Sella

Horská skupina Sella nebo jednoduše Sella (ladinsky l Sela, italsky il Sella) je náhorní plošina v italských Dolomitech. Částečně se nachází v Jižním Tyrolsku, Trentinu a Benátsku. Nejvyšším vrcholem skupiny je Piz Boè o nadmořské výšce 3152 m.

Údolí ladinsky mluvící oblasti jsou seskupena kolem pohoří Sella, které je geografickým centrem ladinštiny.

Původ jména

Kromě Sella a Sella Group existují v němčině i další názvy pro tuto horskou skupinu: Sellastock, Sellamassiv a Sellaberg. V Atlasu Tyrolensis (sestaveném v letech 1760 až 1770) Petrem Anichem a Blasiusem Hueberem se pro tuto oblast používá název Sallei.

Název Sella pro vrchol hory se přenesl z průsmyku Sella a pochází z ladinského slova sela, které znamená "sedlo".

Kromě toho existuje ještě jeden ladinský název pro část horské skupiny a to Gardena Mëisules, případně Val Badia Mësores. Ten se používá zejména pro severní část masivu. +more Toto jméno je odvozeno z latinského mensa nebo alpského románského *mesula, což znamená "stůl" nebo v přeneseném významu "skalní terasa". Toto označení odkazuje na horizontální geologické Raiblerovy vrstvy, které masiv místy rozdělují na dvě patra.

Poloha a okolí

Ve skupině Sella se na vrcholu Piz Boè setkávají hranice tří italských provincií: Jižního Tyrolska, Belluna a Trentina. Severozápadně od řeky Sella se nachází Selva Gardena, severovýchodně Corvara, jihovýchodně Arabba a jihozápadně Canazei. +more Do města Cortina d'Ampezzo je to vzdušnou čarou asi 24 kilometrů a do Bolzana asi 36 kilometrů.

Masiv Sella obklopují čtyři horské průsmyky: Na severu se nachází průsmyk Passo Gardena (2125 m) mezi údolími Val Gardena a Val Badia, na východě průsmyk Campolongopass (1875 m) mezi údolími Val Badia a Buchenstein, na jihu průsmyk Passo Pordoi (2239 m) mezi údolími Buchenstein a Val di Fassa a na západě průsmyk Passo Sella (2218 m) mezi údolími Val di Fassa a Val Gardena. V nejširším místě měří masiv Sella od průsmyku Gardena na severu až po horní konec údolí Buchenstein na jihu něco přes sedm kilometrů. +more Z průsmyku Sella na západě do Transrüsu na východě je to něco přes 9,5 kilometru.

Přes Passo Gardena přechází masiv Sella na severu do horské skupiny Puez. Na severovýchodě a východě následuje horská skupina Fanes. +more Na jihu se táhne pohoří Sasso del Cappello a nejvyšší masiv Dolomit, Marmolada (3343 m). Na západě se nachází horská skupina Sassolungo.

Struktura a vrcholy

skalní věže Torri di Sella

Masiv Sella lze rozdělit na čtyři podskupiny. Celou východní část tvoří skupina Boè s nejvyšším vrcholem Selly, Piz Boè (3152 m). +more Do této podskupiny patří také Pizkofel (2827 m) a Boèseekofel (2913 m), Zehner (2916 m), Neuner (2904 m), Vallonspitze (2906 m), Col Turond (2927 m), Col Alton (2882 m) a Sass Pordoi (2950 m), na který vede lanovka z Pordoijochu.

Odděluje je údolí Val Lastiës, jehož název pochází z ladinského slova pro skalní desky a vede z oblasti kolem horské chaty Boèhütte (2871 m) na jih do údolí Val di Fassa, na severozápadě následuje skupina Mëisules. Dominuje mu náhorní plošina Mëisules. +more Jeho okraje tvoří vrcholy jako Piz Lastiës (2875 m), Piz Sëlva (2941 m), Piz Gralba (2972 m), Piz Miara (2964 m) a Piz Beguz (2974 m). Do této podskupiny patří také vrcholy Le Mëisules (až 2999 m), Piz Ciavazes (2831 m) a známé skalní věže Torri del Sella (až 2696 m).

Směrem k údolí Val Lastiës vede údolí Mittagstal na sever k obci Kolfuschg a horní části údolí Abtei. Odděluje tak skupinu Pisciadù od skupiny Boè. +more Vallun de Pisciadù a Val de Tita tvoří hranici mezi skupinami Mëisules a Pisciadù. Významnými vrcholy této skupiny jsou Pisciadùspitze (2985 m), Dent de Mesdì (2881 m), Sas de Mesdì (2978 m), Bergerturm (2861 m) a Zwischenkofel (2907 m).

Nejsevernější podskupinou je skupina Murfreid, která se od skupiny Mëisules odlišuje údolím Val Gralba. Vrcholy jsou zde skalní věže Murfreidtürme (až 2724 m), Murfreidspitze (2634 m) a Rodelheilspitze (2615 m).

Vodstvo

Lech dl Dragon (Dračí jezero)

V horské skupině Sella se nachází několik malých jezer. Kromě jezera Boèsee (2250 m n. +more m. ) východně od Boèseekofelu se severovýchodně od Piz Boè nachází Eissee (2833 m n. m. ), severně pod Pisciadùspitze se nachází Pisciadùsee (2585 m n. m. ) a jižně od Murfreidspitze se nachází Lech dl Dragon (Dračí jezero). Pod stěnami náhorní plošiny Le Punte na jihovýchodním okraji Selly se nachází několik jeskyní s prameny, nazývaných Les Fontanes.

Kromě toho z masivu vytéká několik potoků. Na severozápadě to jsou potoky Frea a Ciavazes a na severu Ru de Mesdì, který se vlévá do potoka Pisciadù, jenž se později vlévá do řeky Gader. +more Na jihovýchodě se do řeky Cordevole vlévá několik přítoků, mezi nimi Rü de Vauz, Rio Fontane a Rio Boè. Jižně od průsmyku Sella pramení na západní straně několik potoků, včetně Antermontbachu, které se vlévají do řeky Aveis v údolí Fassa.

Klima

Ve skupině Sella je v provozu od roku 2004 na Piz Pisciadù (2985 m) meteorologická stanice, jejíž záznamy ukazují subpolární klima (tundra). Průměrná maximální denní teplota v letních měsících se na Piz Pisciadù pohybuje mezi 6 a 8 °C a průměrná nejnižší noční teplota v zimních měsících je -11 až -13 °C. +more Průměrná roční teplota vzduchu je -2,8 °C.

Historie

Archeologické nálezy z náhorní plošiny Sella se dosud nepodařilo zajistit. Na průsmycích v okolí masivu byla nalezena některá místa odpočinku mezolitických lovců. +more Zde se nacházejí tzv. mikrolitové hroty šípů, které lovci používali k lovu. Nelze tedy vyloučit, že v té době do masivu pronikli lovci. K dalším nálezům patří střepy z doby bronzové na Grödner Joch a křemenné hroty šípů na Sellajoch. Keltové ani Římané však nejsou doloženi. Hrot kopí z okolí Colfosca je pravděpodobně středověkého původu.

Ve druhé polovině 19. století se začaly v okolí masivu stavět silnice a budovy. +more V průsmyku Sella byla jako první vybudována silnice v roce 1872 a ubytování pro cestující v roce 1884. V roce 1896 byl dokončen hospic na Grödner Joch. Stavba silnice do sedla Campolongopass trvala tři roky a byla dokončena v roce 1901. V letech 1901-1905 byla do průsmyku Pordoi v rámci Velké dolomitské cesty vybudována silnice a od roku 1902 je zde k dispozici ubytování v chatě Alpského klubu.

Pro zásobování válečné fronty v údolí Buchenstein byla v roce 1915 postavena první silnice do Grödner Joch, která byla v roce 1960 vyasfaltována. Během první světové války byly kolem masivu vybudovány první dopravní lanovky pro zásobování. +more Samotná horská skupina Sella nebyla během války v horách zasažena válečnými operacemi, ale průsmyky procházelo zásobování fronty na Col di Lana, deset kilometrů východně. Severovýchodně od průsmyku Pordoi se nachází německé válečné pohřebiště Pordoi, dokončené v roce 1959, kde je pohřbeno 8852 německých a rakouských obětí první světové války a 847 obětí druhé světové války.

Alpinismus

Vývoj

Na některých horách a vrcholech skupiny Sella byly nalezeny stopy po pastevcích a lovcích, takže v případě těchto vrcholů nelze první horolezce vystopovat. Prvním vrcholem, jehož "turistický" prvovýstup je zdokumentován, je Piz Boè. +more 30. července 1864 stanuli na vrcholu Paul Grohmann a G. Ischara.

Ferraty

Kromě mnoha horolezeckých tras se na Sella nachází také zajištěné cesty . Některé z nich s rostoucí obtížností, jsou Vallonská via ferrata, Pisciadů via ferrata, Pößneckerská via ferrata a Cesare Piazetta via ferrata.

Turistické stezky

Pohořím Sella vedou četné turistické stezky. Nejdůležitější z nich je +more_2'>Dolomitská vysokohorská stezka č. 2, která vede z Bressanone do Feltre. Ze skupiny Puez vede stezka přes průsmyk Gardena do údolí Sella a po částečně zajištěné cestě po lanech údolím Val Setus k chatě Pisciadù (2585 m). Odtud vede trasa přes Zwischenkofel (2907 m) k chatě Boè a dále pod Piz Boè k Rifugio Forcella Pordoi (2829 m). Po sestupu do průsmyku Pordoi opouští vysokohorská stezka Sellu a pokračuje do Marmolady.

Na nejvyšší horu skupiny se dostanete různými cestami. Z jihu vede stezka 638 na Piz Boè, odkud lze vrchol přejít i na sever. +more Přes Eisseespitze a Cresta Strenta se na vrchol dostanete po trase 672. Stezka 649 vede po horní hraně náhorní plošiny Sella a na vrcholu Piz Selva (2941 m) se stáčí na západ k via ferratě Pößnecker. Od jezera Boè vede cesta 646 na vrchol Boèseekofel (2911 m). Varianta stezky 627A Dolomiten-Höhenweg končí na vrcholu Pordoispitze.

Cestovní ruch

Freerideři v masivu Sella Na vrchol Sass Pordoi (2 952 m) vede z Pordoijochu lanovka. +more Tato lanovka je také výchozím bodem pro lyžařské túry po masivu Sella. Velmi oblíbený je sestup z Pordoischarte, který vede přímo od.

Horské chaty

Chata Pisciadù V masivu Sella se nacházejí následující horské chaty: * Rifugio Forcella Pordoi (2849 m n. +more m. ), v průsmyku Pordoi. * Rifugio Maria, horská stanice lanovky na Sass Pordoi (2952 m n. m. ) * Boèhütte (2873 m n. m. ; dříve Bamberger Hütte), pod vrcholem Piz Boè, CAI * Rifugio Capanna Piz Fassa (3152 m n. m. ), na vrcholu Piz Boè, soukromá osoba * Pisciadùhütte (2585 m n. m. ), ital. Rifugio Franco Cavazza al Pisciadù, v severní části skupiny, CAI, dosažitelné z Grödner Joch přes údolí Val Setus nebo po via ferratě Pisciadù (s visutým mostem). * Franz-Kostner-Hütte (2536 m n. m. ), ve východní části skupiny, CAI.

Sellaronda

Zvláštní atrakcí je objíždění masivu Sella. Tuto možnost otevírají čtyři průchody kolem horské skupiny. +more V zimě je Sellaronda velmi oblíbená mezi lyžařskými turisty. Před vybudováním lyžařských vleků kolem Selly chodili lyžaři po okruhu, kterému se v ladinštině říkalo Sella Ronda. Dnes je Sella ronda lyžařským okruhem. Pomocí lyžařských vleků a lanocek je možné objíždět v jednom dni i ve dvou směrech. V každém ze čtyř údolí kolem Selly se nacházejí vstupní body. Celkem tento okruh měří téměř 38,7 kilometrů, z toho 23 kilometrů sjezdovek a 15,7 kilometrů vleků. Sellaronda se pohybuje v nadmořské výšce od 1563 metrů v Selvě do 2425 metrů při jízdě proti směru hodinových ručiček a 2478 metrů ve směru hodinových ručiček.

Speciální variantou závodu Sellaronda je Sellaronda Skimarathon. Zde dvoučlenné týmy absolvují 42kilometrový okruh orientovaný na normální Sellarondu s převýšením 2700 metrů jako skialpinistický závod. +more Rekord trati 3:15:07 drží od roku 2008 Hansjörg Lunger a Guido Giacomelli[16].

V létě je objíždění masivu součástí cyklistického závodu . Start závodu je v Abtei, cíl v Corvaře. +more Závod lze absolvovat ve třech různých variantách, z nichž nejkratší je Sellaronda. Na 55 kilometrech se po směru hodinových ručiček projedou čtyři průsmyky kolem masivu Sella a překoná se 1780 výškových metrů. Dalšími variantami jsou středně dlouhá vzdálenost 106 kilometrů s převýšením 3090 metrů a maratonská vzdálenost 138 kilometrů s převýšením 4190 metrů, které prodlužují závod směrem na východ. V závislosti na variantě se trasa rozšiřuje o průsmyky Passo Falzarego (2105 m), Passo di Giau (2236 m) a Valparola (2192 m).

Panorama

Reference

Literatura

Sella- und Langkofelgruppe (Kartengebiet/Gebietsthema). In: Walter Theil (Hrsg. +more): Alpenvereinsjahrbuch - Berg 2008. Band 132. Alpenvereinsverlag, München 2007, S. 244-274, ISBN 978-3-937530-19-2 * Richard Goedeke: Alpenvereinsführer extrem: Sella & Langkofel. 2. Auflage. Bergverlag Rother, München 2001, ISBN 978-3-7633-1315-0 * Egon Pracht: Alpenvereinsführer: Dolomiten - Sellagruppe. Bergverlag Rudolf Rother, München 1980, ISBN 3-7633-1303-6. * Johannes Ortner: Messila und Mëisules. In: Berge erleben - Das Magazin des Alpenvereins Südtirol. Nr. 1, 2017, S. 58-59. * Edgar Moroder: Monografie der Sellagruppe. In: Alpenvereinsjahrbuch - Berg 2008. (S. 260f). * Johannes Ortner: Messila und Mëisules. In: Berge erleben - Das Magazin des Alpenvereins Südtirol. Nr. 1, 2017, S. 58-59. * Egon Pracht: Alpenvereinsführer: Dolomiten - Sellagruppe. Bergverlag Rudolf Rother, München 1980 (S. 341). * Österreichischer Alpenverein: Alpenvereinskarte: Langkofel- und Sellagruppe (1:25. 000). 6. Auflage. Alpenvereinsverlag, 2007. * Herwig Prinoth: Einführung in die Geologie und Archäologie der Sellagruppe. In: Walter Theil: Alpenvereinsjahrbuch - Berg 2008. Band 132. Alpenvereinsverlag, München 2007 (S. 279).

Externí odkazy