Smlouva (teologie)

Smlouva je v biblické teologii termín pro slova a vztah Boží k jeho vyvolenému lidu. Přeneseně se tak nazývají i svaté texty, obvykle tradované v Bibli jako Starý zákon a Nový zákon či pod názvy Stará smlouva a Nová smlouva (tyto termíny běžnější v evangelikálním prostředí).

Smlouva ve Starém zákoně

V SZ je slovo smlouva překladem hebrejského výrazu berît, závažné ujednání. Smlouvu mohou mezi sebou dále uzavřít jednotlivci či národy. +more Při uzavření smlouvy byly pořádány oběti a jiné smluvní rituály. Obětované zvíře třeba sloužilo později jako společný pokrm.

V řeckém překladu SZ (Septuaginta) se slovo berít zpravidla překládá výrazem diathéké, což spíše znamená poslední vůli.

Smlouva v Novém zákoně

V NZ se slova diathéké - smlouva užívá při popisu zjevení Božího, dále při ustanovení večeře Páně. U apoštola Pavla je smlouva symbolem pro Zákon, Starou smlouvu. +more Tu naplnil Ježíš Kristus a dále je tu Nová smlouva, kterou představuje příchod Ježíše reformujícího Zákon. Skrze Ježíše Bůh jedná novým způsobem.

Externí odkazy

NOVOTNÝ, Adolf: Biblický slovník, vyd. Kalich v ÚCN, Praha 1956. +more [url=https://biblickyslovnik. pleva. info/#Adoni%C3%A1%C5%A1]Dostupné online[/url] * DOUGLAS, J. D. a kol. : Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996, 1243 str.

Kategorie:Biblistika