Sibiřské úvaly

Sibiřské úvaly ( Сиби́рские Ува́лы) je geomorfologický celek v Rusku, který odděluje Jamalo-něnecký autonomní okruh a Jugru. Táhne se mezi dolními toky Obu a Jeniseje v délce 900 kilometrů od západu na východ, nejvyšší bod měří 278 m n. m.. Úvaly jsou významným rozvodím: pramení zde řeky Taz, Pur a Nadym, které tečou k severu do Karského moře, Kazym, Ljamin, Tromjegan a Vach směřují k jihu a vlévají se do Obu, zatímco Jeloguj na východ do Jeniseje. Terén je zvlněný, v období čtvrtohorního zalednění zde vznikly četné morény, střední část hřebene je snížená a převládají v ní bažiny. Podnebí je kontinentální, průměrná teplota v červenci činí 16,7 °C a v lednu -22,9 °C. Porost tvoří modřínová a borovicová tajga. Původními obyvateli jsou Chantové, Něnci a Selkupové. V oblasti se nacházejí bohatá ložiska ropy a zemního plynu, pro ubytování těžařů bylo v roce 1976 založeno město Nojabrsk. V roce 1998 byl za účelem ochrany místní krajiny vyhlášen přírodní park.

Externí odkazy

[url=http://bse. sci-lib. +morecom/article101846. html]Velká sovětská encyklopedie[/url] * [url=http://aaningsitir. ru/areas/registry/1/1]Ekologický portál Jugry[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20170422133511/http://promecosever. ru/jurnal/bogatstvo-severa/sibirskie-uvaly---zemlya-zapovednaya. html]Průmysl a ekologie Severu[/url].

Kategorie:Pohoří v Rusku Kategorie:Sibiř