Soubor šesti soch z kostela sv. Mikuláše v Chebu

Soubor šesti soch z kostela sv. Mikuláše v Chebu patří k nejkvalitnějším a nejstarším dílům vytvořeným místní chebskou řezbářskou dílnou v 80.-90. letech 15. století. Sochy mají podobnou výšku a mohly být součástí jednoho či více gotických oltářních nástavců. Pocházejí z Kaple sv. Kříže (1388) v již zaniklé obci Sv. Kříž (Heiligenkreutz) mezi Chebem a Waldsassen, kde je roku 1856 objevil Bernhard Grüber. V 60. letech 19. století byly druhotně umístěny do novogotických retáblů navržených B. Grüberem v kostele sv. Mikuláše v Chebu.

Popis a zařazení

Sochy z lipového dřeva ve vysokém reliéfu, na zadní straně vyhloubené, s drobnými zbytky původní polychromie. Při restaurování byly odstraněny vysoké vrstvy novodobé polychromie a obnaženo dřevo. +more Restauroval M. Hamsík (1972-1974). Štíhlé figury na nízkých půlkruhových podstavcích vynikají plnou modelací obličejů a graciézními gesty. Tvářím dominují přivřené a hluboko zasazené oči s výrazným orámováním, štíhlý rovný nos a plné rty. Drapérie je ostře řezaná a grafickou strohost porušují pouze zvlněné nebo přehrnuté lemy plášťů. Figury mohly být druhotně seříznuty na zadní straně při adjustaci do novogotických retáblů.

* Sv. Jindřich Výška 126 cm. +more Korunovaný císař Jindřich má plášť s širokými rukávy a límcem, který mohl být původně polychromován jako hermelín. Pravou volnou nohu odhaluje zdvižený plášť. Oválná tvář sv. Jindřicha s dlouhým nerozděleným vousem a kudrnatými vlasy se stala předlohou i pro další mužské tváře pocházející z této chebské dílny (torzo Sv. Jakuba, Oplakávání z Ostrohu). V Bavorsku hojně uctívaný sv. Jindřich byl posledním císařem otonské dynastie (972-1024) a zakladatelem bamberského biskupství. Byl prohlášen za svatého roku 1164 a spolu s manželkou Kunhutou, kanonizovanou roku 1200, se často objevuje jako patron kostelů nebo oltářních zasvěcení. Proto bývají oba světci zobrazováni s modelem kostela v ruce. Manželé zemřeli bez potomků, podle legendy v důsledku složení slibu cudnosti. * Sv. Kunhuta (Kunigunda) Výška 132 cm. Figura je zobrazena s ukročenou levou volnou nohou a v esovitém prohnutí, které vyvažuje uklonění hlavy. Kunhuta drží v levé ruce model kostela a levou rukou si jako výraz smutku graciézním pohybem přidržuje k tváři zdvižený plášť. Vlasy má sepnuté síťkou, překryté rouškou a dvojitou korunou. Její zasněná tvář má přivřené a hluboko zasazené oči, štíhlý a rovný nos a plnější ústa s vystupujícím spodním rtem. Spolu se sv. Jindřichem byla nepochybně součástí téhož retáblu. * Sv. Alžběta Durynská Výška 123 cm. Alžběta Durynská byla zakladatelka špitálů a opatrovnice chudých, proto je zobrazena s klečícím prosebníkem opírajícím se o berli, a s chlebem v levé a s konvicí v pravé ruce. Levá ruka přidržuje cíp pláště, který je pod pravou rukou obrácen na rub a vytváří široký mísovitý záhyb. Před tělem je drapérie řezána do ostrých lámaných záhybů ve tvaru V. Tělesný objem sochy je rozvinut více do stran. Figura stojí zpříma s vyznačeným kolenem a špičkou levé volné nohy. Alžběta má pokrývku hlavy se zvednutou a bohatě řasenou rouškou poskládanou na temeni. Světice byla patronkou řádu německých rytířů, který měl v Chebu svou komendu. * Sv. Máří Magdalena Výška 128 cm. Máří Magdalena drží v obou rukách nádobu s mastí, se kterou šla podle Matoušova evangelia pomazat mrtvé tělo Ježíše. Její ladný postoj zvýrazňuje překřížení pravé volné nohy přes nosnou levou nohu i mírné naklonění hlavy k levému rameni. Plášť se širokými rukávy je cípem přehozen přes levou ruku a na levé straně odhaluje spodní šat. Podobně jako u ostatních soch je v širokém mísovitém záhybu vpředu otočen na rub a pak spadá dolů v ostrých lámaných záhybech ve tvaru V. Měkce modelovanou hlavu světice s rozpuštěnými vlasy rámuje na pravé straně rouška, která volně spadá z pokrývky hlavy a vine se přes hruď k nádobě s mastí. * Sv. Klára (. ) Výška 126 cm. Jako sv. Klára byla socha identifikována podle bosých nohou v sandálech, šatu řeholnice přepásaného provazem, dvojité roušky, zavinutého krku a knihy v sáčkové vazbě, kterou drží v pravé ruce. Levá ruka sv. Kláry, která chybí, zpravidla drží monstranci. Stejně jako u předchozích soch je obličej půvabný a jemně modelovaný. Drapérie je zpracována podle shodného schématu s trojúhelníkovým prověšením před tělem a zvýrazněním pravé volné a mírně ukročené nohy. * Sv. Markéta Výška 127 cm. Markéta Antiochijská je zobrazena s drakem požírajícím mužskou postavu, představující patrně jejího mučitele, prefekta Olibria. Její půvabnou dívčí tvář rámují dlouhé vlasy sepnuté čelenkou. Spodní šat je členěn jednoduchými vertikálními záhyby a plášť přidržovaný levou rukou je řasen podle ustáleného schématu. Figura v jednoduchém esovitém prohnutí a volnou levou nohou nemá zcela vyvážené proporce. Nižší kvalitu zpracování přičítá Vykoukal působení několika různě zručných řezbářů v jedné dílně.

Detaily soch

File:Sv. Jindřich (detail), kostel sv. +more Mikuláše v Chebu. jpg|Sv. Jindřich (detail) File:Sv. Alžběta Durynská (detail), kostel sv. Mikuláše v Chebu. jpg|Sv. Alžběta Durynská (detail) File:Sv. Alžběta Durynská (detail 2), kostel sv. Mikuláše v Chebu. jpg|Sv. Alžběta Durynská (detail 2) File:Sv. Máří Magdalena (detail), kostel sv. Mikuláše v Chebu. jpg|Sv. Máří Magdalena (detail) File:Sv. Markéta (detail), kostel sv. Mikuláše v Chebu. jpg|Sv. Markéta (detail) File:Sv. Markéta (detail 2), kostel sv. Mikuláše v Chebu. jpg|Sv. Markéta (detail 2) File:Sv. Klára (detail), kostel sv. Mikuláše v Chebu. jpg|Sv. Klára (detail).

Chebská řezbářská dílna

Michael Wolgemut, Hlavní oltář, Marienkirche, Zwickau (1497) Souvislá činnost chebské dílny, kde sochy vznikly, je doložena od 80. +more let 15. století do druhého desetiletí 16. století. Typika ženských hlav i blízkost kvalitním franckým předlohám spojují tento soubor soch s Mistrem Madony z Kamenné ulice i s Mistrem Oplakávání z Ostrohu. Vykoukal předpokládá, že v dílně pracovali sochaři vyškolení v Norimberku a vedoucí řezbář dílny pravděpodobně prošel dílnou Michaela Wolgemuta, který dodal roku 1479 hlavní oltář pro kostel Panny Marie ve Zwickau.

Soubor soch z kostela sv. Mikuláše v Chebu spojují s cvikovským oltářem měkce plasticky modelované tváře, módní ženské pokrývky hlavy, typ plášťů a ztvárnění drapérie nebo ikonografické schéma zobrazení světice sv. +more Alžběty Durynské. Alžběta představuje nejkvalitnější řezbu z celého souboru a má přímou vazbu na sochu sv. Alžběty ve Schwabachu, která je raným dílem Mistra cvikovského oltáře. Z tváře sv. Markéty a drapérie sv. Máří Magdaleny vychází Madona z Kamenné ulice. Stylová orientace na cvikovské předlohy přetrvala v Chebu až do druhého desetiletí 16. století, ale vedla k jejich postupnému zjednodušení a rustikalizaci (tvář sv. Jindřicha u asistenčních figur Oplakávání ze Seebergu).

Pro Norimberk, kde ve stejné době působili i Veit Stoss a Hans Pleydenwurff však jsou typické plně plastické sochy a chebské reliéfní plastiky se tomuto vzoru vzdalují. Reliéfní sochy s podobnými schématy drapérií a stylově staršími tvářemi vytvořil pro Oltář čtrnácti svatých pomocníků v Kadani chebský sochař Hans Maler von Eger, který se před příchodem do Kadaně vyškolil v 60. +more a 70. letech 15. století v Norimberku. Nelze vyloučit, že se z Kadaně vrátil do Chebu a může být totožný s Mistrem Madony z Kamenné ulice, z jehož dílny se na Chebsku dochovalo kolem dvou desítek děl.

Z řezbářské dílny v nedalekém Hofu, která stylově vychází z freiberského sochařství, se dochovala v okolních obcích řada retáblů, které ve zpracování tváří a schématu drapérií vykazují značné shody s chebskými. Je pravděpodobné, že Cheb jako mnohem významnější obchodní centrum přímo retábly vyvážel nebo odtud některý řezbář odešel do Hofu, kde je činnost řezbářských dílen doložena až po roce 1509. +more Z Chebu např. pocházel řezbář Michael Heuffner (1483, Cheb-1511, Zwickau), který se vyškolil u Petera Breuera a byl autorem mariánského oltáře (1511) ve špitálním kostele v Hofu.

Příbuzná díla

torzo Světce (sv. Jakuba ?), GVU Cheb * Oplakávání z Ostrohu

Reference

Literatura

Jiří Vykoukal (ed. ), Umění gotiky na Chebsku, Galerie výtvarného umění v Chebu 2009, * Marion Tietz-Strödel, Die Plastik in Eger von den frühen Gotik bis zur Renaissance, in: Lorenz Schreiner (ed. +more), Kunst in Eger. Stadt und Land, Wien, München 1992, s. 278, 588 * Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975 * Bernhard Grüber, Die Kaiserburg zu Eger und die an dieses Bauwerk sich anschliessenden Denkmale, Prag / Leipzig 1864.

Kategorie:České gotické sochařství Kategorie:Dřevěné sochy v Karlovarském kraji Kategorie:Sochy svatých v Česku