Týnská Kalvárie

Týnská Kalvárie (po 1410) je monumentální třífigurová skupina Ukřižovaného Krista, Panny Marie a Sv. Jana Evangelisty v Týnském chrámu. Je posledním velkým dílem českého sochařství před husitskými válkami a vrcholným dílem anonymního řezbáře činného v Praze přibližně v období 1390-1420, který podle něj dostal pomocné označení Mistr Týnské Kalvárie.

Popis a zařazení

Sochy z lipového dřeva v nadživotní velikosti, vzadu opracované, s původní polychromií. Ukřižovaný má výšku 243 cm, Panna Marie 190 cm a svatý Jan Evangelista 192 cm. +more Restaurovali B. Slánský, J. Tesař a J. Heyduk (1942-1944), J. Blažej (1970). V letech 2000-2002 byla socha Krista očištěna a konzervována Alenou Moravcovou.

Kalvárie byla původně umístěna na trámu ve vítězném oblouku hlavní lodi a roku 1661 nově instalována na barokním oltáři v závěru levé boční lodi Týnského chrámu. Roku 1439 měly být do hlavy Krista údajně vloženy ostatky vztahující se k jeho umučení. +more Ostatky nechal vložit do sochy po jejím vzniku tehdejší představitel husitské pravice, farář Jan Papoušek, který tak manifestoval nesouhlas s Janem Rokycanou a jeho averzí vůči okázalému vystavování ostatků. Z té doby pochází zjevně druhotný a hrubě provedený otvor na zadní straně hlavy. Kříž je novější, s barokními dodatky.

Celková kompozice i některé detaily Týnské Kalvárie mají předobraz ve starším díle autora - Kalvárii z kaple Dumlosů. Kresebnost drapérií, která počítá s kontrasty světel a stínů, představuje výtvarnou orientaci předznamenávající pozdní gotiku. +more Harmonie spočívá ve velkorysosti i jisté drsnosti modelace, která vychází z tradované formy i z empirické zkušenosti. V období po smrti Petra Parléře je Týnská Kalvárie svými monumentálními rozměry i anatomickou dokonalostí v českém gotickém sochařství ojedinělá, což v 19. století vedlo k domněnce, že jde o italské dílo.

Svou masivní kompaktností sochy navazují na pozdní parléřovské kamenosochařství (např. plastiky Staroměstské mostecké věže) a řezbářství (torzo sv. +more Prokopa ze Strakonic), ale odrážejí nový přísný duch předrevolučního umění. Kalvárie překonává dekorativismus krásného slohu a zdůrazňuje intenzitu duchovního prožitku. Vymizela smyslová líbeznost a skladba je strohá a podřízena naléhavé výzvě věřícím. U soch, původně určených pro podhled z chrámové lodi, je nápadná jejich vertikalita. V rámci díla Mistra Týnské Kalvárie mají nejprotáhlejší tělesný kánon (poměr kolem 1:6,5). Slohová variabilita, typická pro počátek 15. století, se projevuje zejména v pojetí drapérií asistenčních figur.

Ukřižovaný Kristus

Ukřižovaný navazuje na Krucifixy krásného slohu, které jsou harmonicky stranově vyrovnané. Hlava je hluboce skloněná a přichýlená k významově důležitější pravé straně, kde je umístěn také dekorativně pojatý uzel bederní roušky. +more Kompozici stranově vyvažuje vychýlení pokrčených nohou na opačnou stranu. Tento prvek je inovací Mistra Týnské Kalvárie, neboť se v dřívější české malbě ani plastice nevyskytuje.

Kristus zachovává základní rysy starších děl Mistra Týnské Kalvárie, včetně kompozice, typiky tváře a anatomické stavby těla, ale partie plasticky vyklenutého hrudníku s vystupujícími žebry je pojata expresivněji. Tvrdší modelací, která je přizpůsobena dalekému podhledu, se blíží krucifixu z Kalvárie kaple Dumlosů.

Vrcholným řezbářským dílem je Kristovo perizonium, bohatě členěné a propracované zejména v místě uzlu a obou postranních kaskád trubicových záhybů, které sahají až do poloviny lýtek. Příčné záhyby jsou ve spodní části hlubší, aby při pohledu z dálky navzájem nesplývaly. +more Na pravé straně rouška těsně přiléhá ke stehnu pravé nohy vychýlené do opačného směru a opakuje tak schéma dumlosovského Ukřižování.

Hlava Krista, se zmučeným výrazem ve tváři a plasticky provedenými víčky kolem přivřených očí, má oproti příbuzným dílům kratší svislý pramen vlasů a ornamentálně pojaté vousy v kruhových spirálách. Tento starší motiv, který se v české plastice objevuje od 80. +more let 14. století, je charakteristický zejména pro sochy krásného slohu, např. Sv. Petra ze Slivice.

Panna Marie

Schéma drapérie je oproti dumlosovské Marii redukováno, postrádá postranní boční kaskády a u soklu se ostře láme. Členění povrchu má místy měkce malířský ráz. +more Tektonicky pevná forma je omezena dvěma vertikálami, postrádá měkké křivky i rozvinutí do prostoru. Tvář je strohá, plná hluboké vážnosti. Panna Marie přidržuje oběma rukama na prsou plášť, který se rozevírá a odhaluje spodní šat. Ten je členěn dlouhými svislými liniemi se zalomením u soklu. Podobné schéma má drapérie Madony z Wroclawi (1370) nebo Kladské madony a později se uplatnilo také v deskové malbě (rám Svatovítského Veraikonu, 1400-1440). Na celkové hmotné pojetí tělesného tvaru, které rámuje tuhý plášť, navázal ve své rané tvorbě také Hans Multscher (Karel Veliký z Ulmské radnice, 1427-1430). Tvář Panny Marie má blízké analogie v deskové malbě (P. Marie z Církvické desky, P. Marie Bolestná - zadní strana Roudnického oltáře) a pro typ Truchlící Panny Marie představuje vzor, který se následně objevuje v plastice i malbě i mimo region Čech.

Sv. Jan Evangelista

Sv. Jan má bezprostřední vzor v +more_Jan_Evangelista_(Mistr_Týnské_Kalvárie)'>komorní soše téhož světce, která je ve sbírce Národní galerie v Praze a typologicky souvisí zejména s malířskými díly počátku 15. století (Kapucínský cyklus, Roudnický oltář, Ambraský náčrtník). Obecné schéma drapérie vychází ze soudobé deskové malby (Sv. Ludmila na Votivní desce z Dubečka, Bolestný Kristus na křídle Roudnického oltáře). Převzatým formálním prvkem krásného slohu je motiv vysunutého kolena, ke kterému spadá vrchol mísovitého záhybu pláště. Jeden z motivů dolní části drapérie - ploché seříznutí a zahrocení vrcholu dvou dolních záhybů s vykrojeným trojúhelníkovým polem mezi nimi, uplatnil řezbář i v pozdější plastice Trůnící Panny Marie z Týnského chrámu.

Detaily

File:Ukřižovaný Kristus (po1410), Mistr Týnské Kalvárie. jpg|Ukřižovaný Kristus - detail File:Truchlící Panna Marie (po1410), Mistr Týnské Kalvárie. +morejpg|Truchlící Panna Marie File:Sv. Jan Evangelista (po1410), Mistr Týnské Kalvárie. jpg|Sv. Jan Evangelista.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Kateřina Bartuňková, Mistr Týnské kalvárie, bakalářská práce, FF UK, UDU Praha 2017[url=https://is. cuni. +morecz/webapps/zzp/detail/177798/]on line[/url] * Homolka Jaromír, Chlíbec Jan, Šteflová Milena: Mistr Týnské kalvárie, katalog výstavy NG, Praha 1990 * Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I, Academia, Praha 1984 * Jaromír Homolka, Sochařství, in: Poche, Emanuel, Praha středověká: čtvero knih o Praze. 1. vyd. Panorama, Praha 1983 * Albert Kutal, České gotické umění, Artia/Obelisk Praha 1972 * Albert Kutal, Sochařství, in: Kavka F (ed. ), České umění gotické 1350-1420, Academia, Praha 1970 * Albert Kutal, České gotické sochařství 1350-1450, SNKLU, Praha, 1962.

Kategorie:České gotické sochařství Kategorie:Dřevěné sochy v Praze Kategorie:Sochy mužů v Praze Kategorie:Sochy žen v Praze Kategorie:Sochy Ježíše v Česku