrát navštívil sám císař éry Meidži.
Dne 3. března 1873 se velitelem Rjúdžó stal čúsa ( ~ fregatní kapitán) Takanori Fukušima.
Počátkem roku 1874 se loď zúčastnila potlačení povstání v prefektuře Saga a v květnu téhož roku byla vlajkovou lodí japonské tchajwanské expedice. V roce 1877 se zúčastnila potlačení sacumského povstání, přičemž se podílela na obsazení přístavu Kagošima a následně podporovala pozemní jednotky v bitvě o Širojamu.
Příchod nových a modernějších plavidel odsunul Rjúdžó z prvoliniové služby a tak se od roku 1881 věnovala i cvičným plavbám kadetů ( šó'i kóhosei) Kaigun heigakkó ( ~ japonská císařská námořní akademie). V rámci těchto transoceánských cvičných plaveb navštívila jihovýchodní Asii, Austrálii, Chile, Peru i Havajské ostrovy.
Roku 1888 byl demontován parní stroj a loď měla být překlasifikována na výcvikovou loď pro dělostřelce. 2. +more prosince 1893 byla vyškrtnuta, ale nadále sloužila pro výcvik dělostřelců (ovšem již bez posádky). Za tím účelem byla roku 1894 přezbrojena. Po vypuknutí první čínsko-japonské válka byla 12. září 1894 reaktivována jako plovoucí baterie s posádkou 127 mužů u vjezdu do jokosuckého přístavu. Ještě před koncem války ale byla 17. února 1895 opět deaktivována. Podle Jentschury měla být vyškrtnuta až 1898 a k roku 1902 ji Jentschura zmiňuje jako hulk, který měl být rozebrán 1904. Sumihiro Sano uvádí, že teprve v září 1906 se dělostřelci přesunuli z Rjúdžó na pevninu a loď byla rozebrána až roku 1908.
Císařská pečeť z přídě je vystavena v muzeu na hradě Kumamoto.