Robert II. Flanderský

Robert II. Flanderský, známý též jako Robert Jeruzalémský (latinsky Robertus Hierosolimitanus, nizozemsky Robrecht II van Jeruzalem, francouzsky Robert le Hiérosolymitain, anglicky Robert the Jerusalemite; 1065 - 5. října 1111), byl hrabě flanderský (1093-1111) a jeden z vůdců první křížové výpravy.

Titul flanderského hraběte zdědil po smrti svého otce roku 1093. O dva roky později byl jedním z prvních a jedním z nejvýznamnějších velmožů, kteří se připojili ke křížové výpravě vyhlášené papežem +more'>Urbanem II. na závěr koncilu v Clermontu. Flanderský hrabě shromáždil vojsko a spolu s normandským vévodou Robertem a hrabětem Štěpánem z Blois vytáhl osvobodit Jeruzalém. Putovali společně do Itálie, kde se Robert oddělil a pokračoval rychleji do Konstantinopole. Zde se postupně sešla všechna křižácká vojska a Robert složil přísahu do rukou byzantského císaře Alexia, se kterým udržoval dobré vztahy už jeho otec Robert I. .

Po dobytí Nikaie a vítězství u Dorylea dorazil Robert s ostatními křižáky k Antiochii, kterou několik měsíců obléhali a začátkem června 1098 za pomoci zrady jednoho z obránců dobyli. Jen pár týdnů poté se museli v bitvě střetnout s mnohonásobně silnějším vojskem mosulského vládce Körbughy, kterého porazili. +more Po sporech o vládu nad Antiochií, které způsobily několika měsíční zdržení, vytáhli křižáci k Jeruzalému, kam dorazili v červnu 1099. Už 15. července 1099 se podařilo křižákům Jeruzalém dobýt a naplnit tak cíl své výpravy „osvobození Božího hrobu“. Po vítězství nad egyptskou armádou v bitvě u Askalonu se Robert vydal na cestu domů.

Po návratu zpátky do Evropy se zapojil do bojů mezi francouzským králem Filipem a anglickým králem +more_Anglický'>Jindřichem. Během nich, při tažení proti anglickému spojenci Theobaldu z Blois, Robert II. Flanderský v říjnu 1111 padl. Již během života byl Robert svými současníky oslavován jako vzor křesťanského rytíře pro svou poctivost a opravdovou touhu po osvobození Božího hrobu.

Život

Mládí a první roky vlády

Narodil se jako nejstarší syn flanderského hraběte Roberta I. +more a Gertrudy Saské. Robert I. po smrti svého staršího bratra v roce 1070 neuznal nástupnictví svého synovce Arnulfa III. a v únoru 1071 se s ním střetl v bitvě u Casselu. Přestože Arnulfovo vojsko bylo silnější (na jeho straně vystoupil francouzský král Filip I. a dostalo se mu podpory i z Anglie), Robertovi se podařilo v bitvě zvítězit. Arnulf v bitvě padl a nic nebránilo tomu, aby se Robert I. stal flanderským hrabětem. Když v letech 1087-1091 putoval Robert I. do Svaté země, byl po dobu jeho nepřítomnosti regentem hrabství jeho syn Robert II. Po náhlé smrti svého otce v roce 1093 se Robert II. stal flanderským hrabětem. Již dříve, kolem roku 1090, se oženil s Klementinou, dcerou hraběte Viléma Burgundského a sestrou pozdějšího papeže Kalixta II. Z manželství se narodili dva nebo tři synové a možná i dcera. Dospělosti se dožil pouze nejstarší syn Balduin.

Křížová výprava

Odjezd na první křížovou výpravu (středověká iluminace) Robert Flanderský považoval za svou povinnost udržovat v duchu rodinné tradice vztahy k východu, a proto na výzvu papeže +more'>Urbana II. přijal kříž a přidal se s nepříliš početným vojskem k první křížové výpravě. V jeho motivaci převažovaly náboženské důvody. Doprovázelo jej i vojsko z Brabantu vedené hrabětem Balduinem z Gentu.

Žlutě je vyznačena trasa tažení Roberta II. +more Flanderského Spolu s vojsky Roberta Normandského a Štěpána z Blois přešel přes Alpy do Itálie, kde se setkal s papežem Urbanem II. Poté s ostatními pokračoval do jižní Itálie, kde byli přátelsky přijati apulským vévodou a Robertovým švagrem Rogerem Borsou. Zatímco Robert Normandský a Štěpán z Blois se svými vojsky přezimovali v Kalábrii, flanderský hrabě se v zimě přeplavil přes Jadran a pravděpodobně bez problému dorazil do Konstantinopole. O jeho cestě přes Balkán nemáme žádnou zprávu, protože kronikář Fulcher ze Chartres zůstal po rozdělení výpravy s Robertem Normandským. Po příjezdu do Konstantinopole složil lenní přísahu byzantskému císaři Alexiovi.

Spolu s dalšími vůdci první křížové výpravy, jejichž symbolem jednoty se staly látkové kříže přišité na oděvech, pokračoval Robert na cestě k Jeruzalému. První překážkou na cestě bylo město Nikaia, které křižáci v květnu 1097 oblehli. +more Samotné město bylo obsazeno relativně slabou tureckou posádkou, ale po zprávách o obležení města se turecký sultán Kilič Arslan I. vypravil proti obléhatelům. Dne 21. května 1097 zaútočil na křižáky, ale byl Robertem Flanderským spolu s Raimondem z Toulouse odražen. Nikaia se pak především vlivem byzantských diplomatických jednání vzdala v noci z 18. na 19. června veliteli byzantských oddílů Manuelu Butumitovi.

Obléhání Antiochie

Dobývání Antiochie (středověká iluminace) Během pokračování tažení se křižácké vojsko rozdělilo na dvě skupiny. +more Robert Flanderský byl spolu s Normany, Štěpánem z Blois a byzantským oddílem v první skupině, zatímco Raimond z Toulouse, Hugo z Vermandois a Godefroy z Bouillonu v druhé. V jednom údolí u Dorylaea na první skupinu zaútočilo ráno 1. července 1097 vojsko Kilič Arslana posílené o jednotky jeho vazala Hasana a také o danišmendské vojsko. Křižáci pod vedením Bohemunda rozbili obranný tábor. Hrozivě vypadající situace se změnila okolo poledne, po příchodu druhé skupiny vedené Raimondem z Toulouse. Křižákům se podařilo zformovat a přejít do protiútoku. Když se pak Adhemaru z Le Puy podařilo vpadnout tureckému vojsku do zad, dali se Turci v panice na útěk.

Při jedné z výprav pro potraviny byl Robert zaskočen tureckým útokem a před pohromou ho zachránila jen včasná pomoc Bohemunda z Tarentu. Křižáci, přestože zvítězili, ztratili tolik mužů, že poražené nepronásledovali. +more Vyplenili několik vesnic a vrátili se zpátky do tábora před Antiochií s mnohem menším množstvím jídla, než původně očekávali.

Nepřízeň počasí a nedostatek potravin vedly k tomu, že se v křižáckém vojsku rozmáhaly dezerce. Jedním z dezertérů byl i Petr Poustevník, kterého ale později dostihl Tankred a přivedl jej nazpět. +more Klesající morálku poněkud pozvedlo vítězství nad tureckým vojskem, které na pomoc Antiochii vyslal emír z Aleppa. Důležitější se však ukázaly posily z Itálie a také obléhací stroje s obsluhou, které jim poslal císař Alexios. Teprve poté měli dost sil na úplné obklíčení města. Bohemund z Tarentu navázal kontakt s některými členy obležené městské posádky, kteří byli ochotni v dohodnuté chvíli křižáky vpustit do města. Večer 2. června Bohemund seznámil se svým plánem na obsazení města Adhémara z Le Puy, Raimunda, Godefroye a Roberta Flanderského a v noci na 3. června 1098 byl plán uskutečněn. Celé město s výjimkou citadely padlo do rukou křižáků.

Křižáci se v dobyté Antiochii nestačili ani zotavit a sami se od 7. června stali obleženými, když město oblehla Körbughova armáda. +more Situaci ztěžovalo zejména to, že Antiochie byla po dlouhém obležení prakticky bez zásob a křižáci nebyli připraveni na dlouhé obléhání. Z tohoto důvodu mnozí křižáci dezertovali před tím, než bylo obležení dokončeno. Byli mezi nimi např. i Bohemundův švagr Vilém Grant-Mesnil a Vilém z Melunu, kteří se později připojili ke Štěpánovi z Blois a vydali se zpátky do Konstantinopole. Křižáci se pokusili s Körbughou vyjednávat, ale po krachu jednání přesvědčil snadno Bohemund ostatní velitele, aby se rozhodli pro bitvu.

Bitva u Antiochie

Bitva u Antiochie (Spieghel Historiael) Ráno v pondělí 28. +more června vyvedl vojsko do boje rozdělené do šestí oddílů. Prvnímu složenému z Francouzů a Vlámů veleli Hugo z Vermandois a Robert Flanderský, druhému tvořenému Lotrinčany Godefroy z Bouillonu, třetímu složenému z Normanů z Normandie velel Robert Normandský. Čtvrtý oddíl tvořili Provensálci a vedl je biskup Adhémar z Le Puy, protože Raimund z Toulouse byl nemocný. Pátý a šestý oddíl tvořili Normané z Itálie a veleli jim Bohemund a jeho synovec Tankred. Nemocný Raimund zůstal s asi 200 muži uvnitř města, aby zabránil nebezpečí nepřátelského výpadu z citadely.

Jedním z problémů, se kterým se křesťanské vojsko před bitvou potýkalo, byl nedostatek koní. V době příchodu k Antiochii bylo v křesťanském vojsku asi 1000 koní, což znamenalo, že čtyři z pěti rytířů museli bojovat opěšalí. +more Během obléhání klesl počet koní na pouhých 100-200. Většina rytířů, a mezi nimi i mnoho slavných a mocných mužů, tak muselo bojovat jako pěšáci, případně byli nuceni osedlat osly a muly. Dokonce i Robert II. Flanderský a Godefroy z Bouillonu byli přinuceni se před bitvou doprošovat o koně. Na muslimské straně navrhoval Körbughův velitel Wassab, aby zničili křesťanské vojsko po jednotlivých částech, ale Körbugha dal přednost tomu, aby je zlikvidoval najednou.

Epidemie v Antiochii (středověká iluminace) Když se z počátku nevyvíjela bitva podle Körburghových představ, mnoho z emírů opustilo i se svými jednotkami turecké vojsko. +more Mezi prvními, kteří dezertovali, byl Dukak z Damašku, který už měl informace o fátimovské invazi do Palestiny. Aby získal čas k obnovení pořádku ve svých jednotkách, pokusil se Körburgha zastavit křižácké vojsko zapálením suché trávy, ale mase křižáků se podařilo oheň udusat. Körbugha se vrátil zpět do Mosulu s pouhým zbytkem své armády - jeho prestiž a moc byly zničeny. Po křižáckém vítězství kapitulovala i posádka citadely, jež se ale vzdala výhradně Bohemundovi, který snad už předem s jejími obránci uzavřel tajnou dohodu. Brzy po vítězství utrpěla výprava velkou ztrátu, když 1. srpna na následky epidemie zemřel biskup Adhémar z Le Puy. Po smrti Adhémara Robert spolu s ostatními vůdci výpravy adresovali dopis papeži Urbanovi II. , ve kterém jej informovali o dosavadních úspěších a vyzvali jej, aby se sám osobně ujal vedení výpravy. Následující měsíce strávili křižáci spory o vládu nad Antiochií.

V prosinci nabídl Raimond ostatním vůdcům výpravy úplatek za uznání jeho vedoucí role na cestě k Jeruzalému. Godefroyovi a Robertovi Normandskému nabídl každému 10 000 solidů, Robertovi Flanderskému 6000 solidů, Tankredovi 5000 solidů a menší sumy pak i méně významným vůdcům. +more Jeho nabídka však byla odmítnuta. Pokračující spory mezi Bohemundem a Raimondem o vládu nad Antiochií znechucovaly mnohé křižáky, kteří chtěli pokračovat dále k Jeruzalému. Když pak v prosinci bylo dobyto město Ma'arat an-Numán, prostí křižáci a poutníci zničili hradby dobytého města, aby jej znehodnotili a zabránili sporům o něj. V této situaci se Raimond rozhodl, že už nebude déle ztrácet čas a 13. ledna 1099 se vydal na cestu k Jeruzalému. Připojili se k němu i Robert Normandský s Tankredem, který zde měl nepochybně zastupovat Bohemundovy zájmy. Godefroi s Robertem Flanderským se drželi zpátky, protože jen neradi uznávali Raimondovu vedoucí úlohu.

Na cestě k Jeruzalému nenaráželo křižácké vojsko na vážnější překážky. Většina drobných arabských emírů poskytovala křižákům za příslib dobrých vztahů dostatek zásob. +more Během tažení se křižákům podařilo lstí získat město Tortosa. Zpráva o tomto úspěchu podnítila i pochod zbývajících vojsk na jih. Spolu s Godefroiem a Robertem Flanderským vytáhl z Antiochie i Bohemund, který se ale brzy vrátil zpět poté, co si uvědomil, že by bylo příliš riskantní nechat Antiochii vystavenou možnosti byzantského útoku. Godefroi i s Robertem na konci března dostihli předsunutou výpravu a připojili se k ní.

Dobytí Jeruzaléma

Po cestě z Antiochie už na křižáky nečekala žádná vážnější překážka a 7. června 1099 stanuli konečně před Jeruzalémem. +more Zde se opět potýkali s nedostatkem potravin i vody, protože ještě před jejich příchodem nechal egyptský jeruzalémský místodržící zasypat a otrávit studny a odehnat z okolí veškerý dobytek. Křižáci dobývají Jeruzalém (středověká iluminace).

Opevněný Jeruzalém byl příliš rozsáhlý na to, aby ho křesťané byli schopní celý oblehnout. Přesto se křesťanská vojska volně rozložila kolem města. +more Soustředila se především na místa, kde byl nejlepší přístup k hradbám. Robert Normandský zaujal místo na východním konci severní hradby proti Květinové bráně. Po jeho pravici, proti Bráně sloupů (dnes Damašská brána), zaujal pozici Robert Flanderský. Godefroi s pomocí Tankreda oblehl západní konec severní a severní konec západní hradby. Raimond zaujal pozici jižně od nich, ale poté, co zjistil, že je zde nevhodný terén pro přiblížení se k hradbě, přemístil se po dvou dnech k Hoře Sion. V dalších dnech se křižácká vojska několikrát bez úspěchu pokusila o ztečení hradeb.

Situace se zlepšila, když na pomoc dorazili janovští a angličtí námořníci zablokovaní egyptským loďstvem v Jaffě. Význam jejich pomoci nespočíval v množství bojovníků, ale především v přítomnosti tesařů a řemeslníků, kteří pomohli při stavbě obléhacích strojů. +more Obléhatelé se však stále potýkali s nedostatkem dřeva, a proto se pro něj Robert s Tankredem vydali dokonce až do Samaří. Přitom získali mnoho zajatců, které využili pro dopravu dřeva k Jeruzalému. Po získání dostatečného množství materiálu mohla konečně začít výroba většího množství žebříků, zatímco Raimond a Godefroi stavěli velké dřevěné obléhací věže. Obě velké věže i jedna menší byly dokončeny 10. července. Útok začal v noci z 13. na 14. července a pokračoval během celého následujícího dne.

Bitva u Askalonu (středověká iluminace) Konečně v poledne 15. +more července se z Godefroiovy věže podařilo spustit na hradby most, po kterém se nejdříve dostali do města dva vlámští rytíři Letold a Gilbert z Tournai následováni Godefroiem a dalšími lotrinskými rytíři. Když se podařilo otevřít Bránu sloupů, bylo o osudu Jeruzaléma rozhodnuto. Brzy po prolomení obrany rezignovali i obránci hory Sion, kteří se po dohodě s Raimondem a po zaplacení výkupného za své životy stáhli do Askalonu. Byli tak pravděpodobně jedinými muslimy, kteří dobytí Jeruzaléma přežili. Přestože dobytí Jeruzaléma znamenalo pozoruhodný úspěch křižáckého vojska, samo o sobě stále ještě nezajišťovalo úspěch výpravy. Z Egypta se totiž blížilo velké vojsko a bylo také zapotřebí dohodnout se na správě dobytého území. Ještě před svým návratem zpět do Evropy se Robert Flanderský spolu s ostatními zúčastnil 12. srpna 1099 bitvy u Askalonu, ve které křižáci porazili vojsko fátimovského Egypta. V samotné bitvě byl spolu s Robertem Normanským a Tankredem součástí středové formace.

Po dobytém vítězství patřil Robert Flanderský spolu s Robertem Normandským k těm, kteří se nehodlali na nově získaných územích usadit a začal se chystat k návratu do Evropy. Spolu s nimi se údajně vracelo do Evropy 20 000 křižáků.

Při tažení domů do Evropy se oběma Robertům podařilo (spolu s Raimondem z Toulouse) zbavit byzantskou Latakii normanského obležení a vděčný byzantský místodržící na Kypru je oba dopravil na lodích do Konstantinopole, odkud pokračovali do Evropy.

Zpátky v Evropě

Anglický král Jindřich Beauclerc (středověká iluminace) +morejpg|náhled|upright'>Ludvík VI. Francouzský (středověká iluminace) Po více než třech letech na křížové výpravě se Robert vrátil na jaře roku 1100 zpět do Flander. Po návratu nechal postavit klášter svatého Ondřeje v Betferkerke v blízkosti Brugg. Domů si také přivezl cennou relikvii, rámě sv. Jiří, dar císaře Alexia. Brzy poté v roce 1101 uzavřel dohodu s anglickým králem Jindřichem. Ten v obavě před invazí ze strany svého staršího bratra normandského vévody Roberta uzavřel v Doveru s Robertem II. Flanderským alianci, která se podobala smlouvám či paktům uzavíraným v jižní Francii. Robert se ve smlouvě zavazoval pomáhat Jindřichovi při obraně anglického království proti všem lidem, i kdyby ho to mělo stát život s výjimkou porušení své věrnosti francouzskému králi. Pokud by král Filip chtěl napadnout Anglii, měl se Robert snažit odvrátit jej od úmyslu prosbami, ne úplatky, a pokud by král ve svém úmyslu i přesto vytrval, měl jej Robert provázet jen s tak malým vojskem, aby nemohl být obviněn z porušení lenní povinnosti. Jindřich měl na povolávací výzvu ve lhůtě čtyřiceti dní získat od Roberta 1000 jezdců či rytířů a Robert byl povinen je doprovázet, pokud by mu v tom nebránila těžká nemoc či povinnost vůči francouzskému králi nebo německému císaři. Pokud by byla napadena Normandie, měl Robert poskytnout stejně velkou pomoc a pokud by se jednalo o napadení ze strany francouzského krále, mohl jej Robert provázet s pouhými dvaceti jezdci a zbylých 980 mělo vytrvat ve službách Anglie. Pokud by bylo napadeno hrabství Maine, měl Jindřich zaručenu flanderskou pomoc pouze jedenkrát ročně s pouhými 500 rytíři. Na oplátku se Jindřich ve smlouvě zavazoval ochránit Robertův život, tělo, osvobodit jej v případě zajetí a každoročně mu vyplácet 500 liber.

Brzy poté se znovu rozhořely Robertovy spory s císařem. Už před jeho odchodem do Svaté země německý císař +more'>Jindřich IV. vznesl nárok na hrabství Aalst, čtyři další kraje a Zeelandské ostrovy. V zimě 1102 Robert obléhal Cambrai, dokud císař město z obležení nevyprostil. Po prvních úspěších se ale Jindřich IV. z důvodu nastupující zimy stáhl do Lotrinska. Robert však v obavách z toho, že na jaře příštího roku by mohlo být v pokračujících bojích celé hrabství zničeno, hledal cestu k dohodě. Na konci roku 1103 byl v Lutychu uzavřen mír a Robert složil císaři lenní přísahu. V témže čase byl ukončen i jeho spor s Balduinem Henegavským o město Douai, které zůstalo v držení flanderského hraběte. V uzavřené smlouvě se Robert zavázal, že odškodní Balduina částkou odpovídající hodnotě území. Není známo, zda svůj slib splnil.

V dalších letech přešel hrabě Robert z anglické strany na stranu nového francouzského krále Ludvíka VI. +more, kterému v roce 1109 poskytl kontingent 4000 rytířů, jenž se společně s vojáky z Blois, Nevers a Burgundska zúčastnil plenění na území hraběte z Meulan a poté střetu s Angličany u Planches. U Gisorsu byly anglické šiky poraženy a Meulan byl dobyt koncem roku.

Flanderský hrabě zemřel v říjnu roku 1111, když u Meaux bojoval na straně francouzského krále proti Theobaldu z Blois. +more Společně s dalšími rytíři se mu stalo osudným zřícení padacího mostu, který se propadl pod tíhou obrněnců. Robert spadl z koně a byl pod troskami ušlapán k smrti. Dne 6. října 1111 byl pohřben v opatském kostele sv. Vaasta v Arrasu. Novým flanderským hrabětem se stal jeho syn Balduin VII. .

Hodnocení vlády

Robert Flanderský (Spieghel Historiael) Po svém návratu z křížové výpravy byl Robert Flanderský v očích Francouzů ověnčen aureolou velkého hrdiny a jeho prestiž velmi vzrostla. +more Z ostatních křižáckých vůdců totiž Raimond z Toulouse zůstal ve Svaté zemi, Štěpán z Blois a Hugo z Vermandois byli v nemilosti z důvodu svého předčasného návratu z křížové výpravy od Antiochie a Robert Normandský, bez ohledu na svou statečnost, nepůsobil příliš dobrým dojmem. Svými současníky byl nazván „Robertem Jeruzalémským“, jeho skutky byly zaznamenány v „Chanson d'Antioche“ a jeho zbožná statečnost zcela vymazala vzpomínky na otcovo násilné uchvácení Flander. Podle Rudolfa z Caen se Robert v celém svém životě snažil mnohem více předvést jako rytíř a toužil být obdivován především pro své ovládání meče a kopí, než být oceňován jako velitel.

Odraz v umění a literatuře

Osobnost Roberta Flanderského jako jednoho z vůdců první křížové výpravy je vykreslena ve všech soudobých kronikách. Setkáváme se s ním v dílech kronikářů jako byli Fulcher ze Chartres, Albert z Cách, Robert Mnich, Raimond z Aguilers, Guibert z Nogentu aj. +more V pozdějších letech pak např. v kronice Viléma z Tyru. Robert je také jednou z postav epické básně Osvobozený Jeruzalém Torquata Tassa. Společně s Robertem Normandským byl zachycen jako bojovník se Saracény na nedochovaných vitrážích v bazilice Saint-Denis.

Stal se také jedním z hrdinů čtyřdílného historického románu polské spisovatelky Zofie Kossak-Szczucké Křižáci. V jeho závěru autorka složila Robertovi hold, kterého se od ní nedočkal žádný z ostatních vůdců první křížové výpravy.

Postava Roberta Flanderského se epizodně objevila i v italsko-německé televizní minisérii „Crociati“ režiséra Dominique Othenin-Girarda.

Vývod z předků

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Související články

První křížová výprava * Flanderské hrabství

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20080506171610/http://www. genealogie-mittelalter. de/balduine_grafen_von_flandern/robert_2_graf_von_flandern_1111/robert_2_graf_von_flandern_1111. html]Robert II. Flanderský na stránkách Genealogie Mittelalter[/url] * [url=http://www. friesian. com/flanders. htm]Markrabata a hrabata z Flander[/url] * [url=http://www. fordham. edu/halsall/source/raymond-cde. html]Historia francorum qui ceperint Jerusalem (Raymond d'Aguiliers)[/url] * [url=http://www. archive. org/stream/histoiredescomte01legl#page/226/mode/2up]Histoire des comtes de Flandre : jusqu'a l'avénement de la maison de Bourgogne[/url] * [url=http://www. ethesis. net/hapkin/hapkin_deel_1. htm]Život Roberta II. a jeho syna Balduina VII. [/url].

Kategorie:Flanderská hrabata Kategorie:Křesťané první křížové výpravy Kategorie:Úmrtí utonutím Kategorie:Pohřbení v Arrasu Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Narození v 11. +more století Kategorie:Úmrtí 5. října Kategorie:Úmrtí v roce 1111 Kategorie:Muži.