Taj-cung

Taj-cung (9. ledna 727 - 10. června 779) byl čínský císař vládnoucí v letech 762-779 říši Tchang. Byl nejstarším synem a nástupcem císaře Su-cunga (vládl 756-762); během povstání An Lu-šana velel spojené tchangsko-ujgurské armádě, která roku 757 osvobodila hlavní města říše Čchang-an a Luo-jang, obsazené předešlého roku povstalci. Boje s rebely dovedl ke konci roku 763 už jako císař, když tchangsko-ujgurské síly porazily armádu povstaleckého císaře Š’ Čchao-iho a přiměly povstalecké generály k formálnímu uznání tchangské svrchovanosti, přičemž jim ponechaly jejich vojska a správu ovládaného území, zahrnujícího většinu severozápadu říše. Takto vzniklé fakticky nezávislé regiony si nebyli schopni podřídit ani následující tchangští panovníci. Vážný problém pro Taj-cungovu vládu představovala i válka s Tibeťany, kteří roku 763 dokonce vyplenili Čchang-an. Během 60. a 70. let se císař snažil stabilizovat zemi, byly provedeny finanční a daňové reformy a vláda se pokoušela prosadit proti mocným regionálním guvernérům ťie-tu-š’, nicméně bez výraznějšího úspěchu.

Jméno

Taj-cung je chrámové jméno císaře, jeho vlastní jméno bylo Li Čchu , roku 758 změněné na Li Jü .

Mládí, následník trůnu

Li čchu se narodil roku 727 jako nejstarší syn Li Ťüna, třetího syna tchangského císaře Süan-cunga. Roku 737 Süan-cungův syn a následník Li Chung zahynul v důsledku dvorských intrik a následujícího roku císař jmenoval Li Ťüna novým následníkem (po několika změnách jména v letech 736-738 nakonec pod jménem Li Čcheng).

Koncem roku 755 se velitel vojsk severovýchodu tchangské říše, generál An Lu-šan, vzbouřil. Povstalci začátkem roku 756 dobyli Luo-jang, An Lu-šan se prohlásil císařem státu Jen a v červenci 756 dobyl i tchangské hlavní město Čchang-an. +more Císař Süan-cung prchl na jihozápad do S’-čchuanu, Li Čcheng se však od něj oddělil a odešel na severozápad do Ling-wu, kde se v polovině srpna 756 s podporou tamních vojsk prohlásil císařem. jako císař je znám pod svým chrámovým jménem Su-cung. Jeho otec i tchangští regionální vojenští i civilní představitelé Su-cungovu uzurpaci uznali.

Su-cung si jako prioritu stanovil znovudobytí hlavních měst. Svého třetího syna Li Tchana (který první navrhl nenásledovat Süan-cunga do S’-čchuan, ale odejít do Ling-wu a vynikl během cesty) chtěl jmenovat velitelem k tomu určené armády, ale jeho blízký ministr Li Mu namítl, že Li Čchu je starší a povýšením Li Tchana vznikne nejistota v tom, který syn má přednost. +more Císař poté postavil do čela armády Li Čchua. Roku 757 ho chtěl jmenovat i následníkem trůnu, ale Li Mu a Li Čchu ho od toho odvrátili s tím, že je nevhodné jmenovat následníka před znovudobytím metropolí. Li Tchan se současně dostal do konfliktu s císařovou oblíbenou ženou paní Čang a vlivným eunuchem Li Fu-kuoem, Li Fu-kuo a paní Čang obvinili Li Tchana ze spiknutí proti Li Čchuovi a císař, který jim uvěřil, přikázal roku 757 Li Tchanovi spáchat sebevraždu. Li Čchu reagoval přípravou zabití paní Čang a Li Fu-kuoa, ale Li Mu ho přesvědčil, aby své plány neuskutečnil.

tchangové uzavřeli spojenectví s Ujgury, kteří na podzim roku 757 poslali do Ling-wu čtyři tisíce svých jezdců, kteří výrazně zvýšili údernou sílu tchangských vojsk. Spojená tchangsko-ujgurská armáda pod velením Li Čchua koncem roku 757 osvobodila hlavní města říše Čchang-an a Luo-jang. +more Li Čchu byl poté roku 758 jmenován následníkem trůnu, přičemž mu bylo změněno jméno na Li Jü; paní Čang se stala císařovnou.

Boje s rebely v následujících letech pokračovaly se střídavými úspěchy bez rozhodného výsledku, povstalci opět dobyli Luo-jang, další jejich ofenzíva však neuspěla.

Císař

Začátkem května 763 zemřel bývalý císař Süan-cung a Su-cung onemocněl a pověřil následníka řízením státních záležitostí. Císařovna Čang se v té době již politicky rozešla s Li Fu-kuoem a pokusila se s Li Jüem uzavřít spojenectví v jehož rámci by zabili Li Fu-kuoa a dalšího vlivného eunucha Čcheng Jüan-čena. +more Li Jü odmítl, císařovna se pak spojila s jeho mladším bratrem Li Si, knížetem z Jüe. V nastalých srážkách palácových gard zvítězili Li Jü, Li Fu-kuo a Čcheng Jüan-čen, kteří zatkli a popravili císařovnu, Li Siho a Li Siena (dalšího Su-cungova syna, knížete z Jen). Současně 16. května 762 zemřel Su-cung a na tchangský trůn nastoupil Li Jü, znám je pod svým chrámovým jménem jako císař Taj-cung. V prvních týdnech Taj-cungovy vlády byl Li Fu-kuo nejmocnější osobou ve vládě, nicméně císař postupně převedl velením nad císařskými gardami na spolehlivější eunuchy, a protože se proti němu - vzhledem k zásluhám Li Fu-kuoa ohledně císařova nástupu na trůn - nechtěl veřejně postavit, koncem roku 763 ho nechal zabít a pohřbil s poctami. Následující rok císař odstranil i Čcheng Jüan-čena.

Po nástupu Taj-cung vyhlásil všeobecnou amnestii pro ty povstalce, kteří se vzdají a na podzim 762 tchangská armáda zaútočila na Luo-jang, opět s ujgurskou pomocí. Císař povstalců Š’ Čchao-i utrpěl několik porážek a byl nucen ustoupit z Luo-jangu na sever a po rozpadu své armády prchat před tchangsko-ujgurskými silami. +more Jeho generálové kontrolující povstalecká území přešli na tchangskou stranu a Š’ Čchao-i začátkem roku 763 zahynul v pohraničí severně od Fan-jangu (dnešního Pekingu), čímž povstání An Lu-šana skončilo.

Zmínění bývalí povstalečtí generálové sice formálně uznali tchangskou svrchovanost, ale ponechali si svá vojska a správu ovládaného území, zahrnujícího oblast Che-peje, to jest většinu severozápadu říše. Takto vzniklé fakticky nezávislé regiony si nebyli schopni podřídit ani následující tchangští panovníci. +more Nicméně ve zbytku říše dokázal kontrolovat situaci, na slabě militarizovaném jihu vesměs byly vzpoury a neposlušnost jen ojedinělé. Během let Su-cungova vláda zaznamenala i několik úspěšných kroků k podřízení severních regionálních správců ťie-tu-š’. Tak roku 764 se jí podařilo přeložit bývalého povstaleckého generála ze strategicky umístěného Pien-čou (na kanále spojujícím metropolitní oblast s dolním tokem Jang-c’-ťinag) do relativně nevýznamné provincie a nahradit ho spolehlivým důstojníkem; roku 767 zlikvidovala ťie-tu-š’ v Chua-čou na jihovýchodě Šen-si, nebezpečně blízko metropole; a roku 773 dosadila svého kandidáta do I-čchengu v Che-peji přes odpor tamního vojska.

Vážný problém pro Taj-cungovu vládu představovala i válka s Tibeťany, kteří roku 763 dokonce vyplenili Čchang-an a na trůn dosadili loutkového císaře z tchangského vládnoucího rodu. Čchang-an se po dvou týdnech vrátil pod tchangskou kontrolu a protibetský císař byl zabit, nicméně válka pokračovala. +more Tibeťany z Ling-wu podpořil i tchangský generál Pchu-ku Chuaj-en, který se v letech 763-764 znepřátelil s generálem Sin Jün-ťingem, velitelem v Tchaj-jüanu, a vlivnými eunuchy u císařova dvora a nakonec se roku 764 vzbouřil. Následujícího roku padl v boji proti tchangským silám.

Roku 764 císař jmenoval svého nejstaršího syna Li Kuoa následníkem trůnu. Pod vedením schopného odborníka na finanční otázky Liou Jena byl v polovině 60. +more let zrenovován kanál mezi Žlutou řekou a řekou Chuaj, což umožnilo přímou dopravu potravin z Ťiang-nanu do metropolitního regionu (přerušenou kvůli povstání An Lu-šana) a značně zlepšilo zásobování obou metropolí. Po roce 765 císař, pod vlivem předních ministrů Jüan Caje, Wang Ťina a Tu Chung-ťiena, začal energicky podporovat buddhismus.

V druhé polovině 70. se vláda pokusila aktivněji zasáhnout do dění v Che-peji. +more Roku 775 se Tchien Čcheng-s’, ovládající oblast Wej-po, pokusil zabrat oblast Siang-wej, oslabenou změnou vládnoucího ťie-tu-š’, taj-cung reagoval příkazem devíti okolním ťie-tu-š’, aby s tchangskou finanční podporu zaútočili na Wej-po. Nicméně nejvlivnější z nich (Jou-čou, Čcheng-te a Pching-lu) se stáhli poté co je uspokojily územní zisky a tak roku 776 císař kampaň odvolal. Wej-po z celé záležitosti vyšlo dobře, když zisk poloviny Siang-wej vyvážil ostatní územní ztráty. Roku 776 tchangské síly úspěšně, s pomocí okolních ťie-tu-š’, odstranily vzpurného generála, který uzurpoval moc v Pien-čou a vládě se podařilo udržet kontrolu nad Pien-čou, ovšem za cenu zesílení ťie-tu-š’ Pching-lu. Koncem Su-cungovy vlády tak byli prakticky nezávislí ťie-tu-š’ Jou-čou, Wej-po a Čcheng-te v severním a střední Che-peji, Pching-lu v Šan-tungu, Siang-jang na severu Chu-peje, Chuaj-si na jihovýchodě Che-nanu a také Ťien-nan S’-čchuan.

Během 8. století postupně ztrácel efektivitu tchangský systém zdanění cu-jung-tiao a po vypuknutí povstání An Lu-šana se výběr daní ještě zhoršil. +more Roku 758 byl ke zvýšení státních příjmů zřízen Odbor soli a rud jen-tchie-s’ se sídlem v Jang-čou, který vzal pod kontrolu výrobu a distribuci soli. Regionů v nichž se získávala sůl (ať už odpařováním mořské vody v příbřežních lagunách, nebo solných jezerech, nebo těžbou kamenné soli) bylo relativně málo a měly omezenou rozlohu. Bylo proto možné je uzavřít, a sůl vyrobenou pod kontrolou úřadů prodávat s velkou přirážkou, daní ze soli, licencovaným distributorům, kteří ji rozváželi po říši. Rozdíl mezi náklady na výrobu soli a platbami distributorů šel do státní pokladny. V 70. letech již polovina příjmů tchangské vlády pocházela ze solného monopolu. Bylo to poprvé v čínské historii, co nepřímá daň zajišťovala tak velký díl státních příjmů. Výhodou zdanění soli bylo, že nenarušovala právo regionálních ťie-tu-š’ na výběr přímých daní. Za ekonomickou politiku vlády byl v letech 764-777 zodpovědný zejména Jüan Caj, který na jedné straně utužil svou kontrolu nad vládou, přičemž omezil vliv eunuchů, a byl pozdějšími konfuciánskými historiky kritizován za svou podporu buddhismu, ale hospodářství regionů nechal vesměs na nich a na iniciativě místních ťie-tu-š’. Snažil se udržet vnitřní mír a postupnou obnovu ústřední moci pomocí politiky smíru a kompromisů. Roku 777 císař nechal Jüan Caje uvěznit a popravit.

Roku 779 císař Su-cung zemřel, nastoupil po něm jeho nejstarší syn Te-cung.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Tchangští císaři Kategorie:Narození 9. +more ledna Kategorie:Narození v roce 727 Kategorie:Úmrtí 10. června Kategorie:Úmrtí v roce 779 Kategorie:Muži.