Scuol

Scuol je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Engiadina Bassa/Val Müstair. Nachází se v údolí Engadin, asi 50 kilometrů severovýchodně od Svatého Mořice a 35 kilometrů východně od Davosu v nadmořské výšce 1250 metrů. Do roku 1943 se obec oficiálně nazývala Schuls, v letech 1943-1970 Scuol/Schuls a od roku 1971 je používán současný název. Žije zde obyvatel.

K 1. lednu 2015 se na základě výsledku referenda Scuol sloučil s pěti menšími okolními obcemi Ardez, Ftan, Guarda, Sent a Tarasp do nové obce Scuol. +more Díky tomu je s rozlohou 439 km² největší obcí (dle rozlohy) ve Švýcarsku a nahradil tak Glarus Süd. Podle počtu obyvatel je zároveň největší obcí, kde je úředním jazykem rétorománština.

Název

Název Scuol pochází z latinského („útes“) a odkazuje na polohu místního kostela San Geer. Scuol je centrem turistického ruchu oblasti Dolní Engadin.

Geografie

Léčivé prameny na náměstí Plaz Brunnen Scuol je hlavním městem dolního Engadinu a leží na řece Inn. +more S rozlohou 439 km² je co do rozlohy největší obcí Švýcarska. Hlavním úředním jazykem zde je, stejně jako v celém dolním Engadinu, rétorománština (dialekt ), ale menšinově se zde mluví také německy. Obec se dělí na horní a dolní část . Již několik let se neustále rozrůstá oblast Schinnas a Crastuoglia nad městským silničním obchvatem, která je oblíbená díky své poloze na slunném svahu.

Scuol leží uprostřed tzv. dolnoengadinského okna, což je geologicky významná erozní mezera v jinak plynopropustném souvrství rul a žul. +more V oblasti tohoto „okna“ mohou plyny ze zemského nitra pronikat puklinami a měkkými břidlicemi vzhůru, mísit se s podzemní vodou a vytváří tak více než 25 minerálních pramenů, které se v okolí obcí Scuol, Vulpera a Tarasp využívají jako léčivé. Minerální voda vyvěrá z mnoha scuolských studní, alkalických Glauberových nebo Epsomských solných pramenů a pramenů železité kyseliny, jejichž zažívací účinky znali již staří Římané. Mezi těmito prameny je také nejminerálnější Glauberův slaný pramen v Evropě s názvem „Luzius“ a celkovou mineralizací 17 g/l.

Mnohé z těchto minerálních pramenů obsahují přírodní kyselinu uhličitou. Veřejné kašny jsou obvykle vybaveny dvěma vodovodními kohoutky; z jednoho teče normální pitná voda a z druhého sycená minerální voda.

Nejvyšší bod Scuolu se nachází v nadmořské výšce 3312 metrů (hora Piz Buin), která patří pod vesnici Guarda. Nejnižším bodem s nadmořskou výškou 1 099 metrů je hostinec Inn u Tramblai ve vesnici Sent.

Historie

Historický letecký pohled na městečko Při vykopávkách v roce 1963 byly na kostelním návrší objeveny nejstarší pozůstatky osídlení, které byly datovány do doby bronzové, cca 1 500 let před naším letopočtem. +more Nejstarší dřevěné chaty pocházejí ze střední a mladší doby bronzové (asi 15. -13. století př. n. l. , Horizont I). Obyvatelé osady Scuol-Munt Baselgia byli zemědělci, kteří se živili zemědělstvím a chovem zvířat. Vykopávky roku 1970 přinesly důkazy o pravděpodobně karolinském kostele, který v roce 1258 vyhořel. Na počátku 16. století románská stavba zchátrala a v roce 1516 byl dokončen současný gotický kostel. Kolem roku 1530 konvertoval sbor k protestantismu. Od roku 1621 směly ženy sedět na pravé straně kostela, protože se podílely na obraně vesnice proti útoku Aloise Baldirona.

Ve Scuolu založil Eberhard von Tarasp v roce 1089/96 původní klášter opatství Marienberg v horním Vinschgau, kam byl roku 1146 přenesen zaniklý klášter. První zmínka o dnešní obci pochází z roku 1095 pod názvem Schulles. +more Historické centrum Scuolu Na počátku 14. století patřil Scuol pod správu biskupa z Churu. V pozdním středověku vlastnili rozsáhlé majetky ve Scuolu také tyrolská hrabata, klášter v Müstairu a páni z Matsch. Vesnice byla zničena během švábské války v roce 1499; Bernardo da Poschiavo postavil v roce 1516 nový kostel. Kolem roku 1533 zvítězila reformace. V dohodě o hranicích, mostech, pastvinách atd. mezi Scuolem a Taraspem došlo v polovině 16. století také k církevní odluce. V letech 1621-1622 byl Scuol těžce zpustošen rakouskými vojsky. V roce 1622 se dolní Engadin stal opět habsburským poddanským územím výměnou za nájemní smlouvu. Po nepokojích v Graubündenu byla oblast dvěma smlouvami s Rakouskem v letech 1649 a 1652 vykoupena a přešla tak definitivně pod nadvládu Švýcarů.

V letech 1660-1791 byla ve Scuolu tiskárna, která šířila rétorománskou literaturu, většinou náboženského charakteru, včetně velké Ladinské bible Jacoba Antona Vulpia, vytištěné Jachenem Dortou v roce 1679. V obci byla také provozována papírna. +more Kolem roku 1735 otřásl Scuolem a okolními vesnicemi takzvaný Marniahandel. Šlechtická rodina Planta z Zernezu se při nepokojích, připomínajících občanskou válku, zbavila vzpurného kupeckého a hostinského rodu Marnia. Zavražděno bylo několik desítek lidí. Za helvétské éry se Scuol stal hlavním městem okresu.

Kolem roku 1860 se okolní léčivé prameny začaly využívat ve větším měřítku a začala skutečná éra lázeňství. Téměř současně byla prodloužena silnice v údolí Engadin a silnice v průsmyku Flüela. +more V následujících desetiletích byly postaveny lázně a četné hotely na hlavní třídě mezi oběma starými částmi obce. Další prosperitu přineslo otevření železniční trati Rhétské dráhy Bever - Scuol-Tarasp v roce 1913. S nástupem zimních sportů v polovině 20. století začala nová éra turistiky ve Scuolu; po lanovce na Motta Naluns (1956) byly vybudovány četné vleky a sedačkové lanovky. Tradice lázní byla obnovena v roce 1993 otevřením lázní Bogn Engiadina s prvními římsko-irskými lázněmi ve Švýcarsku. S více než 3800 lůžky a více než 400 000 přenocováními je Scuol nejen nezpochybnitelným turistickým, ale také obchodním a správním centrem Dolního Engadinu.

Historii, tradice a folklór regionu Dolní Engadin mapuje Muzeum dolního Engadinu , které sídlí v domě na jižním konci náměstí Plaz.

V roce 2015 došlo na základě referenda ke sloučení Scuolu s dalšími pěti obcemi (Guarda, Ardez, Ftan, Tarasp a Sent). Díky tomu se stal plošně největší obcí ve Švýcarsku a počtem obyvatel nejlidnatější švýcarskou obcí, v níž se jako hlavní jazyk používá rétorománština.

Obyvatelstvo

Jazyky

Převažující jazyk obyvatel Scuolu je , což je dolnoengadinský dialekt rétorománštiny. Již ve druhé polovině 19. +more století získala obec německy mluvící menšinu. Přesto se rétorománština udržela až do druhé světové války. V roce 1880 uvedlo 82 %, v roce 1910 64 % a v roce 1941 opět 71 % obyvatel jako svůj mateřský jazyk rétorománštinu. Do roku 1970 klesl podíl rétorománsky mluvících osob na 62 %, krátce se zotavil a od té doby prudce klesá. V roce 2000 tvořili mluvčí rétorománštiny jen relativní většinu. Obec a místní škola podporují rétorománštinu, které v roce 1990 rozumělo 78 % obyvatel a v roce 2000 70 %. Malá komunita obyvatel používá také italštinu. Scuol je ale nejlidnatější obcí Švýcarska, kde je hlavním jazykem rétorománština. Následující tabulka ukazuje vývoj v posledních desetiletích:

Doprava

Železniční stanice Scuol-Tarasp s vlakem Rhétské dráhy Scuol je konečnou stanicí železniční trati Bever - Scuol-Tarasp, vedoucí údolím Engadin. +more Trať provozuje Rhétská dráha. Vlaková stanice ve Scuolu je nejvýchodnější železniční stanici ve Švýcarsku.

Silniční spojení je zajištěno kantonální hlavní silnicí č. 27 (Svatý Mořic - Scuol - Rakousko), vedoucí obchvatem okolo centra obce se dvěma sjezdy do jejího centra.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

(rétorománsky)

Kategorie:Obce v kantonu Graubünden Kategorie:Sídla na Innu