Spinosauridae

Spinosauridae („spinosauridi/trnití ještěři“) byla čeleď specializovaných teropodních dinosaurů, žijících v období svrchní jury až svrchní křídy (asi před 148 až 93 miliony let) na území dnešní Jižní Ameriky, Afriky, Evropy a východní Asie. Výskyt skupiny na území Severní Ameriky zatím nebyl bezpečně prokázán, je však poměrně pravděpodobný. Spinosauři byli pravděpodobně jedinými známými "obojživelnými" teropody značně velkých tělesných rozměrů.

Historie a systematika

Fosilní zuby spinosauridů byly známé již ve 20. letech 19. +more století (ačkoliv tehdy nemohly být správně určeny), prvním formálně popsaným druhem tak byl až Spinosaurus aegyptiacus, a to v roce 1915. Byl formálně popsán na základě fosilií, objevených v roce 1912 rakouským rodákem z Čech, Richardem Markgrafem.

Tato skupina byla lépe pochopena až na konci 20. století, stále však nejsou známé její přesné vývojové trendy, geografické rozšíření a doba výskytu. +more Ukazuje se také, že taxonomie skupiny byla poměrně složitá, a to zejména kvůli výrazné morfologické variabilitě jednotlivých taxonů. Například odborná práce, vydaná v květnu roku 2020, shledává druh Sigilmassasaurus brevicollis za formálně neplatný, ve skutečnosti se má jednat o mladší synonymum druhu Spinosaurus aegyptiacus (stejně jako domnělý další druh spinosaura, S. maroccanus).

Popis a paleobiologie

Spinosauridi byli velcí až obří dravci s charakteristicky úzkými "krokodýlovitými" čelistmi a zuby bez vroubkování. Většina druhů se zřejmě živila rybami, nepohrdli však ani mršinami velkých obratlovců nebo případným aktivním lovem. +more Někteří se živili i oportunisticky, například ptakoještěry, jak ukázal objev z roku 2004. Skupina byla pojmenována německým paleontologem baronem Ernstem Stromerem v roce 1915, ačkoliv jejich fosilie byly známé již v první polovině 19. století. Nápadným znakem spinosauridů byl také zvětšený dráp na jednom z prstů přední končetiny, který mohl souviset s predátorským stylem jejich života. Adaptace na obojživelný způsob života je u nich prokázán již v období rané křídy, a to u velkého jedince spinosaurida z Jižní Ameriky (Brazílie).

Výzkum izolovaných fosilií zubů spinosauridů z Maroka ukázal, že spinosaurům a jejich příbuzným se zuby plně zformovaly za méně než 271 dní (zhruba 9 měsíců), přičemž obnova jejich dentice trvala asi 59 až 68 dní (přibližně dva měsíce). Z toho důvodu jsou také fosilní zuby spinosauridů velmi početné a dají se nalézt ve značných množstvích.

Rozměry

Největším a zároveň nejznámějším zástupcem čeledi je samotný nominotypický druh Spinosaurus aegyptiacus. Tento severoafrický predátor byl zřejmě největším (nebo přinejmenším nejdelším) známým teropodem vůbec. +more V roce 2006 bylo odhadnuto, že délka spinosaura mohla dosáhnout asi 16 až 18 metrů. Také pozdější studie přicházejí s odhadem délky přes 14 nebo 15 metrů. Zhruba 14 metrů délky mohl dosahovat i příbuzný druh Oxalaia quilombensis z Brazílie. Jiným dobře známým spinosauridem byl západoevropský Baryonyx walkeri z jižní Anglie, ten byl ale již podstatně menší (délka kolem 7 metrů).

Také na území západní Evropy však žili obří spinosauridi s tělesnou délkou nad 15 metrů, jak ukázaly objevy z ostrova Wight. Tito raně křídoví zástupci spinosauridů mohli představovat největší dosud známé evropské teropody.

Obojživelný způsob života

Vědecká studie z roku 2010 potvrdila, že někteří spinosauridi trávili značnou část života ve vodním prostředí, kde pravděpodobně lovili ryby a jiné vodní živočichy. Novější fosilní materiál spinosauridů z Maroka potvrdil, že i na lebce měli tito teropodi množství adaptací pro obojživelný způsob života (například očnice "zvednuté" nad rovinu preorbitální části krania, podobně jako je tomu u současných krokodýlů nebo hrochů). +more Spinosauridi tedy představovali jedny z mála dinosaurů, přímo adaptovaných na dlouhodobý pobyt ve vodě (zejména v řekách a jezerech).

V případě samotného druhu Spinosaurus aegyptiacus byla doložena přítomnost vysokého a zploštělého ocasu, majícího podobu jakési ploutve, která mohla laterálním vlněním pohánět dinosaura při pohybu vodou. Účinnost ocasu jako pohonné jednotky byla stejná jako u současných krokodýlů a některých ocasatých obojživelníků. +more Jedná se o další doklad výrazné anatomické adaptace pro život ve vodním živlu. Na rozdíl od ostatních teropodů navíc spinosauridi postrádali dutiny v kostech, což byla pravděpodobně druhotná adaptace na život ve vodě a na časté potápění.

Také u druhu Irritator chalengeri byly prokázány adaptace pro pobyt ve vodním prostředí. Výzkum neuroanatomie lebky tohoto spinosauridního teropoda dokládá, že se pravděpodobně jednalo o piscivorní (rybožravý) druh, který byl anatomicky dobře uzpůsoben k rychlým výpadům pod vodní hladinu, sloužícím právě k lovu ryb a jiných vodních obratlovců.

Podle odborné práce, publikované v březnu roku 2022 byl spinosaurus skvěle uzpůsoben pro aktivní lov přímo pod hladinou vody.

Klasifikace

Nadčeleď Megalosauroidea ** Čeleď Spinosauridae *** Iberospinus natarioi *** Ostafrikasaurus crassiserratus *** Siamosaurus suteethorni *** "Sinopliosaurus fusuiensis" *** Vallibonavenatrix cani *** Podčeleď Baryonychinae **** Baryonyx walkeri **** Camarillasaurus cirugedae **** Ceratosuchops inferodios **** Cristatusaurus lapparenti **** Riparovenator milnerae **** Suchomimus tenerensis **** Suchosaurus cultridens **** Ichthyovenator laosensis *** Podčeleď Spinosaurinae **** Irritator challengeri **** Angaturama limai (zřejmě synonymum irritatora) **** Oxalaia quilombensis **** Sigilmassasaurus brevicollis **** Spinosaurus aegyptiacus

Odkazy

Reference

Literatura

Bailey, J. B. +more (1997). Neural spine elongation in dinosaurs: Sailbacks or buffalo-backs. Journal of Paleontology. 71 (6) : 1124-1146. * Buffetaut, E. (2008). Spinosaurid teeth from the Late Jurassic of Tengaduru, Tanzania, with remarks on the evolutionary and biogeographical history of the Spinosauridae. In J. -M. Mazin, J. Pouech, P. Hantzpergue, V. Lacombe. , Mid-Mesozoic Life and Environments. Cognac (France), June 24th-28th 2008, pp. 26-28. * Salgado, L. , Canudo, J. I. , Garrido, A. C. , Ruiz-Omeñaca, J. I. , Garcia, R. A. , de la Fuente, M. S. , Barco, J. L. , and Bollati, R. (2009). Upper Cretaceous vertebrates from El Anfiteatro area, Río Negro, Patagonia, Argentina. Cretaceous Research in press. * Sues, H. D. , Frey, E. and Martill, D. M. (2002). Irritator challengeri, a spinosaurid (Dinosauria: Theropoda) from the Lower Cretaceous of Brazil. Journal of Vertebrate Paleontology, 22(3): 535-547. * Rayfield, E. J. , Milner, A. C. , Xuan, V. B. and Young, P. G. (2007). "Functional morphology of spinosaur 'crocodile-mimic' dinosaurs. " Journal of Vertebrate Paleontology, 27(4): 892-901. * Buffetaut, E. , Martill, D. and Escuillié, F. (2004). Pterosaurs as part of a spinosaur diet. Nature. 429: 33. * Buffetaut, Eric; Suteethorn, Varavudh; Tong, Haiyan; and Amiot, Romain (2008). An Early Cretaceous spinosaurid theropod from southern China. Geological Magazine 145 (5): 745-748. doi:10. 1017/S0016756808005360. * Marcos A. F. Sales & Cesar L. Schultz (2017). Spinosaur taxonomy and evolution of craniodental features: Evidence from Brazil. PLoS ONE. 12 (11): e0187070. doi: [url=://doi. org/10. 1016/j. cretres. 2018. 06. 013 * David William Elliott Hone & Thomas Richard Holtz Jr. (2019). [url=https://www. sciencedirect. com/science/article/pii/S0195667119300485]url=://doi. org/10. 1016/j. cretres. 2019. 05. 010 * Mauro B. S. Lacerda, Orlando N. Grillo & Pedro S. R. Romano (2021). [url=https://www. tandfonline. com/doi/full/10. 1080/08912963. 2021. 2000974]url=://doi. org/10.

Externí odkazy

[url=https://dinosaurusblog.com/2014/06/13/irritator-challengeri/]Článek na webu DinosaurusBlog[/url]

Kategorie:Plazopánví dinosauři Kategorie:Teropodní dinosauři