Mezozoikum

Mezozoikum (druhohory) je geologické období přibližně před 252 až 66 miliony let, které tvoří střední éru fanerozoika, nejmladšího eonu (věku) Země. Dělí se na tři periody (od nejstarší): trias, jura a křída, které trvaly přibližně 180 milionů let.

Druhohory jsou známé zejména jako období plazů a konkrétněji pak populárních dinosaurů, jejichž vymřením na konci křídy spolu s dalšími druhy tato éra končí (ačkoliv ptáci jsou dle moderní systematiky jedinými přežívajícími zástupci kladu Dinosauria).

Časové vymezení

Druhohory začaly asi před 252 miliony let a skončily před 66 miliony lety. Toto dlouhé období je od ostatních odděleno dvěma katastrofickými událostmi, které měly za následek velké vymírání rostlinných i živočišných druhů. +more V případě vymírání na konci prvohor šlo nejspíš o důsledek tisíce let trvajícího a postupně gradujícího trendu, který v důsledku veškerý mnohobuněčný život dovedl na pokraj vyhubení. Příčiny vymírání na rozhraní prvohor a druhohor nejsou ale zdaleka objasněny. Vymírání na konci křídy proběhlo v rámci velmi krátké události, nejspíše jako důsledek dopadu asteroidu a jeho následných účincích v podobě dlouhodobého zastínění slunečního svitu prachem v atmosféře nebo silné vulkanické činnosti. Tato událost je k současnosti časově mnohem bližší a i díky tomu je objasněnost jejích příčin na vysoké úrovni.

Členění jednotlivých period druhohor je založeno na vůdčích fosiliích příslušníků mořské fauny.

Geologie a klima

Na počátku druhohor je většina pevnin uspořádána do jediného superkontinentu Pangey, jenž se utvořil již v předcházejících prvohorách. Tento kontinent se postupně rozpadal na jednotlivé menší útvary, které se od sebe pomalu vzdalovaly. +more Vznikl oceán Panthalasse - předchůdce dnešního Pacifiku. Z hlediska horotvorné činnosti byla větší část druhohor klidná, v křídě začalo Alpinské vrásnění, které pokračovalo během třetihor a čtvrtohor. Jeho činností vznikla nová pohoří v Evropě a Asii jako Alpy, Karpaty nebo Himálaj. Klimatický začátek druhohor navazoval na suchý a teplý perm. V juře a křídě bylo podnebí vlhké a teplé a na Zemi se nenašly stopy žádného zalednění z této doby. Tropický pás byl široký, a i v polárních oblastech panovalo mírné klima, místy vhodné i pro šíření lesů. Relativně vysoké teploty, vlhkost a druhová rozmanitost organismů byla běžná i v arktických oblastech druhohorního světa.

Dinosauři žili v průběhu druhohor i na území současné Antarktidy, jak ukazují fosilie rodů Cryolophosaurus, Glacialisaurus, Antarctopelta a dalších.

Vývoj rostlin

USA. +more Vývoj rostlin byl poznamenán hlavně teplým klimatem, postupně i velmi vlhkým. Zpočátku na souši dominovaly nahosemenné rostliny, tedy jehličnany, jinany spolu s cykasy. Starší typy výtrusných rostlin ustupují do pozadí. Ve svrchní křídě se objevují krytosemenné kvetoucí rostliny, spolu s tím se začala vyvíjet jejich symbióza s hmyzem, tedy strategie rozmnožování za pomoci opylování. Vyvinuly se pravděpodobně ze semenných kapradin, jež jsou známy již z prvohorního karbonu. Cykasy dosahovaly celosvětového rozšíření - dokonce i v bezledových polárních loukách. V souvislosti s bouřlivým rozvojem krytosemenných rostlin se ocitají některé starší formy nahosemenných koncem křídy na ústupu. Flóra druhohor se podílela na vzniku hnědého uhlí.

Rozšíření krytosemenných rostlin v průběhu rané křídy (asi před 130 miliony let) bylo součástí jednoho ze tří největších evolučních převratů v pozemské biotě v průběhu fanerozoika.

Výzkumy ukázaly, že druhohorní rostliny (jako jsou přesličkovité, blahočetovité apod.) byly velmi bohatým zdrojem potravy pro velké dinosaury, představovaly dobře stravitelnou potravu a relativně rychle se po spásání obnovovaly.

Vývoj živočichů

Vyhynutí organismů na konci prvohor vyvolal velký převrat v mořském životě. Kostnaté a chrupavčité ryby se staly spolu se žraloky hlavními dravci. +more Velký rozvoj již od počátku triasu lze zaznamenat u měkkýšů amonitů a belemnitů, stejně tak u plžů a mlžů. Amoniti se ale stali vůdčími fosiliemi druhohor, podle nichž se určuje stáří jednotlivých vrstev zachovaných hornin. Z prvohor přežili jednotlivé hlavní skupiny plazů, kteří v podmínkách nového geologického období zahájili bouřlivý rozvoj.

Z prvohorního permu přežívá skupina tzv. savcovitých plazů, kteří se vyvinuli v nepříznivých klimatických podmínkách konce prvohor a těm byli přizpůsobeni - jejich zuby se dělily na špičáky, řezáky a primitivní stoličky, což jim umožňovalo lépe zužitkovat potravu. +more Savcům se již blížila i stavba spodní čelisti, mnozí byli osrstění, což nasvědčuje na vyvinutý systém termoregulace. Z těchto plazů se během triasu vyvíjejí savci, kteří ale žijí po celé období druhohor spíše na pozadí mohutně se rozvíjejících plazů, teplokrevnost nebyla v převážně tropickém světě druhohor ještě takovou výhodou. Byli poměrně malí, většinou hmyzožraví nebo draví. Měli relativně dobře vyvinutý mozek a připomínali dnešní hmyzožravce. Ještě v průběhu druhohor se vyvinuli předkové tří hlavních současných skupin savců: vejcorodí, vačnatci a placentálové.

Pro druhohory je charakteristický rozvoj několika skupin plazů, kteří pak až do konce období křídy dominovali v mořích, ve vzduchu i na souši, byli to euryapsidi, archosauři a lepidosauři.

ichtyosaura Stenopterygius quadriscissus Euryapsidi zahrnovali čtyři skupiny v mořích žijících plazů, byli to plesiosauři, ichtyosauři, mosasauři a mořští „krokodýli“ - ti byli starší napodobeninou pozdějších krokodýlů, kteří se objevili během triasu. +more Návrat některých skupin plazů do mořského prostředí započal již na konci prvohor, druhohorní mořské plazy proto nacházíme již ve vyspělém stupni přizpůsobení vodnímu živlu. Zajímavá je velká podobnost ichtyosaurů s dnešními delfíny. K plesiosaurům patřil také Liopleurodon, který mohl dorůstat délky až 7 metrů (dříve se odhadovalo mnohem více). Někteří plesiosauři však přesáhli délku 15 metrů a hmotnost asi 40 tun. Ještěrům byli příbuzní mosasauři, poněkud podobní krokodýlům s ploutvemi. Mořští plazi byli spolu se žraloky dominantními predátory mořských ekosystémů po většinu období druhohor. Největšími přispěvateli k biologické rozmanitosti v druhohorních mořích (mezi obratlovci) byli ichtyosauromorfové, sauropterygiané a želvy.

Významným mezníkem byla Karnská pluviální epizoda (před 233 miliony let) a vymírání na konci triasu (před 201 miliony let), které způsobily významnou změnu ve skladbě tehdejší biosféry.

Mezi archosaury patřili známí dinosauři, dále např. krokodýlové a ptakoještěři.

Lepidosauři vytvořili mnoho spíše drobnějších forem, jsou to např. hadi, haterie nebo ještěrky, kteří žijí dodnes.

Tyrannosaura. +more Nadřád dinosaurů se stal symbolem druhohor. Dále zahrnují dva řády: Ornithischia (ptakopánví) a Saurischia (plazopánví). První dinosauři se objevili ve středním triasu a největší druhové diverzity dosáhli během období jury. Během jury se z plazů řádu Saurischia vyvíjejí ptáci. Plazopánví v juře vytvářeli obří býložravé formy sauropodů např. rodů Brachiosaurus, Diplodocus nebo Apatosaurus. Z titanosaurních sauropodů se v průběhu křídy stali největší suchozemští živočichové všech dob.

Další významnou skupinou plazopánvích dinosaurů byli teropodi, kteří původně byli menší po dvou končetinách se pohybující dinosauři. Ti se postupně vyvinuli v mohutné dvounohé dravce s relativně malými předními končetinami, z nichž nejznámějším je nepochybně druh Tyrannosaurus rex.

křídě. +more V popředí pasoucí se triceratopsové. Dinosauři z řádu Ornithischia (ptakopánví) byli převážně býložraví a nedosahovali tak impozantních rozměrů jako některé rody plazopánvých, přesto se jejich hmotnost odhaduje u mnoha druhů na několik tun. Z jury jsou známé např. rody Iguanodon nebo čeleď Hadrosauridae. Zvláštní vzhled měli jurští stegosauři obrnění na zádech kostěnými pláty a na ocase vyzbrojení bodáky. V křídě se rozšířila rozmanitá skupina ceratopsidů s krkem chráněným kostěným plátem a s rohy na lebce.

Ve vodách se objevili také další noví živočichové - byly to například želvy. První želvy s ochranným krunýřem se objevily v křídě. +more Vyvinuly se z primitivních suchozemských želv žijících v triasu. Mezi obojživelníky se objevily vyspělejší skupiny jako třeba žáby. Postupně se rozšiřovala druhová diverzita savců a ptáků, jejichž příležitost teprve měla přijít.

Přímými předky ptáků byli teropodní dinosauři ze skupiny Saurischia (plazopánví). Již od jury se vyskytovali také „praptáci“. +more Jejich nejznámějším zástupcem je bavorský Archaeopteryx, který žil před 150 miliony let. Byl velký jako holub, žil v křovinaté krajině a byl schopen pouze klouzavého letu. Na jeho těle nacházíme směs plazích (ozubené čelisti, dlouhý ocas) a ptačích znaků. V průběhu druhohor se praví ptáci rozšířili a vytvořili řadu skupin. K vymřelým druhohorním ptákům patří např. Hesperornis a Ichthyornis.

Druhohorní obloha

V období druhohor byly dny kratší než v éře člověka, důvodem byla rychlejší rotace Země kolem osy. V době před 66 miliony let (na úplném konci druhohor) byl den dlouhý asi 23:36 minut a rok měl 371 solárních dní. +more Obloha vypadala úplně jinak než dnes, protože žádná ze současných souhvězdí tehdy neexistovala.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. pravek. +moreinfo/category/zajimavosti/svet-dinosauru/]Zajímavosti ze světa dinosaurů a dalších druhohorních živočichů[/url] * [url=https://www. osel. cz/11173-all-about-dinosaurs-2. html]Článek Vše o dinosaurech na webu Osel. cz[/url].

Související články

Geologický čas * Vymírání na konci křídy

Kategorie:Fanerozoikum Kategorie:Geologické éry