Antonín Boháč

Technology

12 hours ago

Author

matriční záznam o narození a křtu Antonína Boháče (evangelická matrika N 1872-1883 Chvaletice (SOA Zámrsk)) Antonín Boháč (5. března 1882 Lišice u Kutné Hory - 27. prosince 1950 Praha) byl český vědec a pedagog.

Životopis

Narodil se v evangelické rodině Čeňka a Kateřiny Boháčových. Měl pět sourozenců. +more Po studiích na kolínském gymnáziu (maturita 1900) se zapsal na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy s tím, že se chtěl stát středoškolským učitelem v oboru slovanské a románské filologie. Jeho učitelem byl i T. G. Masaryk. Již za studií učil v Telči a po ukončení studia na reálce v Uherském Brodě. V té době se začal zajímat o populační vědu.

Oženil se a s manželkou Karolínou měl 2 děti: syna Ladislava Boháče (pozdější známý filmový, divadelní a rozhlasový herec) a dceru Vlastu, která společně s jeho manželkou zemřela na tzv. španělskou chřipku. +moreV roce 1910 složil rigorózní zkoušku. Od 1912 studoval na univerzitách v Berlíně, Mnichově a pařížské Sorboně.

V době první světové války (nebyl pro plicní nemoc odveden) učil na pražském gymnáziu v Křemencově ulici - zde učil i zakázané české autory. Spolupracoval s T. +more G. Masarykem i Edvardem Benešem. V roce 1919 se účastnil Versailleské mírové konference.

Nastoupil do Státního úřadu statistického (SÚS), v roce 1921 a 1930 organizoval sčítání lidu. V letech 1921-1950 byl členem Synodní rady Českobratrské církve evangelické.

V roce 1923 vyšla jeho kniha Hlavní město Praha, kde popisuje, jak se projevil industriální rozvoj v Praze od nejstarších dob do vzniku Velké Prahy, a uvádí údaje o počtu obyvatel.

V roce 1924 se znovu oženil s Evou Jansovou (1899-1996), se kterou měl syna Antonína (1926-1992, literární historik).

V roce 1927 se v Ženevě účastnil 1. mezinárodní populační konference. +more Od roku 1929 učil jako docent na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1934 se stal místopředsedou SÚS. V říjnu 1938 se snažil v Berlíně v delimitační komisi zachránit maximum.

V březnu 1939 se po Janu Auerhanovi stal šéfem SÚS. V roce 1941 byl vyslýchán gestapem, následně penzionován a internován v Lišicích.

Po válce se krátce vrátil ke své práci. Spolupracoval na odsunu Němců, ale tvrdě odmítal metodu tzv. +more divokého odsunu. Do roku 1948 přednášel ještě na vysoké škole. Dne 27. prosince 1950 zemřel. V roce 1990 byl rehabilitován.