Serapie

Popis

Serapie jsou vytrvalé, přímé byliny se 2 až 3, řidčeji až 5 podzemními, kulovitými či vejcovitými hlízami. Listy jsou lodyžní, úzce čárkovité až široce kopinaté, vzpřímené nebo srpovitě zahnuté, se skvrnitou nebo zelenou pochvatou bází. +more Květenství je zpravidla protáhlé, husté až řídkokvěté, složené ze 2 až 10 nebo i více květů. Květy jsou podepřeny nápadnými, velkými listeny, které jsou většinou delší než květy. Listeny bývají podélně žilkované. Kališní a korunní lístky bývají přilehlé a tvoří kápovitý útvar. Kališní lístky jsou úzce až vejčitě eliptické, na vrcholu volné. Korunní lístky mají vejčitě eliptickou až vejčitou bázi a vybíhají do dlouhé tenké špičky. Pysk je trojlaločný, bez ostruhy, zpravidla delší a širší než kališní lístky, členěný na bazální část (hypochil) se vzpřímenými postranními laloky a koncovou, jazykovitou část (epichil). Epichil je úzce eliptický, široce vejčitý až srdčitý, trojžilný, visící nebo nazpět zahnutý. Pyl je ve dvou brylkách, připojeným k viscidiu. Semeník je válcovitý až vřetenovitý, lysý a přisedlý. Plodem je vzpřímená, podlouhlá tobolka, obsahující mnoho drobných, zploštělých semen se síťnatým povrchem.

Serapias cordigera 02.JPG|Serapie srdčitá (Serapias cordigera) Serapias Lingua.jpg|Květ Serapias lingua Serapias neglecta 001.JPG|Detail květu Serapias neglecta

Rozšíření

Rod serapie zahrnuje asi 16 uznávaných druhů, existuje však i velké množství spontánních kříženců. Je rozšířen ve Středomoří, jihozápadní Asii, Kavkaze a ostrovech Makaronésie. +more Nejsevernější výskyt je ve francouzské Bretani. Nověji byly nalezeny i na Normanských ostrovech (S. lingua) a v Cornwallu v Anglii (S. parviflora).

Největší areál, rámcově se překrývající s celkovým areálem rozšíření rodu, má druh Serapias vomeracea. Široké rozšíření téměř v celém Středomoří od Pyrenejského poloostrova po Turecko a včetně severní Afriky mají druhy Serapias cordigera, Serapias lingua a Serapias parviflora. +more Jiné druhy s rozsáhlejším areálem jsou omezeny spíše na západní (Serapias neglecta, Serapias nurrica, Serapias olbia, Serapias strictiflora) nebo naopak východní Středomoří (Serapias bergonii, Serapias orientalis, Serapias politisii). V oblasti Itálie se obě tyto skupiny střetávají a je zde proto největší počet druhů (celkem 13).

Ze severní Afriky je udáváno 8 druhů. V Makaronésii se vyskytují 2 druhy. +more Serapias cordigera zasahuje na Azory, Serapias parviflora na Kanárské ostrovy. Nejdále na východ, na Kavkaz, zasahují druhy Serapias orientalis a Serapias vomeracea. Oba druhy také jako jediné zasahují do Sýrie a Palestiny.

Ekologie

Serapie rostou na širokém spektru vlhkých i suchých stanovišť, jako jsou suché trávníky a křovinaté porosty, vlhké pastviny a louky, písečné duny, olivové háje, terasovité plantáže a otevřené borové háje. Vystupují až do nadmořských výšek okolo 1200 metrů. +more Vyhledávají bazické až mírně kyselé, nezasolené půdy s pH v rozsahu 6,5 až 8. Listová růžice se zakládá již na podzim a přetrvává zimu. Kvetou obvykle od března do dubna, v chladnějších polohách i v červnu. Po odkvětu vysemení a pak záhy zatahují. Suché letní období přečkávají v podzemních hlízách. Semenáčky kvetou zhruba po třech letech od vyklíčení. Některé druhy mohou na příhodných stanovištích vytvářet početné kolonie, jiné rostou spíše vzácně a jednotlivě.

Ekologické interakce

Serapie Serapias neglecta Biologie opylování serapií je velmi specializovaná a dosud ne zcela prozkoumaná. +more Serapie bývají považovány za klamavé orchideje, neboť tvarem svých květů imitují dutiny, které vyhledávají některé druhy samotářských včel. Květy neposkytují opylovačům žádný konzumovatelný pyl ani nektar. Bývají v nich nacházeni převážně včelí samci, kterým poskytují úkryt před větrem a deštěm. Samice spí ve svých vlastních hnízdech, čímž se vysvětluje, že bývají v květech nacházeny podstatně vzácněji než samci. Bylo zjištěno, že se květy v ranních hodinách zahřívají, a včelu tak prohřejí k časnější denní aktivitě. Mikroklima v květu tak funguje jako atraktant podobně jako u některých alpínských či arktických rostlin. Efektivní opylování zajišťují zejména robustnější včely rodů Eucera, Andrena, Osmia a Tetralonia. Drobnější druhy rodů Ceratina a Prosopis nepřicházejí s brylkami do kontaktu a na opylení se tedy významněji nepodílejí. Květy serapií rovněž navštěvují brouci zejména z čeledí stehenáčovití (Oedemeridae) a lesanovití (Lymexylidae).

V květech, které nebyly opyleny hmyzem, dochází v průběhu odkvětu k rozpadu pylových brylek a dochází k samoopylení. Násada plodů ale bývá u takových květů podstatně nižší v porovnání s květy navštěvovanými opylovači.

Taxonomie a fylogeneze

Rod Serapias je v rámci čeledi Orchidaceae řazen do podčeledi Orchidoideae, tribu Orchideae a podtribu Orchidinae. Podle výsledků fylogenetických studií je rod monofyletický. +more Na základě morfologie květů je rod rozdělován do dvou sekcí. Druhy s jedním vystouplým žebrem na bázi pysku (S. lingua aj. ) jsou řazeny do sekce Serapias, druhy se dvěma žebry do sekce Bilamellaria. Mezi blízce příbuzné rody náleží Anacamptis, Ophrys, Himantoglossum a asijský monotypický rod Steveniella. Rody Serapias a Ophrys, které se oba vyznačují specializovanými a v rámci dané skupiny orchidejí ojedinělými způsoby opylování, se od sebe evolučně oddělily asi před 10,5 až 12,8 milióny let. K vlastní diverzifikaci jednotlivých druhů rodu Serapias však došlo mnohem později, asi před 0,5 až 1,2 milióny let.

Udávané počty druhů rodu Serapias se v různých zdrojích velmi liší v závislosti na taxonomickém pojetí a pohybují se v rozpětí od 16 až do 29. Určování serapií v terénu bývá komplikované, neboť spolu jednotlivé druhy často hybridizují. +more Bylo zaznamenáno asi 90 různých mezidruhových kříženců. Rovněž se objevují mezirodoví kříženci s rody Anacamptis (×Serapicamptis), Dactylorhiza (×Serapirhiza), Ophrys (×Seraphys) a Orchis (×Orchiserapias) a rovněž s rodem Himantoglossum.

Zástupci

serapie jónská (Serapias ionica) * serapie malokvětá (Serapias parviflora) * serapie nachová (Serapias vomeracea) * serapie srdčitá (Serapias cordigera)

Význam

Hlízy některých druhů jsou ve východním Středomoří a jihozápadní Asii sbírány k přípravě salepu. Serapie se běžně nepěstují a nejsou uváděny ze sbírek žádné české botanické zahrady.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Vstavačovité Kategorie:Flóra Makaronésie Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra severní Afriky Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra Kavkazu Kategorie:Flóra Středomoří