Souprava metra E

Filjovské lince Aleksandrovskij sad

Souprava metra typu E patří k nejrozšířenějším soupravám svého druhu v zemích bývalého Sovětského svazu. Byly od ní odvozené mnohé další typy, včetně Ečs nebo 81-71 (Další modifikace pak zahrnují podtypy Em, Ema, Emch, Ev, Ež, Ež1, Em501, Ema502, Emch503, Em508, Em509, Ež3, Em508T). +more Samy vozy typu E pak vycházejí ze starších vlaků, typu D.

S vývojem těchto souprav začal výrobce roku 1956, jejich unifikované označení je 81-703. Koncem roku 1960 již první prototypové soupravy zavítaly do depa Sokol na druhé lince moskevského metra, odkud pak byly vypravovány na zkušební jízdy (první se konala +more_únor'>22. února 1961).

Výroba probíhala v Mytiščinském strojírenském závodě (dnes Metrovagonmaš) v letech 1963 až 1969 (poté se přešlo na výrobu typu Ež), produkce čítala zhruba 100-140 vozů ročně, celkem pak jich bylo vyrobeno 824. Nasazeny byly tehdy v moskevském, petrohradském, kyjevském a tbiliském metru; jednalo se o všechny sítě podzemních drah, které v téže době v SSSR existovaly; později se pak přidalo i Baku. +more Jsou zřejmě nejstaršími soupravami, které na počátku 21. století stále v některých z těchto sítí přepravují cestující.

Změny oproti předchozím soupravám typu D se netýkaly jen technické části, ale i interiéru a exteriéru. Tak například byly rozšířeny dveře, v zadní části každého vozu ubyla dvě okna; skříň vozu se stala vlnitá místo hladké.

Rozmístění dveří podél skříní se u původního typu E stalo asymetrické, čímž byl znemožněn provoz ve stanicích uzavřeného typu, a proto se tyto vozy nemohly být použity na nově zprovozněných trasách 2 a 3 leningradského metra. V následujících modifikacích, počínaje od Em, se od takovéhoto rozmístění dveří ustoupilo.

Přehled technických parametrů

Reference

Externí odkazy

E