Smrčina

PR Prales Jizera Smrčina je rostlinné společenstvo s dominancí smrku (Picea). Ve střední Evropě se jedná zpravidla o smrk ztepilý (Picea abies), jinde, např. v Asii nebo Severní Americe, tvoří dominantu stromového patra přirozených smrčin jiné druhy smrků. Z hlediska původu můžeme středoevropské smrčiny rozdělit na přirozené neboli primární smrčiny a kulturní neboli sekundární smrčiny.

Přirozené a kulturní smrčiny

Okraj paseky v hospodářské smrčině Přirozená smrčina je smrčina, která se vyskytuje na stanovišti smrčin. +more Může být pralesního charakteru, nebo všelijak člověkem ovlivněná. Přirozený výskyt smrku zteplilého je však mnohem širší než rozšíření přirozených smrčin. Smrk bývá v různém poměru součástí i jiných společenstev. Především to jsou horské bučiny, kde smrk někdy tvoří významnou složku stromového patra. Společenstva horských smrčin a horských bučin do sebe často plynule přecházejí, bez ostré a jasné hranice. Smrk ztepilý může být složkou i v dalších typech společenstev, např. některých typů lužních lesů, např. tzv. smrkových olšin aj.

Sekundární smrčina je smrčina podmíněná činností člověka v minulosti a vesměs zaujímá stanoviště jiných společenstev, často ve formě hospodářské monokultury. Nejčastěji jsou to původní stanoviště bučin, méně často i dubohabřin, luhů, doubrav atd. +more Sekundární smrčiny můžeme najít na stanovištích horských bučin, kde mohou plynule přecházet do přirozených smrčin. Mohou se ale nacházet i v nižších polohách, kde je smrk původní jen jako velmi minoritní dřevina na některých stanovištích. Někdy najdeme sekundární smrčiny i mimo přirozený areál smrku.

Přirozené smrčiny ve střední Evropě

V bylinném patře smrčin často zcela převládají mechy

Přirozená smrčina je ve středoevropských podmínkách většinou lesem vyšších poloh až hor, řidčeji (v případě podmáčených smrčin) i středních poloh. Obvykle se jedná o zapojené, stinné lesy na kyselých půdách, s chudým keřovým a bylinným patrem, ve kterém výrazně převládají mechorosty. +more Lze je rozdělit do dvou hlavních skupin:.

Horské smrčiny

Jedná se o lesní společenstvo středoevropských hor, které často i tvoří horní hranici lesa. Vyskytuje se v hercynských pohořích, v Alpách a vyšších Karpatech. +more V České republice jsou vázány výhradně na oreofytikum (sudetská pohoří, Moravskoslezské Beskydy, Brdy). Dominantní dřevinou je smrk ztepilý (Picea abies), pravidelnou příměsí je jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). V Alpách a Karpatech může být jako příměs i modřín opadavý (Larix decidua) nebo borovice limba (Pinus cembra). Někdy, hlavně na plynulém přechodu společenstva smrčiny k horským bučinám, mohou být jako příměs i další dřeviny, jako buk lesní (Fagus sylvatica), jedle bělokorá (Abies alba) či javor klen (Acer pseudoplatanus). Z bylin se v těchto smrčinách vyskytují acidofilní traviny (třtina chloupkatá, metlička křivolaká, bika lesní), kapradiny (kapraď rozložená, žebrovice různolistá, papratka horská), plavuně (vranec jedlový, plavuň pučivá) a mnoho druhů mechů. Kvetoucí rostliny představují horské druhy jako podbělice alpská, čípek objímavý, sedmikvítek evropský, případně porosty brusnic. Vlhká smrčina ve Švédsku.

Podmáčené smrčiny

Jedná se o smrčiny na stanovištích se stagnující vodou. Mohou se vyskytovat jak v oblasti horských smrčin, tak i v nižších polohách v rámci bučin, kdy výskyt buku a jedle je omezen z důvodu silného podmáčení (Českomoravská vrchovina, Žďárské vrchy, Slavkovský les). +more Dominantním prvkem stromového patra bývá smrk ztepilý (Picea abies), přimíšenými dřevinami mohou být např. olše lepkavá (Alnus glutinosa), bříza bělokorá (Betula pendula), bříza pýřitá (Betula pubescens), krušina olšová aj. V bylinném patře rostou brusnice, vlhkomilnější traviny (např. bezkolenec modrý, růzé ostřice a sítiny), přeslička lesní, papratka samičí a podobné druhy jako v horských smrčinách.

Někdy se rozlišuje podmáčená smrčina a smrčina rašelinná. Rašelinné smrčiny se nacházejí na rašeliništi, kde mocnost rašeliny není tak velká a dovoluje existenci stromového patra. +more Dominantní složkou mechového patra jsou rašeliníky (Sphagnum sp. ). Pokud je mocnost rašeliny větší, rašelinná smrčina se stává extrémní a zakrslou; pokud je ještě větší, vzniká nelesní rašeliniště.

Literatura

Chytrý, Milan (ed. ): Katalog biotopů České republiky, 2. +more vydání, AOPK 2010, s. 340-349 * Chytrý, Milan (ed. ): Vegetace České republiky, díl 4. Academia, Praha 2012.

Externí odkazy

Kategorie:Biotopy v Česku Kategorie:Lesy