Společnost pro studium národnostních otázek

329x329pixelů Československá Společnost pro studium menšinových otázek (později "národnostních" otázek; lze používat také zkratku SPSNO) existovala v Praze v letech 1929-1939 (úředně až 1950) a byla vědeckým badatelským spolkem, který měl za cíl popularizovat problematiku národnostních menšin a hledat alespoň v teoretické rovině smířlivé řešení národnostní otázky v ČSR, a to na základě víceoborového výzkumu, spolupráce s dalšími organizacemi a osvětou (semináře, přednášky pro veřejnost). Ve 30. letech se právě tato otázka ukázala jako jedna ze stěžejních a členové SPSNO se snažili svou činností také připravit dostatek vědeckého materiálu, který by posloužil při pozdějším politickém rozhodování v záležitostech autonomie menšin a zároveň poskytl argumenty na obranu čsl. zájmů. Jejím předsedou byl po celou dobu jejího fungování historik a diplomat Kamil Krofta, dále v ní aktivně působil Jan Auerhan, Emil Sobota, Jaroslav Korčák, Antonín Boháč, Jan Kapras a celá řada dalších předních odborníků.

Vznik

Již roku 1923 vyslanec Kamil Krofta sepsal memorandum, ve kterém podal konkrétní návrh na zřízení ústavu pro studium menšin. Kroftovi šlo prvotně o to, že má-li být řešení menšinových otázek „zdárné a trvalé, nesmí být toliko plodem politických vyjednávání vynucených nahodilou situací politickou“. +more Politikům kvůli náročnosti jejich úřadu nezbývá dostatek času a klidu, aby se něčím takovým dopodrobna zabývali. Druhý důvod však také nesmíme opomenout. Ve stejném roce totiž vznikl ve Vídni Institut für Statistik und Minderheitenvölker v čele s dr. W. Winklerem. Krofta vnímal „směr jeho činnosti“ ne primárně ve hledání vědeckých poznatků, ale v šíření nesprávných představ o postavení menšin v ČSR. SPSNO tedy měla usilovat o „odborném vyzbrojení“ proti „našim odpůrcům“.

Strukturálních návrhů na uspořádání Společnosti (původně se o ní uvažovalo také jako o možném ústavu) bylo z podnětů Kamila Krofty i Antonína Boháče celá řada. Stanovy SPSNO byly nakonec v mnohém převzaty z také již existujícího polského Institutu badań spraw narodowosćiowych. +more Nakonec byl dohodnut vznik následujících devíti výzkumných sekcí: 1. právní, politická, administrativní a pro studium menšin v jiných státech, 2. školská, 3. statistická a sociologická, 4. historická a praehistorická, 5. pro studium duchovní kultury menšinových národů v Československu, 6. národohospodářská, 7. pro naše místní menšiny v pohraničních krajích a národnostních ostrovech a pro studium hranic, 8. pro studium politických snah menšinových a 9. pro Čechoslováky v zahraničí. Členové společnosti mohli být řádní, činní, přispívající a čestní. Nejvyšší možný počet řádných členů Společnosti byl 80, od roku 1937 maximálně 100. Řádnými členy mohli být zvoleni „pouze občané Československé republiky, kteří jsou vědecky nebo prakticky činní v oborech, na něž se úkoly Společnosti vztahují. “.

Aktivity

Během celých 30. let rozvíjela SPSNO aktivně svou činnost a snažila se tak naplňovat cíle, které byly vytyčeny v jejích stanovách, tedy primárně přednáškovou činnost, což byl hlavní prostředek zpřístupnění práce Společnosti širší veřejnosti. +more Přednáškových cyklů v letech 1934-36 se účastnili zejména učitelé, studenti nebo redaktoři. Hlavní odvedená práce spočívala v pravidelném vydávání odborného časopisu Národnostní obzor. Díky němu se Společnost dostala do širšího povědomí minimálně pražských odborníků ale také novinářů, a to jak z řad české, tak německé národnosti. SPSNO vydávala, avšak již s menším zájmem veřejnosti, knižní edici Národnostní Otázky a dokázala navazovat spolupráci s dalšími spolky a institucemi podobného zaměření (již zmíněný varšavský institut, Československá menšinová rada ve Vídni nebo redakce řady odborných časopisů, kupř. Europeische Revue). Stejně tak zájem o spolupráci projevili i jednotlivci (mj. sekretář Mezinárodní společnosti pro studium menšinového práva v Berlíně Kurt Junckerstorff nebo doktor Josip Wilfan z Lublaně). To vše si mohla SPSNO dovolit ani ne tak díky členským příspěvkům a předplatnému, ale zejména díky tučným subvencím od MZV a MŠANO (Ministerstvo školství a národní osvěty ) (každý rok pravidelně okolo 20. 000, - Kčs).

Společnost tak skutečně zdá se vznikla nejenom ve snaze soustředit všechny názory a stanoviska národnostní problematiky ke společné diskuzi v jednom centru, ale také jako podpora dosavadního státního a národnostního uspořádání ČSR a „pokus  o spolupráci ‚státního národa‘ Čechů a Slováků s ostatními etnickými skupinami v ČSR.“

V druhé polovině 30. let se členové SPSNO účastnili jednání o národnostních otázkách, ať už jako jednotlivci „předložením svých vlastních podnětů rozhodujícím činitelům“ či v odborném tisku, tak jakožto představitelé svých úředních funkcí, což platí zejména o předsedovi K. +more Kroftovi. SPSNO se zapojila také do přípravy národnostního statutu, tzv. druhého plánu v první půli roku 1938 (E. Sobota, Z. Peška). Tehdy jedinkrát Krofta plánoval naplnit praktický účel SPSNO, a ta projevila snahu ovlivnit aktuální vývoj v domácí politické a národnostní situaci. Tato snaha však, jak známo, vlivem okolností přišla tak jako tak vniveč.

Zánik

Ve velmi redukované podobě existovala SPSNO i po září 1938, ale během roku 1939 její aktivita definitivně utichla a celá národnostně-menšinová situace byla nakonec vyřešena událostmi, jenž nikdo z členů Společnosti dříve nemohl tušit. Někteří hlavní představitelé padli těmto dramatickým událostem dokonce za oběť (např. +more Emil Sobota nebo Jan Auerhan, Krofta zemřel brzy po válce), a tak není divu, že se SPSNO obnovení činnosti již nedočkala. Z katastru spolků byla vymazána na začátku roku 1950 pro svoji neaktivitu a neboť národnostní otázka byla vyřešena na postupimské konferenci.

Chronologická tabulka

Seznam pramenů a literatury

Společnost pro studium národnostních otázek byla doposud velmi opomíjeným tématem a odborná literatura o národnostní problematice v ČSR ji zmiňuje jen letmo, např. v těchto publikacích: Brouček, Stanislav a Tomáš Grulich: Domácí postoje k zahraničním Čechům v novodobých dějinách (1918-2008). +more Praha 2009. Klimek, Antonín a Eduard Kubů: Československá zahraniční politika 1918-1938: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů. Praha 1995. Kuklík, Jan a Jan Němeček: Od národního státu ke státu národností. : národnostní statut a snahy o řešení menšinové otázky v Československu v roce 1938. Praha 2013, Lemberg, Hans: Porozumění: Češi - Němci - východní Evropa 1848-1948. Praha 2000. Petráš, René: Menšiny v meziválečném Československu: právní postavení národnostních menšin v první Československé republice a jejich mezinárodněprávní ochrana. Praha 2009.

Na detailní úrovni institucionální analýzy se pak zabývá Společností Ondřej Neubauer v diplomové práci: NEUBAUER, Ondřej. Společnost pro studium národnostních otázek v Praze - institucionální analýza [online]. +more Brno, 2018 [cit. 2019-05-07]. Dostupné z: . Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Němec.

Archivní prameny

Archiv hlavního města Prahy (AHMP) fond. Spolkový katastr (zdigitalizováno).

Archiv Ministerstva zahraničních věcí (AMZV) fond. I. sekce (1918-1939), I/7 - III. sekce - zpravodajská.

Archiv Národního muzea (ANM) fondy * Drobné fondy II * Osobní fond Jana Kaprase * Osobní fond Františka Fajfra * Osobní fond Josefa Pekaře * Osobní fond Antonína Boháče * Osobní fond Jaromíra Korčáka

Národní archiv ČR v Praze (NA) fondy * Ministerstvo vnitra II - dodatky * Národní rada česká, ka. 156/2 (Spolupráce s NRČ - činnost spolků 1935-37)

Periodický tisk

Lidové noviny * Národnostní obzor: časopis Společnosti pro studium národnostních otázek * Národní listy * Právník * Zahraniční politika

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Spolky v Československu