Cesko.wiki Solidarita
Author
Albert FloresSolidarita je sociální a politický pojem označující vzájemnou pomoc a podporu jednotlivců či skupin v obtížných životních situacích. Je to také jedna z hlavních hodnot sociálního státu a demokracie. Solidarita je založena na principu rovnosti a spravedlnosti a má za cíl snížit nerovnosti a odstranit sociální vyloučení. Solidarita se vztahuje nejen na jednotlivce, ale také na celou společnost jako celek. Ve společnosti existuje různé formy solidarity, včetně sociální, pracovní, politické nebo národní solidarity. Solidarita je také spojena s ochranou zájmů a práv slabších skupin ve společnosti. Solidarita jako pojem se začala objevovat během průmyslové revoluce, kdy se zvyšovaly sociální nerovnosti a vznikaly nové sociální problémy. Solidarita se stala jedním z hlavních pilířů sociálních a pracovních hnutí, která bojovala za práva pracujících a lepší pracovní podmínky. V dnešní době je solidarita stále důležitým tématem, zejména v souvislosti s globalizací, migrací, chudobou a sociálními nerovnostmi. Existují různé organizace a hnutí, která se snaží podporovat solidaritu a bojovat proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci. Solidarita je také důležitým principem mezinárodní politiky a diplomacie. Zahraniční pomoc a spolupráce mezi státy jsou založeny na solidaritě a vzájemné podpoře. Solidarita je klíčovým prvkem při řešení globálních problémů, jako je chudoba, konflikty, lidská práva, ochrana životního prostředí nebo zdravotní péče. Cílem mezinárodní solidarity je dosažení spravedlivého a udržitelného rozvoje ve všech zemích světa. Solidarita je také jednou z hodnot Evropské unie. EU se zavazuje k solidaritě mezi svými členskými státy a podporuje ekonomickou, sociální a politickou soudržnost. Solidarita je důležitým principem při řešení výzev, jako je migrace, finanční krize nebo pandemie. Společná solidarita a spolupráce jsou klíčové pro zachování stabilitu a prosperity v Evropské unii. Solidarita je také blízká hodnota pro Českou republiku. V českém kontextu lze hovořit o solidaritě v souvislosti s občanským sektorem, charitativními organizacemi, dobrovolnickou činností nebo pomoci sousedovi v potřebě. Solidarita má v české společnosti dlouhou tradici a je považována za důležitou hodnotu pro zachování sociální soudržnosti a spravedlnosti.
Solidarita znamená obvykle dobrovolnou společenskou soudržnost mezi rovnými, ochotu ke vzájemné pomoci a podpoře v rámci nějaké skupiny. Člověk cítí sounáležitost, je solidární s nějakou skupinou, pokud ji podporuje a její úspěchy i neúspěchy pociťuje jako své vlastní.
Původ slova
Slovo pochází od lat. solidus, pevný, celistvý. +more Odtud vznikl středověký právní pojem in solidum, který znamenal, že nějaká skupina lidí vystupuje před soudem a přijímá závazky jako celek, „jako jeden muž“. Francouzské solidaire označuje od 15. století stav, kdy lidé jednají ve shodě a navzájem ručí za své závazky. Slovo se pak rozšířilo do dalších jazyků a od 19. století se začalo chápat jako konkrétní vyjádření pojmu „bratrství“ z hesla Francouzské revoluce „Volnost, rovnost, bratrství“. V tomto smyslu se stalo heslem zejména dělnického hnutí a později sociální demokracie. V téže době vznikl i pojem „solidarizovat se“ s někým, vyjádřit mu podporu a spojit s ním své zájmy i závazky.
Naopak teoretici komunismu, zejména francouzský revolucionář Louis Auguste Blanqui a Vladimír Iljič Lenin, se přiklonili k názoru, že revoluci musí vést pevně organizovaná strana jako „předvoj“ a vnutit nové uspořádání jako „diktaturu proletariátu“ celé společnosti. Pojem solidarity se pak v komunistickém hnutí užíval jen v souvislosti s mezinárodní solidaritou revolučních stran, takže se mohl stát naopak heslem protestu proti totalitnímu státu. +more V „Kacířských esejích“ (1976) vytvořil Jan Patočka pojem „solidarity otřesených“ a v září roku 1980 vzniklo v Gdaňsku Nezávislé odborové hnutí Solidarita (Solidarność), které se významně podílelo na pádu komunistického systému.
Solidarita v sociologii
Solidarita jako soudržnost sobě rovných stojí v protikladu k představě panství a moci jednoho nad druhými. Proto si jí všimli sociologové v době, kdy se zdálo, že demokratickým společnostem chybí právě soudržnost. +more Francouzský sociolog Émile Durkheim ve svém díle „O společenské dělbě práce“ (1893) rozlišil společnosti s nízkou mírou dělby práce, jež drží pohromadě „mechanická solidarita“ skupiny či kmene jako daného celku, od společností s pokročilou dělbou práce, kde vznikají různá dobrovolná spojenectví a vytvářejí tak „organickou solidaritu“.
Vzdálenými předchůdci „organické solidarity“ byl křesťanský požadavek vzájemné lásky a pomoci, solidarita v rámci mnišských řádů a později v rámci středověkých cechů a dalších zájmových a občanských skupin. Durkheim i jeho následovníci si ovšem také uvědomili stinnou stránku skupinové solidarity, která může vést k odmítavým postojům až nepřátelství celé skupiny vůči okolní společnosti. +more Prosazování dílčích skupinových zájmů tak může být na úkor celé společnosti a požadavek solidarity může působit jako tlak na konformní jednání dovnitř skupiny samé.
Solidarita v současnosti
Další společenský vývoj v bohatých zemích světa - zejména automatizace výroby a její přesun do chudších zemí - drasticky omezil počty dělníků v továrnách a vedl tak k oslabení možností jejich skupinové solidarity. Klesl význam odborových organizací a pokud životní úroveň rostla, klesla také potřeba solidarity v tomto ohledu.
V současné době se často hovoří o tak zvané mezigenerační solidaritě, kde zaměstnaní lidé musí věnovat část svých příjmů na platbu do systému sociálního pojištění, z něhož se vyplácí starobní důchodové dávky starým lidem. Nejedná se však o solidaritu v pravém slova smyslu, protože není vzájemná a vymáhá se na základě zákona, takže není dobrovolná. +more Přesto zůstává požadavek solidarity - například s chudšími částmi světa - významnou etickou výzvou pro všechny a solidarita je i nadále pro mnoho myslitelů ctností i v moderních společnostech.
Odkazy
Reference
Literatura
Albert Camus, Člověk revoltující. Praha: Český spisovatel, 1995 - 303 s. +more * A. Comte-Sponville, Malá rozprava o velkých cnostiach. Bratislava: Sofa, 1999 - 316 s. * Miloslav Petrusek (vyd. ), Velký sociologický slovník II. Praha: Karolinum 1996, heslo Solidarita * Richard Rorty, Nahodilost, ironie, solidarita. Praha: PedF UK 1996 - xv, 227 s.
Související články
Odpovědnost * Společně a nerozdílně
Externí odkazy
[url=http://plato.stanford.edu/entries/collective-responsibility/]Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Collective responsibility[/url]