Tereza Meklenbursko-Střelická

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Tereza Meklenbursko-Střelická (Tereza Matylda Amálie; 5. dubna 1773, Hannover - 12. února 1839, Řezno) byla rodem členkou meklenbursko-střelkického rodu a meklenburskou vévodkyní. Sňatkem se stala kněžnou Thurn-Taxisovou a členkou rodu Thurn-Taxisů.

Rodina

Tereza Matylda Amálie Meklenburská se narodila v Hannoveru jako dcera vévody Karla Meklenburského a jeho první manželky Frederiky Hesensko-Darmstadtské.

25. května 1789 se jako šestnáctiletá v Neustrelitz provdala za o tři roky staršího +more_kníže_Thurn-Taxis'>Karla Alexandra, dědičného knížete z Thurnu a Taxisu, syna Karla Anselma, 4. knížete Thurn-Taxise a jeho manželky Augusty Württemberské. Sňatek pomáhali domluvit její teta královna Šarlota a její manžel britský král Jiří III. zejména proto, aby zajistili, že bude Tereza schopna udržet si svou protestantskou víru. Tereza měla s manželem sedm dětí:.

* 1. Šarlota Luisa z Thurn-Taxisu (24. +more 3. 1790 Řezno - 22. 10. 1790 tamtéž) * 2. Jiří Karel z Thurn-Taxisu (26. 3. 1792 Řezno - 20. 1. 1795 tamtéž) * 3. Marie Terezie z Thurn-Taxisu (6. 7. 1794 Řezno - 18. 8. 1874 Vídeň) *: ⚭ 1812 Pavel III. Antonín Esterházy z Galanty (10. 5. 1786 Vídeň - 21. 5. 1866 Řezno), 8. kníže Esterházy * 4. Luisa Frederika z Thurn-Taxisu (29. 8. 1798 Řezno - 1. 12. 1798 tamtéž) * 5. Marie Žofie z Thurn-Taxisu (4. 3. 1800 Řezno - 20. 12. 1870 tamtéž) *: ⚭ 1827 Pavel Vilém Württemberský (25. 6. 1797 Pokój - 25. 11. 1860 Bad Mergentheim) * 6. Maxmilián Karel, 6. kníže z Thurn-Taxisu (3. 11. 1802 Řezno - 10. 11. 1871 tamtéž) *: I. ⚭ 1828 Vilemína Dörnberská (6. 3. 1803 Ansbach - 14. 5. 1835 Norimberk) *: II. ⚭ 1839 Matylda Žofie z Oettingen-Spielbergu (9. 2. 1816 Oettingen in Bayern - 20. 1. 1886 Merano) * 7. Fridrich Vilém z Thurn-Taxisu (29. 1. 1805 Řezno - 7. 9. 1825 Dischingen), svobodný a bezdětný.

Tereza měla také nemanželské děti s Maxmiliánem, hrabětem von und zu Lerchenfeld auf Köfering und Schönberg (17. ledna 1772 - 19. +more října 1809), který se 25. května 1789 oženil s Marií Annou Filipínou Walburgou Groschlag von Dieburg. Syn se stal hrabětem von von Stockau, ostatní dostaly příjmení von Stargard. Mezi jejich nemanželskými dětmi byli:.

* Jiří Adolf von Stockau (6. května 1806 - 4. +more dubna 1865), luterán, 25. listopadu 1830 se oženil s Františkou de Paula Marií Alžbětou, hraběnkou von Fünfkirchen (24. července 1801 - 14. května 1870), katoličkou a dědičkou zámku Napajedla a přilehlých statků na Moravě, vdovou po Klemensu hraběti von Kesselstatt; * Amálie Stargard (16. 6. 1808 Řezno - 21. 6. 1888 Tegernsee) *: I. ⚭ 1825 baron Alexander von Krüdener (6. 9. 1786 - 18. 1. 1852 Stockholm), ruský velvyslanec ve Švédsku *: II. ⚭ 1855 hrabě Nikolaj Vladimirovič Adlerberg (19. 5. 1819 Petrohrad - 13. 12. 1892 Mnichov), generální guvernér Finského velkoknížectví v letech 1866-1881.

V roce 1790 Anne-César, Chevalier de la Luzerne, francouzský velvyslanec ve Velké Británii oznámil, že Terezin manžel je zvažován jako nový vládce Rakouského Nizozemí a že Terezina teta královna Šarlota by to podpořila; ukázalo se, že to byly nepodložené fámy, protože Šarlota a její manžel Jiří III. věřili, že Karel Alexandr nemá dostatečnou hodnost pro královský majestát. +more Po mediatizaci knížectví Thurn-Taxis do Bavorského království v roce 1806 během německých mediatizací, zániku Svaté říše římské a vytvoření Rýnského spolku a následného zániku císařské říšské pošty, Tereziina iniciativa a vyjednávací schopnosti měly vliv na udržování poštovního systému provozovaného Thurn-Taxisy jako soukromé společnosti Thurn-und-Taxis-Post. Stejně jako její mladší sestra, královna Luisa Pruská, selhala Tereza v jednání s Napoleonem Bonaparte, ale na Vídenňském kongresu se jí podařilo úspěšně prosadit zájmy rodiny Thurn-Taxis.

Politické aktivity

Tereza a Karel Alexandr měli své první sídlo (do 1797) ve paláci Thurn und Taxis ve Frankfurtu nad Mohanem. Na začátku manželství převzala Tereza za svého mladého manžela reprezentativní povinnosti. +more Poté, co její tchán rezignoval na post mistra generálního a hlavního komisaře stálého říšského sněmu v Řezně, stal se hlavním komisařem v roce 1797 Terezin manžel Karel Alexandr. Tereza převzala aktivní roli v řízení knížecí rodiny, statků i poštovní správy a oddávala se také umění a literatuře. Ve svém salonu hostila umělce a spisovatele jako Jeana Paula, Friedricha Rückerta, Johanna Kaspara Lavatera a Friedricha Gottlieba Klopstocka. Carla Restallina, Řezno, 1800. Teprve s předvídatelným zánikem císařské říšské pošty, německými mediatizacemi z roku 1803, mediatizací knížecího rodu Thurn-Taxisů a ztrátou pozice generálního poštmistra v době Napoleona Bonaparta se Tereza začala navenek politicky angažovat, a to zejména až po smrti svého tchána v roce 1805. Od té doby Tereza posilovala suverenitu knížecího rodu Thurn-Taxisů a jeho tradiční poštovní práva. V roce 1806 s manželem jednala se svým švagrem Fridrichem Vilémem III. Pruským a Karlem Theodorem von Dalberg, bývalým mohučským kurfiřtem řezenským knížetem, a v roce 1807 poprvé s Napoleonem. Stejně tak jednali také s Maxmiliánem I. Josefem Bavorským v Mnichově a navrhli mu znárodnění tamních Thurn a Taxis Lehnspost. Stejně tak jednali v Mnichově také s Maxmiliánem I. Josefem Bavorským a navrhli mu znárodnění tamních Thurn a Taxis Lehnspost. V roce 1808 manželé hájili zájmy svého knížectví na Erfurtském kongresu. Tam došlo v jejím salonu k tajnému setkání Charlese Maurice de Talleyrand-Périgord a Alexandrem I. Ruským.

Po neúspěšných jednáních v Erfurtu odcestovala Tereza koncem roku 1809 do Paříže, kde se setkala s Napoleonem a jednala s ním ohledně budoucího statutu knížecího rodu Thurn-Taxisů a práv na poštovní systém. Z této cesty se dochovala korespondence s jejím manželem Karlem Alexandrem, ve které naříká nad zbídačením rodu Thurn-Taxisů a žádá Terezu, aby omezila své výdaje. +more Prostřednictvím vyjednávání s Napoleonem bylo knížecímu rodu Thurn-Taxisů nabídnuto přesídlení do Paříže. Tato jednání však selhala pravděpodobně kvůli tomu, že korespondence mezi Terezou a její sestrou pruskou královnou padla do rukou francouzských autorit.

Po porážce a vyhnání Napoleona do exilu hájila Tereza zájmy knížectví Thurn-Taxis na Vídeňském kongresu v roce 1814, kde v jejím salonu probíhala četná jednání mezi Talleyrandem, carem Alexandrem I. , Klemensem Wenzelen von Metternich a dalšími politickými vůdci. +more V neposlední řadě na základě článku 17 spolkového zákona z roku 1815 byl v několika státech Německého spolku za oprávněný nárok prohlášen výnos bývalých poštovních úřadů rodu Thurn-Taxis. Byly zřízeny soukromé poštovní služby, které měly mít přiměřenou kompenzační povinnost vůči knížecímu rodu Thurn-Taxisů.

Tereza zemřela 12. února 1839 ve věku 65 let v Řezně a byla pohřbena v klášteře svatého Jimrama.