Cesko.wiki Simone Weilová
Author
Albert Flores
Život
Narodila se v zámožné rodině agnostického lékaře židovského původu; její bratr byl matematik André Weil.
Měla velmi chatrné zdraví, zato zcela mimořádné nadání: už jako dítě se naučila řecky a když později objevila Bhagavadgítu, naučila se i sanskrt. Studovala na pařížském +more'>Lyceu Jindřicha IV. , kde byl jejím milovaným učitelem filosofie Émile Chartier, známý pod pseudonymem „Alain“. Roku 1928 se u přijímací zkoušky na École normale supérieure umístila jako první, před Simone de Beauvoir. Studovala filosofii a brzy na sebe upozornila svými radikálními politickými postoji (radikalismem), zejména obhajobou dělníků. Od roku 1931 učila filosofii na gymnáziu v Le Puy.
Už jako mladá dívka se sama označovala za bolševičku a psala do odborářských časopisů, nespokojila se však s radikální rétorikou socialistů, nýbrž chtěla rehabilitovat význam práce pro člověka vůbec. Práce není prokletím, nýbrž vyjadřuje podstatnou souvislost člověka se světem (bytí), je jeho vlastním místem a posláním:
Simone Weilová (1909-1943) V roce 1934 nastoupila jako dělnice v automobilce, roku 1941 pracovala na statku. +more Pro špatné zdraví to nevydržela dlouho, nicméně získala pozoruhodný vhled do podmínek, v nichž dělníci tehdy pracovali a žili. S oficiálním marxismem se brzy rozešla a do občanské války ve Španělsku se přihlásila mezi anarchisty. Když se na jaře 1937 po zranění léčila v italském Assisi, v kapličce Panny Marie Andělské ji podle jejích vlastních slov „něco silnějšího než já“ přimělo si poprvé v životě kleknout. Její život i myšlení se od té doby obrátily hlavně k náboženství; psala úvahy na různá náboženská témata (např. o modlitbě Otčenáš).
Odmítla konvertovat ke katolictví, ačkoliv byla často v kontaktu (osobně i dopisy) s dominikánem Perrinem, ale zajímala se důkladně i o náboženství řecké, o buddhismus a Upanišady - i když odmítala náboženský synkretismus.
Po pádu Francie roku 1940 odešla nejprve do Marseille, roku 1942 odvezla své rodiče do USA, sama však odjela do Londýna, protože chtěla být blíž válečnému utrpení druhých a pracovat pro francouzské hnutí odporu generála de Gaulla. Ze solidarity s trpícími doma odmítala odpočívat a málo jedla, takže onemocněla tuberkulózou a ve 34 letech zemřela v anglické nemocnici. +more Albert Camus po válce napsal, že si nedovede představit obnovu Evropy, která by ignorovala nároky Simone Weilové.
Myšlení
Myšlení Simone Weilové se vyznačuje mimořádnou hloubkou i úsilím o jasnost a přesnost, netvoří však žádný filosofický systém. Je totiž vedeno vědomím velké, až zdrcující vážnosti, odpovědnosti za druhé, za lidskou společnost a za svět, v němž Weilová postupně objevila zázrak Stvoření.
Velikost člověka spočívá v jeho svobodě, která je však nutně spojena s odpovědností. Vůči druhým - zejména vůči chudým a utlačovaným - se tato odpovědnost projevuje jako solidarita, kterou nelze nahradit jen společenskými reformami. +more Vůči světu není člověk jen nezúčastněným pozorovatelem, nýbrž účastníkem dění Vesmíru, k němuž získává skutečný vztah jen tak, že jej přijímá a obdivuje. Proto Weilová tolik zdůrazňuje význam krásy.
Člověk je především tím, kdo dostal a dostává, takže základem lidských i společenských vztahů není prosazování vlastních práv, nýbrž naopak uznání práv druhých a vlastních závazků vůči nim.
Ani pravda není jen vlastností pravdivých soudů, něčím, co lze prostě konstatovat, nýbrž je skutečnou silou, energií:
Základní postoj úžasu před světem a jeho stvořitelem, před nímž člověk sám ustupuje do pozadí, mlčí a nechává se oslovit krásou, je základem střízlivé a racionální mystiky Simone Weilové. Jen člověk, který dokáže umenšit sám sebe a zkrotit své sebestředné zájmy, zažije pravé štěstí a krásu, která přichází jako dar.
Dílo
Ecrits historiques et politiques, Simone Weil Kromě příležitostných článků většina jejího díla vyšla až posmrtně, z rukopisné pozůstalosti. +more Sebrané spisy vycházejí od roku 1988, zatím vyšlo osm svazků. Hlavní spisy: * La pesanteur et la grace (Tíže a milost, 1947) * L´enracinement (Zakořenění, 1949) * Attente de Dieu (Očekávání Boha. Výbor z dopisů z posledních let života, 1950) * La condition ouvriere (Dělnický úděl, 1951) * La source Grecque (Řecký pramen, 1953) * Oppression et liberté (Útlak a svoboda, 1955) * Lecons de philosophie (Filosofické přednášky, 1959) * Sur la science (O vědě, 1966).
Česky a slovensky vyšlo
Weil, Simone a Formánková, Eva, ed. Dobro, mez a rovnováha: (výbor ze Sešitů). +more Překlad Eva Formánková. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 1996. 177 s. (Váhy; sv. 15). [url=http://ndk. cz/uuid/uuid:8586c110-e7c6-11e5-8745-005056825209]Dostupné online[/url]. . * Weil, Simone a Lussy, Florence de, ed. Duchovná autobiografia: výber z textov (s úvodnými textami a poznámkami Florence de Lussy). 1. vyd. Bratislava: Kalligram, 2006. 222 s. (Filozofia do vrecka). . * Weil, Simone. Tiaž a milosť. Překlad Andrej Záthurecký. 1. vyd. Bratislava: Kalligram, 2009. 207 s. (Filozofia do vrecka). . * Weil, Simone. Tíže a milost. Překlad Alan Beguivin. 1. vyd. Praha: Kalich, 2009. 186 s. (Kairos; 6). . * Weilová, Simone a Davyová, Marie-Madeleine. List Joëovi Bousquetovi a iné texty. Bratislava: Hronka, 2017. 216 s. . * Weilová, Simone. Zakorenenosť. Bratislava: Európa, 2021. 168 s. . * Weilová, Simone. Zakorenenosť. Bratislava: Európa, 2023. 304 s. .
Divadelní inscenace
2014 Mlčky křičet (divadelní inscenace o Simone Weilové), Studio Hrdinů, režie: Jan Nebeský
Odkazy
Reference
Literatura
SELTENREICH, Radim. Osobní ručení je víc než život. +more Orientace, příloha Lidových novin. MAFRA, 6. leden 2024, roč. XXXVII, čís. 5, s. 17. [url=http://www. pressreader. com/czech-republic/lidove-noviny/20240106/281917367912077]Dostupné online[/url]. .
Externí odkazy
[url=http://www. bautz. +morede/bbkl/w/weil. shtml]Heslo Simone Weil v BBKL[/url] * [url=http://pensees. simoneweil. free. fr/liens. html]Myšlenky S. Weilové[/url] * [url=http://classiques. uqac. ca/classiques/weil_simone/weil_simone. html]Spisy[/url] * [url=http://agora. qc. ca/mot. nsf/Dossiers/Simone_Weil]Životopis, bibliografie[/url] * [url=http://agora. qc. ca/reftext. nsf/Documents/Weil]Simone Weil ou la synthese de la methode[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070927095221/http://www. chemins-cathares. eu/010301_simone_weil. php]Dopis Simone Weilové Déodatovi Roché[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070209204326/http://www. newcriterion. com/archive/20/mar02/weil. htm]J. Becker: Simone Weil: A saint for our time. [/url] * [url=http://www. nybooks. com/articles/13783]Simone Weilová, článek S. Sontag v The New York Review of Books[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20070815211545/http://www. globaljusticecenter. org/papers2005/presbey_eng. htm]Simone Weilová o práci[/url], Center for Global Justice.
Kategorie:Francouzští filozofové Kategorie:Židovští filozofové Kategorie:Křesťanští filozofové Kategorie:Filozofové 20. +more století Kategorie:Křesťanští mystikové Kategorie:Křesťanští konvertité Kategorie:Francouzští anarchisté Kategorie:Židovští anarchisté Kategorie:Křesťanští anarchisté Kategorie:Francouzští Židé Kategorie:Antifašistky Kategorie:Absolventi École normale supérieure Kategorie:Narození v roce 1909 Kategorie:Úmrtí v roce 1943 Kategorie:Narození 3. února Kategorie:Úmrtí 24. srpna Kategorie:Ženy Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí v Kentu.