Stodorané

Havolané (německy Heveller, polsky Hawelanie), nazýváni také jako Stodorané (německy Stodoranen, polsky Stodoranie), byl větší kmen Polabských Slovanů (na západě známých jako Wendové), který se v 7. století usadil na území při řece Havole a dolní Sprévě, tj. oblasti dnešního Braniborska ve východním Německu, které vešla ve známost jako Havelland (německy) neboli Stodory.

Charakteristika

Havolané byli nejjižnější polabský kmen a politicky se začlenili do kmenového svazu Luticů, dříve Veletů. Hlavním městem knížectví Stodoranů bylo hradiště Brena nacházející se v močálech při řece Havole. +more To bylo později přejmenováno na Branibor nad Havolou (Brandenburg an der Havel), česky Braniboř.

Historie

+more5|vlevo'>Princezna Drahomíra ze Stodor, později česká kněžna Podobně jako ostatní západoslovanské kmeny se Havolané usadili v těchto končinách v průběhu 7. století. V roce 906 byla stodoranská princezna Drahomíra provdána za českého knížete Vratislava I. , přičemž musela zřejmě přijmout i křest.

Na přelomu let 928-929 byla Brena obsazena německým vojskem Jindřicha I. +more Ptáčníka a slovanské území bylo začleněno k východní marce Geronis. Jindřichův nástupce Otto I. zde nechal v roce 948 založit braniborské biskupství, aby tak podpořil christianizaci dosud pohanského území.

V roce 983 se porobení Stodorané spolu se sousedními Sprévany a dalšími slovanskými kmeny vzbouřili a mohutným povstáním paralyzovali Severní marku. Ta poté zanikla a na jejím území se vlády mohla znovu ujmout slovanská knížata.

Po úspěšné křížové výpravě proti Polabským Slovanům udělil roku 1134 císař Lothar III. +more území Severní marky německému hraběti Albrechtu Medvědovi. Ten roku 1150 formálně zdědil po posledním stodoranském knížeti Přibyslavovi havolanská území i s městem Braniboř. Teprve až v roce 1157 mohl Albrecht Medvěd území bývalé marky znovu dobýt. Po porážce slovanského odporu se Albrecht prohlásil vládcem nového Braniborského markrabství. V průběhu dalších desetiletí byli Stodorané postupně asimilováni německými osadníky.

Pohanský kmen

+more8|vlevo'>Podoba hradiště Brena v roce 1100 Polabští Slované se dlouho bránili christianizaci, která vůči nim byla vedena zejména z německých zemí, a naopak všemožně podporovali vlastní pohanské kulty. Ctění trojhlavého idolu v Braniboru ve 12. století zmiňuje Jindřich z Antverp, aniž by uvedl jméno božstva. Idol z Braniboru je zpravidla identifikován jako Triglav, bůh ctěný kmenem Pomořanů ve Štětíně a Wolinu, rovněž zpodobňovaný jako tříhlavý idol. Také Braniborská kronika z 13. století a český kronikář Pulkava z druhé poloviny 14. století se zmiňují o stodoranském Triglavovi. Zdeněk Váňa uvádí, že Triglavův kult v tomto městě zanikl roku 1136 v důsledku křtu kníže Přibyslava Jindřicha.

Podle Dušana Třeštíka Stodorané (Havolané) nebyli pohané, jak tvrdily některé pozdější legendy.

S kultem Triglava snad souvisela lidová tradice doložená ještě z 19. +more století, že lze o svatojánské noci spatřit nádherného černého koně pasoucího se při měsíčním svitu, který zmizí, když se k němu někdo přiblíží.

Seznam knížat

Stodoranská knížata: * Baçlabič (psáno arabským učencem al-Mas'údím), resp. Vaclavić - kolem roku 929 * Boleslav - otec Drahomíry * Tugumir - do roku 940 * Meinfried - zemřel 1127 * Přibyslav - asi 1127-1150

Další osobnosti: * Drahomíra (Dragomira) - stodoranská princezna a později česká kněžna, zemřela po roce 935 * Pribislav - možný kníže, zemřel roku 993 nebo 994 * Dobromír - senior venerabilis (starší ctihodný) z 10. +more století,.

Odkazy

Reference

Související články

Lutici * Veleti * Polabští Slované * Triglav (bůh) * Braniborské markrabství

Externí odkazy

Kategorie:Polabští Slované Kategorie:Zaniklé státy Evropy Kategorie:Zaniklé monarchie Evropy Kategorie:Slovanské kmeny