Cesko.wiki Rozsocháč
Author
Albert FloresNěkolik rozsocháčů Berlínská zeď s řadou betonových rozsocháčů, Liesenstraße/Gartenstraße (1980) Rozsocháče na pláži v Pas-de-Calais v dubnu 1944 Rozsocháč je statická ocelová protitanková překážka používaná od 30. let 20. století. Pod názvem český ježek byl během druhé světové války používán armádami většiny států obou bojujících stran a je užíván dodnes. Autorem československého vynálezu se před druhou světovou válkou stal major František Kašík.
.jpg|thumb){kind=link}
.jpg)
Historie
Rozsocháč je velmi efektivní protitanková překážka. Svou funkci si zachovává i při „převrácení“ velmi blízkou explozí. +more Odolával i dlouhodobému působení pěchotních zbraní. Ve spojení s ostnatým drátem poskytoval i obranu před útočící pěchotou, té však po přiblížení poskytl částečné krytí před palbou obránců. Vznikl zdokonalením a vývojem na základě drátěné překážky nazývané španělský jezdec, používané už od středověku.
Rozsocháče byly ve velkém rozsahu použity v ČSR při budování československého opevnění v oblasti Sudet. Průmyslově vyráběný typ byl armádou vybrán na základě mnoha zkoušek. +more Po Mnichovské dohodě a obsazení zbytku Československa všechny existující zabral německý Wehrmacht. Ukořistěné rozsocháče byly použity pro německé opevnění a ve velkém počtu byly vyráběny nové. Němci je použili i k zabezpečení Atlantického valu, například na pláži Omaha.
Velké využití našly rozsocháče během druhé světové války i v Sovětském svazu. Zde byly vyráběny z veškerého dostupného masivního kovového materiálu, například z kolejnic, někdy dokonce i ze dřeva. +more Při bojích v ulicích měst bylo jejich použití efektivní, jediný rozsocháč mohl blokovat celou ulici. Později byl tento druh protitankové překážky použit i na hranicích Německé demokratické republiky a v mezipásmu Berlínské zdi. Existovala i provedení železobetonová.
Technické údaje typů vyráběných v ČSR
Jde o tři rovnoramenné úhelníky s rozměry 140 × 140 × 13 milimetrů a délkou 1800 mm spojených do trojramenného kříže tvořícího osy osmistěnu. Úhelníky byly spojeny pomocí styčníkových plechů šrouby a nýty. +more Existovaly i verze svařované. První dva úhelníky byly spojeny do kříže a třetí napříč byl na silný styčníkový plech přišroubován metrickými šrouby M 20. Důvodem byla snazší doprava takto rozložené překážky. Na koncích všech ramen byly navařeny silnostěnné patky proti zaboření do půdy a také zářez, který sloužil pro uchycení ostnatého drátu. Pokud byl podkladem beton, prvky k němu mohly být ukotveny přes otvory s průměrem 40 mm v patkách. Hmotnost celé konstrukce byla 198 kg. Ramena pozdější varianty rozsocháče byla delší o 300 milimetrů, hmotnost této verze se zvýšila na 240 kg.
Important
.jpg){kind=link}
Odkazy
Reference
Literatura
Harry Lippmann Yannick Delefosse: Panzersperren und andere Hindernisse. IBA, Köln 1987 (IBA-Informationen, Sonderheft 13)
Související články
Externí odkazy
[url=http://www. luzicke-hory. +morecz/historie/index. php. pg=clopevc#prekazky]Popis a fotografie[/url] * [url=http://www. 2ww. wz. cz/view. php. nazevclanku=pohranicni-opevneni&cisloclanku=2006090005]Popis a obrázek[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070928171843/http://www. zeppelin-museum. dk/D/german/verkauf/igel2. jpg]Obrázek[/url].
Kategorie:Opevnění Kategorie:Vojenská technika Kategorie:Československé opevnění