Spannagelhöhle

Technology

12 hours ago

Author

Spannagelhöhle je jeskynní systém v Zillertalských Alpách ve rakouské spolkové zemi Tyrolsko. Prouzkoumáno je 13,5 kilometrů, tahnoucích se od ledovce Gefrorene Wand k Lärmstange, z nichž na 500 metrech vede prohlídková trasa. Vstup do jeskyně se nachází v nadmořské výšce 2532 m pod turistickou chatou Spannagelhaus, která se nachází v lyžařském areálu Hintertux. Jedná se o nejvýše položenou veřejnosti zpřístupněnou jeskyni v Evropě a nejdelší tyrolský jeskynní systém. Na hintertuxském ledovci se nachází dalších 25 jeskynních útvarů, z nichž mnohé nejsou probádané.

Své jméno dostala podle Rudolfa Spannagela, který zastával v letech 1902-1902 funkci prezidenta Klubu rakouských turistů (ÖTK).

Přírodní poměry

Zillertalské Alpy se převážně skládají z granitu a metamorfovaných hornin, jež krasové útvary většinou nevytvářejí, a proto je vznik jeskyně Spannagelhöhle vysvětlován jako následek proudící vody odtávající z ledovce během mezozoického geologické období jura, která vytvořila ve skále mohutnou dutinu. Mnoho částí jeskyně tvoří sifony, které jsou kompletně zaplavené.

Kvůli své atypické poloze a prostředí, které ji obklopuje, není v jeskyni Spannagelhöhle k vidění nespočetná krápníková výzdoba. Avšak ty krápníky, které jeskyně ukrývá, jsou velice raritní a poskytují nám cenné informace o holocénním klimatu, jimiž se zabývala například Nicole Vollweiler z univerzity v Heidelbergu.

Historie

Jeskyně byla objevena roku 1919 Aloisem Hotterem, jež byl někdejším hostinským v nedalekém Spannagelhaus. Vstupní prostory, jež jsou zároveň nejnižšími body jeskynního systému, využíval Hotter, stejně jako další provozní horské restaurace, jako odpadní jímku. +more Roku 1960 došlo k prvním průzkumům jeskyně, které vedl Rudolf Radislovich. Prozkoumal vstupní (Hauptgang) a vodní chodbu (Wassergang), jež společně ústí do Haly sjednocení (Halle der Vereinung). O čtyři roky později byla jeskyně prohlášena přírodní památkou. Po roce 1970 se zdvojnásobila délka do té doby prozkoumaných prostor, na jejichž objevení se podíleli Walter Knezicek, Günther J. Wolf a Hannes Jodl. Mezi léty 1972-1975 byla známá část jeskynního systému čtyřikrát přeměřena tyrolským speleologickým spolkem Landesverein für Höhlenkunde in Tirol. Roku 1975 se týmu odborníků Groupe Spéléologique Luxembourgeois, k nimž mimo jiné patřili E. Jacoby, M. Möller, G. Mutschlechner a B. Schmitz, podařilo blíže popsat průběh jeskynního potoka. V roce 1978 bylo dvojicí speleologů F. Maibergera a W. Mayra dosaženo nejzápadnějšího cípu jeskynního systému zvaného Bauchbad. K prvnímu splavu Schrauben-Cañonu došlo roku 1989 E. Türkem und R. Tobitschem.

1. července 1994 byla jeskyně poprvé zpřístupněna veřejnosti, zejména díky soukromé iniciativě pachtýře nedaleké horské chaty Josefa Klausnera. +more Jeskyně není zimovištěm netopýrů, a proto je veřejnosti zpřístupněna během celého roku. Návštěvníkům jsou nabízeny tři prohlídkové okruhy, z nichž ten fyzicky i časově nejnáročnější vyžaduje využití lezecké výbavy.

Roku 2012 se otevřela otázka, zda byla jeskyně v pravěku obydlena. Impulsem se stal nález skoro 17 cm dlouhé kosti kamzíka, datované do doby bronzové, jež byla nalezena při úpravě prohlídkové trasy. +more Na svém povrchu vykazovala známky zjevného opotřebení. Výsledky analýz však vyvrátily, že by rýhy na kosti vznikly lidskou činností; jde spíše o prostou degradaci. Zůstavá tedy nevyjasněna domněnka o užívání jeskyně pravěkými lidmi, kterou podporuje fakt, že i na nejvyšších vrcholkách Alp je již v eneolitu doložené pastevectví.