Sozemenós

Salaminius Hermias Sozomenus či Sozemenós, řecky Σωζομενός (asi 400 Bajt Lahíja - asi 450 Konstantinopol) byl byzantský historik věnující se dějinám rané církve.

Pocházel z křesťanské rodiny z pásma Gazy (tehdy Římská říše), vychováván byl místními křesťanskými mnichy, ovlivněnými zejména pouštním mnichem sv. Hilarionem. +more Později vystudoval právo v Bejrútu a odešel do Konstantinopole, aby zde zahájil právnickou kariéru, možná u dvora východořímského císaře Theodosia II. Kolem roku 443 začal sepisovat dějiny církve. Napsal dvě takové práce, ale dochovala se jen druhá z nich. Jeho první, dvanáctidílná, práce pokrývala dějiny církve od vzkříšení Ježíše až po porážku římského císaře Licinia v bitvě u Chrysopole roku 324. K Sezemenovým hlavním zdrojům v této práci patřili Eusebios z Kaisareie (Historia ecclesiastica), Hegesippos (Hypomnémata) a Sextus Iulius Africanus (Chronografiai).

Sozomenova druhá práce navazuje přibližně tam, kde jeho první práce skončila. Dedikoval ji císaři Theodosiovi II. +more Práce je rozdělena do devíti knih, zhruba uspořádaných podle vlády byzantských císařů. Devátá kniha je nedokončená, končí rokem 425, ačkoli Sezemonův původní záměr byl dojít až k roku 439. Podle některých závěr Sezemenus zničil, protože obsahoval pasáž o císařovně Aelii Eudocii, která sice sehrála nepominutelnou roli ve vývoji křesťanství, avšak Sozemenův ochránce, císař Theododius II. , ji zapudil kvůli cizoložství. Podle jiných závěr nějaký čas existoval, ale nedochoval se (zdá se, že na něj odkazují někteří pozdější autoři: Nikeforos Kallistos, Theofanes Homologetes a Theodoros Anagnostes). Zdrojem prvních osmi dílů byly zejména spisy Sókrata Scholastika, okrajově Atanáše a Tyrannia Rufina. Devátý díl se opírá o Olympiodora z Théb, který tak byl Sozemenovým jediným nekřesťanským zdrojem.

Nejvíce ze všech raně křesťanských historiků věnoval pozornost misionářské činnosti, je tak základním zdrojem informací o pronikání křesťanství k Arménům či Gótům. Více než jiní se také věnoval mnišství a zakládání klášterů. +more Méně důvěryhodný byl při referování o dění v západní církvi. Popisované dění málokdy hodnotil, a pokud, pak přijímal hodnocení svých zdrojů, což ale mj. vedlo k jeho obvinění z ariánství a novaciánství (viz Novatianus), to proto, že se podle svých dobových křesťanských čtenářů od těchto heretických učení nedostatečně distancoval, když o nich psal. Podle všeho skutečně nezastával žádný teologický názor, jeho hlavní ideologií byla loajalita ke křesťanskému státu - heretiky odsuzoval jako rozvratníky, ale osobně na ně nijak neútočil ani proti nim neargumentoval. Sám o tom napsal: "Jestliže jsem ocenil vůdce nebo nadšence herezí, pak proto, že obdivuji jejich výmluvnost a jejich přesvědčivost. Nechávám jejich učení soudit ty, kterým je to určeno. " I když je tedy jeho dílo hodně odvozené (zvláště od Sokrata), bývá považováno za na svou dobu objektivní.

Na západě jeho práce poprvé vyšla v Paříži roku 1544.

Kategorie:Byzantští historikové +more_n. _l. '>Kategorie:Narození v 5. století př. n. l. Kategorie:Úmrtí v roce 450 Kategorie:Křesťané Kategorie:Muži.