Svaz nuceně nasazených
Author
Albert FloresSvaz nuceně nasazených (zkráceně SN) byla organizace založená za druhé světové války, jejímž cílem bylo sdružování a zastupování osob nuceně nasazených při práci v průmyslu, zemědělství a veřejných pracích. Organizace vznikla v roce 1942 a působila především na území Protektorátu Čechy a Morava. SN se snažil bojovat proti vykořisťování a šikaně nuceně nasazených osob. Zastupoval své členy a snažil se zlepšit jejich pracovní podmínky a sociální situaci. Taktéž organizoval odborové aktivity a manifestace proti nacistické okupaci. Během své existence SN spolupracovala se zahraničními organizacemi a mezinárodními institucemi, jako byla Mezinárodní organizace práce. Ve své činnosti se snažila změnit přístup k nucené práci a zastavit již tehdy proslulé "ponížení nákupních psů". Organizace také poskytovala různé formy pomoci pro své členy a jejich rodiny. Po skončení války byl Svaz nuceně nasazených přeměněn na organizaci nazývanou Svaz vlastně nuceně nasazených, která bojovala za uznání práv nuceně nasazených osob a poskytovala jim sociální a právní pomoc. SN je dnes považován za důležitou součást českého odboje a památka na ty, kteří byli násilně nasazeni během druhé světové války.
Svaz nuceně nasazených (SNN) bylo občanské sdružení osob, které byly v letech 1939-1945 nasazeny na nucené práce v nacistickém Německu a jím ovládaných zemích. Existoval v letech 1990-2004 a sehrál velmi důležitou roli v průběhu jednání o odškodnění za nucené práce.
Vývoj
Na rozdíl od politických vězňů či partyzánů, kteří po skončení druhé světové války založili vlastní organizace (Svaz národní revoluce a Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých), nuceně nasazení vlastní sdružení neustavili. Tyto osoby proto rozvíjely své aktivity většinou v rámci Svazu protifašistických bojovníků. +more Až 5. května 1990 se v Moravských Budějovicích konal sjezd, který položil základ ke vzniku Svazu nuceně nasazených. Jednalo se o první samostatnou organizaci osob, které byly v letech 1939-1945 nasazeny na nucené práce v tzv. Třetí říši a jí ovládaných zemích. Během první poloviny 90. let pak byly postupně zakládány ve všech okresech okresní organizace. Svaz sdružoval zhruba 40 000 lidí.
Svaz nuceně nasazených původně vznikl jen jako občanské sdružení pro výměnu názorů a uchování společné paměti. Postupem času však sehrál velmi důležitou roli při jednání o odškodnění za nucené práce. +more Především po založení Česko-německého fondu budoucnosti dne 1. ledna 1998.
V čele celostátní organizace stál předseda a třináctičlenné pracovní předsednictvo. Předsedou svazu byl zvolen Ing. +more Karel Růžička. V roce 1996 vznikla Rada SNN složená z předsedů okresních organizací, která se scházela zpravidla jednou ročně.
Každá okresní organizace měla předsedu a výbor, v jehož rámci pracoval jednatel a pokladní. Protože SNN neměl kromě členských příspěvků (60 Kč ročně) a příležitostných darů žádné jiné příjmy, nesídlily okresní organizace ani v žádné stálé kanceláři a příslušné zázemí na okresní úrovni zajišťovali jednotlivci úřadující ve svých bytech. +more Činnost výboru spočívala především v koordinaci přijímání žádostí. Ty výbor buď zamítal nebo doporučoval či vyzýval jednotlivé žadatele k doplnění chybějících dokladů. Dále projednával běžné organizační záležitosti týkající se placení příspěvků, proplácení nákladů apod.
Pro běžnou potřebu okresních organizací rozesílal Svaz nuceně nasazených instrukce týkající se především pokynů k vyplňování žádostí o odškodnění, v menší míře též účetnictví a oběhu písemností. Mimo to vydával Informační zpravodaj určený členské základně.
V listopadu 2003 se konal 6. sjezd SNN, který rozhodl o ukončení činnosti organizace k 30. +more červnu 2004. Hlavním důvodem rozpuštění svazu bylo splnění úkolu, který si organizace vytyčila, a sice prosazení nároku na odškodnění za nucené práce během 2. světové války. Velká většina dosud žijících českých obětí nacismu se dočkala kompletního odškodnění z prostředků nadace Připomínka, odpovědnost a budoucnost. Dalším důvodem zániku byl i vysoký věkový průměr členů.
Činnost jednotlivých organizací přetrvává i po zrušení svazu formou neoficiálních setkání či publikační činnosti. V některých aktivitách svazu pokračuje nadační fond České rady pro oběti nacismu, může například čerpat z archivu svazu při pořádání různých výstav.
Odkazy
Reference
Literatura
Stanislava Zvěřinová, Devatenáct nám bylo pryč, Praha 2001