Stát 3. dynastie urské

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Stát Třetí dynastie urské (zkráceně Ur III.) bylo království nacházející se v jižní Mezopotámii zhruba v období 2116-2003 př. n. l., jehož centrem bylo město Ur. Třetí dynastie urská byla poslední sumerskou dynastií, která se v Mezopotámii dostala k moci po několika staletích vlády akkadských a gutejských králů. Toto období se proto přezdívá Sumerská renesance, Neosumerská či Novosumerská říše.

+more images (1)

Historie

Co předcházelo vzniku Třetí dynastie urské

Po pádu Akkadské říše ke konci +more_n. _l. '>23. století př. n. l. , se chopili moci ve většině Mezopotámie zhruba na jedno století (údaje se různí) Gutejci, což byl kočovný národ, který přimigroval do oblasti Mezopotámie zhruba ve 24. století př. n. l. , a usídlil se v oblasti mezi řekou Tigris a pohořím Zagros. Během tohoto období vládene v Uru tzv. druhá dynastie urská, o které však nemáme žádné rozsáhlejší informace.

Vznik III. dynastie urské

+more8|vlevo|Král_Urnammu'>Ur-nammu Třetí dynastie urská se vynořuje z dějin v roce 2116 př. n. l. , když urucký král Utu-chengal (2116-2111 př. n. l. ) porazil Gutejce. Během relativně krátké doby se mu podařilo dobýt několik jihomezopotámských měst. Za zakladatele 3. dynastie urské ale považujeme až Utu-chengalova nástupce Ur-nammua (2111-2094 př. n. l. ), jenž byl pověřen správou města Uru. Avšak Ur-nammu začal usilovat o nezávislost, což se mu podařilo. Založil novou vládnoucí dynastii, která podle Sumerského královského seznamu byla třetí v pořadí sídlící v Uru, tj. 3. dynastie urská. Ur-nammu se ovšem nespokojil pouze s ovládnutím Uru, ale zakrátko se mu podařilo též ovládnout celou řadu důležitých měst v Mezopotámii (např. Uruk, Lagaš aj. ).

Zlatý věk

Přestože Ur-nammu de facto postavil základy urského státu, za skutečného budovatele pokládáme až jeho syna Šulgiho (2093-2046 př. n. +more l. ). Ten zahájil rozsáhlou územní expanzi směrem na sever do Mezopotámie a částečně i do Asýrie, a také na východ směrem do Elamu. Provedl řadu politických, administrativních i ekonomických reforem, s důrazem na centralizovaný správní systém. Jeho daňová reforma byla provedena s důrazem na existenci propracovaného redistribučního systému. V tomto redistribučním systému byly odváděny naturální dávky (obilí, živá zvířata, rákos…) do specializovaných redistribučních center, odkud byly rozesílány dle potřeby. Šulgi nechal zbudovat výkonný, hierarchicky uspořádaný správní aparát (se vzděláním v písařských školách), zavedl jednotné soustavy měr a vah, jednotný kalendář apod.

Úpadek a pád dynastie

+more8|Pozůstatky_města_Ur_(město)'>Uru Uru Šulgiho nástupci nemohli pokračovat v další centralizaci státu, protože se museli stále více soustředit na obranu celistvosti urského státu v důsledku etnických přesunů na území Mezopotámie i v sousedních oblastech. Hlavním problémem byl postup kočovných semitských amorejských kmenů ze severozápadu ze syrských stepí. Amorité měli pověst vynikajících válečníků, a pro mezopotámskou zemědělskou společnost představovali velké riziko. Nebezpečí rovněž představovali Churrité na severu, kteří sídlili u horního toku Tigridu a znovu vzchopení Elamité na východě. Zároveň s tím, jak se stupňoval tlak od kočovných národů (především Amoritů), slábla centrální moc a projevovaly se decentralizační tlaky jednotlivých provincií, které se často odtrhly. Většinou v jejich čele stáli jejich místodržitelé (sumersky ensi), jejichž funkce se stala často dědičnou a kteří využili královské slabosti.

Moc posledního urského vladaře Ibbi-Sína (2027-2003 př. n. +more l. ) se omezovala pravděpodobně již pouze na nevelké území okolo jeho hlavního města Uru. Navíc musel Ibbi-Sín vést válku s Elamem, kterou prohrál. Elamité nakonec Ur dobyli a Ibbi-Sín byl odvlečen do zajetí (roku 2003 př. n. l. ), což je pokládáno za konec 3. dynastie urské. Z tohoto období se dochovaly literární texty, jako Nářek nad zkázou města Ur, jenž vypráví o dobytí města Elamity.

Panovníci III. dynastie urské

+more6'>Král Ibbi-sín * Ur-nammu (2111-2094 př. n. l. ) * Šulgi (2093-2046 př. n. l. ) * Amar-sín (2045-2037 př. n. l. ) * Šu-sín (2037-2028 př. n. l. ) * Ibbi-sín (2027-2003 př. n. l. ).