Třída Kamikaze (1922)

Vývoj a konstrukce

Torpédoborce třídy Kamikaze navázaly na předchozí třídu Minekaze - konkrétně na její poslední tři jednotky tvořící podtřídu Nokaze - ze které převzaly rozmístění hlavňové a torpédové výzbroje. Ta sestávala ze čtyř +more_a_11. _roku'>120mm kanónů typu 3. roku a tří otočných dvouhlavňových torpédometů modelu 1921. Od třídy Minekaze se Kamikaze lišily detaily můstku, rozšířením trupu o 0,1 metru a zvětšením standardního výtlaku o 55 tun. Tato velká podobnost vede některé autory - například Evans & Peattie - k tomu, že jednotky třídy Kamikaze řadí pod třídu Minekaze.

Stavba torpédoborců třídy Kamikaze probíhala na základě plánu rozvoje císařského námořnictva 8-8 (八八艦隊案 hači-hači kantai-an). Celkem mělo být postaveno jedenáct jednotek, ale kvůli omezením vzniklým v důsledku podepsání washingtonské konference byly dvě jednotky zrušeny. +more Paralelně k třídě Kamikaze byly stavěny i „torpédoborce druhé třídy“ (二等駆逐艦 nitó kučikukan) třídy Wakatake.

Můstek

Hlavní nástavba měla čtyři úrovně: dolní patro na horní palubě ( džóbu kanpan), druhé patro horní můstkové paluby ( džóbu kankjó), můstek ( rašin kankjó) a plošinu se světlometem a dálkoměrem. Otevřený můstek měl přední stěnu chráněnou plechem a prosklenými okny. +more Nad přední částí můstku byla kostra, přes kterou se jako ochrana před nepříznivým počasím dala natáhnout plachta. Plošina nad můstkem nesla 40cm světlomet a 2m stereoskopický dálkoměr. Na křídlech můstku se rovněž nacházely oba protiletadlové kulomety.

Pohon

Pohon prvních pěti jednotek třídy Kamikaze zajišťovaly (stejně jako u Minekaze) dvě soustavy v Japonsku licenčně vyrobených parních turbín Micubiši Parsons. Každá sestava se skládala z jedné vysokotlaké a jedné nízkotlaké turbíny, které přes převodovku poháněly jednu hřídel. +more Každá sestava měla výkon 19 250 k (14 158,4 kW) při 400 otáčkách lodního šroubu za minutu. Nárůst výtlaku a šířky lodí při zachování stejné pohonné soustavy vedl k poklesu maximální rychlosti na 37,2 uzlů (68,89 km/h). Vysokotlaké turbíny měly (na rozdíl od Minekaze) každá navíc dva stupně pro plavbu cestovní rychlostí, které byly při plavbě maximální rychlostí vynechány.

Sytou páru turbínám dodávaly čtyři vodotrubné kotle Ro-gó Kanpon šiki, přičemž přední komín odváděl spaliny z 1. a 2. +more a zadní komín ze 3. a 4. kotle.

Podtřída Oite

Poslední čtyři jednotky se od prvních pěti odlišovaly v několika detailech, kvůli kterým jsou tyto jednotky označovány jako podtřída Oite: * Soustavy turbín Micubiši Parsons byly nahrazeny za sestavy turbín Kanpon o stejném výkonu a stejné konfiguraci zapojení * Byla zdvojnásobena zásoba náhradních torpéd ze dvou na čtyři. První jednotky nesly celkem osm torpéd (šest v torpédometech a dvě náhradní), zatímco podtřída Oite mohla nést celkem až deset torpéd (šest v torpédometech a čtyři náhradní) * 6,5mm kulomety modelu 1914 byly nahrazeny za dva 7,7mm/87 kulomety Lewis * Instalovány dva vrhače hlubinných náloží a dvě skluzavky pro hlubinné nálože na zádi

Pozdější modifikace

Harukaze v roce 1934 již s novým zakončením komínů Ve třicátých letech byl změněn tvar komínů, jejichž konce byly zešikmeny.

Za druhé světové války byla výzbroj přežívajících jednotek modifikována. Zejména došlo k posílení protiletadlové výzbroje. +more V letech 1941 a 1942 byla demontována 120mm děla č. 4 (na zádi) a lodě obdržely až deset 25mm kanónů typu 96. V roce 1944 nesly lodě třináct až dvacet 25mm hlavní.

Pojmenování jednotek třídy Kamikaze

Pravobok „torpédoborce číslo 15“ dne 29. +more prosince 1924. Tato jednotka později nesla jméno Asanagi. Původně se počítalo s tím, že jednotky třídy Kamikaze ponesou jména větrů, obdobně jako předchozí třída Minekaze. První jednotka pak měla nést jméno Kijokaze (清風) nebo Sojokaze (微風), což vede někdy k označování třídy Kamikaze (jak byla nakonec první jednotka přejmenována) jako třídy Kijokaze. Jména jim ale nebyla přidělena a lodě byly pouze opatřeny lichým číslem (například 第一駆逐艦 Dai-iči kučikukan ~ „1. torpédoborec“). Sudá čísla pak byla přidělena torpédoborcům třídy Wakatake. Dne 24. dubna 1924 bylo k řadové číslovce přidáno 号 (gó ~ číslo, položka), takže název pak zněl například 第一号駆逐艦 Dai-iči-gó kučikukan ~ „torpédoborec číslo 1“. Dne 1. srpna 1928 pak došlo k přejmenování, kdy byla jednotkám přidělena jména související s větrem. Fotografie Harukaze z roku 1934 dokládá souběžné používání jména (viz katakanou psaný nápis 「ゼカルハ」 na boku - psal se ještě zprava doleva) a čísla (viz číslo „5“ na přídi).

Jednotky třídy Kamikaze

:Sloupec „Číslo“ obsahuje čísla přidělená torpédoborcům před přejmenováním v roce 1928.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

駆逐艦 秋月型・松型・橘型・睦月型・神風型・峯風型. [s. +morel. ] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 18. ). ~ * 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s. l. ] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4. ) ~.

Externí odkazy

Kategorie:Japonské torpédoborce ve druhé světové válce Kategorie:Torpédoborce třídy Kamikaze (1922)