Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten

Technology

12 hours ago

Author

Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten, původně Rudolf Stöger, od r. 1891 Rudolf Stöger-Steiner, od r. 1892 predikát von Steinstätten (26. dubna 1861 Pernegg an der Mur - 12. května 1921 Štýrský Hradec), byl rakousko-uherský generál a politik, v letech 1917-1918 poslední ministr války Rakouska-Uherska.

Biografie

Byl synem továrníka. Roku 1891 ho adoptoval otčím Josef Steiner von Steinstätten. +more Od roku 1875 navštěvoval kadetní školu v Liebenau, z níž byl vyřazen roku 1879 a nastoupil do služby v armádě. V letech 1884-1886 navštěvoval ještě válečnou školu a od roku 1887 pracoval v generálním štábu. Působil potom u různých jednotek. Roku 1890 byl povýšen na hejtmana a roku 1896 na majora. Učil taktiku ve válečné škole. Roku 1899 byl povýšen na podplukovníka a roku 1903 na plukovníka. Roku 1907 se stal velitelem regimentu 74, od roku 1909 v hodnosti generálmajora velel 56. pěchotní brigádě. Roku 1910 byl coby odborník na taktiku a autor vojenských učebnic jmenován velitelem armádní střelecké školy. Roku 1912 dosáhl hodnosti podmaršála (feldmarschalleutnant).

Po vypuknutí první světové války nastoupil do bojů jako velitel 4. pěchotní divize. +more Zúčastnil se bojů na podzim 1914 v Haliči, včetně bitvy u Komarówa a bitvy u Rawy nebo u Přemyšlu. Rovněž byl účasten bitvy u Gorlice, v níž rakousko-uherská a německá armáda prolomila ruské pozice a odvrátila hrozbu ruské invaze do střední Evropy. Jako velitel armádní skupiny velel v červenci 1915 nově utvoření 62. pěchotní divizi při druhé bitvě u Kraśniku. Krátce poté převzal velení XV. sboru na italské frontě, kde působil jako generál pěchoty a zúčastnil se opakovaných bitev na Soči.

Od 10. +more dubna 1917 až do 2. listopadu 1918 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání). V květnu 1918 byl povýšen na generálplukovníka. Podařilo se mu dosáhnout maximálního početního stavu armády a posílení výzbroje. V posledních měsících úřadování ale již přihlížel ochabování armády a rozvratu rakousko-uherského státu, včetně stávkovkého hnutí, vojenských vzpour a problémů se zásobováním. Byl přesvědčen o nemožnosti pokračoval dále v bojových akcích. Při poradách s panovníkem se přimlouval za vyhlášení příměří. Po zániku monarchie v listopadu 1918 rezignoval na svůj úřad.

Koncem roku 1918 přesídlil do Štýrského Hradce, kde roku 1921 zemřel. Byl mu udělen Císařský rakouský řád Leopoldův.