Teréza Nováková

Pamětní deska v Litomyšli Proseč - domeček Terezy Novákové Teréza Nováková, rozená Lanhausová, (31. července 1853 Praha-Nové Město - 13. listopadu 1912 Praha) byla česká spisovatelka s regionálním zaměřením na okolí Litomyšle a Proseče, představitelka realismu a tzv. venkovské prózy. Byla také aktivní feministkou.

Život

Rodinné pozadí

Pocházela z Prahy, z „dobré“ rodiny.

Její otec byl úředníkem pražské České spořitelny původem z Hradce Králové. Nejednalo se o člověka nijak razantního ani v životě osobním, ani kulturním a politickém. +more Byl to tichý a klidný člověk, který měl uzavřenou až klidnou povahu, jak ho popisuje vnuk Arne Novák. Dědeček se živil jako hradecký poštmistr. Další předkové z otcovy strany pocházeli z Porýní a z Teplicka.

Z matčiny strany se jednalo o jihlavské Němce - pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny. Její matka Ernestina (Arnoštka) Deutschová byla jako nemluvně přenesena do Vídně a tam vychována. +more Byla to chytrá, vtipná a citlivá žena, která se česky ale na rozdíl od svého manžela nenaučila. Přesto se přikláněla na stranu Čechů. S tím souviselo i rozhodnutí o českém vzdělávání všech jejích čtyř dětí, prvorozenou Terézu nevyjímaje.

Dětství a dospívání

Už jako malé dítě byla Teréza Lanhausová velmi inteligentní dívenkou. Její matka si toho byla vědoma, a proto jí věnovala nadměrnou pozornost.

Doba, ve které se formovala osobnost Terézy Novákové, byla složitá především z hlediska kulturní atmosféry odrážející silný český a německý nacionalismus. Od každé z dobře situovaných měšťanských rodin se očekávalo přiklonění k české, či německé národnosti na základě hospodářských, politických, ale i individuálních pohnutek. +more Paradoxně často rozhodujícím faktorem nebyla genetika, ani české nebo německé kořeny a často dokonce nehrál roli ani jazyk, kterým se v rodině mluvilo. To se projevilo právě i v její rodině, která je typickým příkladem takového jednání. Přestože předky měli německé a doma se mluvilo německy, nebylo možné popřít vliv českého kulturního prostředí (divadlo, hudba, regionální obrozenecké tradice, vzdělávání na místním gymnáziu,…). K češství ji vedl především otec. Dříve než znala česká slova, znala české písně, protože tatínek byl hudebník. První hybnou silou českého kulturního a politického smýšlení se však stala její matka. Dále v jejím vlastenectví sehrál velkou roli její budoucí manžel a v neposlední řadě se pro něj rozhodla sama. Nikdy se nepřestala zajímat o dobové dění, o kulturu, umění a politiku, a pokud mohla, vyjadřovala své názory veřejně. Zabývala se prací v ženských spolcích a bojem za rovnoprávnost žen (jeden takový spolek založila - účelem bylo vzdělání žen). Byla též sběratelkou krojů, výšivek a keramiky. Navštěvovala dívčí školu S. Amerlingové, později Náprstkův Americký klub českých dam, kam ji uvedla Karolina Světlá. Důkladná znalost cizích jazyků jí umožnila číst německé a anglické autory v originále a poznat tak světovou literaturu.

Její dospívání nebylo jednoduché. První polovina šedesátých let 19. +more století byla nadějná (postupný odchod Bachova absolutismu - uvolnění cenzury, masové veřejné akce, postupné vkládání českých prvků, počátek feminismu) a plná manifestací, druhá polovina šedesátých let však přinesla hořké zklamání. V první řadě započala prusko-rakouská válka, následovala epidemie cholery a rakousko-uherské vyrovnání, které pro slovanské národy nedopadlo dobře. Lidé však byli zvyklí scházet se, a tak se scházeli dál, i když jim za to hrozily postihy. Vyvrcholením masových akcí se stalo položení základního kamene Národního divadla v roce 1868. Teréza byla vnímavá ke všem těmto událostem, byla citlivá a měla pozorovací talent. Poslouchala názory svých rodičů i ostatních a vytvářela si obrázek. Své myšlení a dospívající svět zachytila v autobiografické novele Z jarních dob. V dospívání si vedla deník (zpočátku v němčině s českými vsuvkami, později přechází i do angličtiny a jazyků, které nerozluští jen tak někdo). Píše například:.

„Zář slunce-květů dech-ptáčků píseň jarní (. ) zdaž kdy v těch temných truchlivých dnech doufala jsem, že to bude obrazem srdce mého. +more Probudila se Teréza k životu. Konečně, konečně ty motlidbičky vášnivé, ty touhy po jaře, ty blouznivé po blahu stesky se vyplnily, (. ) all my hopes (. ). Ó, jak je život zase vábivý mi, uprchnuvší z ledu a sněhu, kde dobu dlouhou tak s duší zoufalou, se srdcem promrzlým jsem prodlela (. ) jsem tak blažená. “.

,Truchlivou reflexí prožívám tu dobu roku novou. +more Plesala jsem příliš brzy (. ) jaro, vyklouzivši slunečnou zář - několik balíčků vonných - uprchlo. S ním zmizely hlasy zpěvné, sníh pokryl opět zem a květy zhynuly,.

Ach, ty róže, krásná róže,

čemus raně vykvietla?

Vykvietši usviedla,

usviedši promrzla?“ 

Manžel a děti

Při studiu se seznámila se Svatoplukem Čechem a se svým budoucím manželem, gymnaziálním profesorem Josefem Novákem. Po svatbě se odešli v roce 1876 do Litomyšle, kde pracovala osvětově a zajímala se o národopisné studium východočeského lidu. +more Autorce trvalo, než se s krajem sžila, ale později si ho zamilovala, a i po manželově opětovném přeložení do Prahy se na známá místa stále vracela. Do Prahy se rodina vrátila po dvaceti letech. O několik let později se Nováková usadila v Proseči u Skutče. Právě v Proseči, v tiché samotě, trávila svých posledních dvanáct let života a napsala tu svůj stěžejní román Drašar. Rodina Terezy Novákové měla sedm dětí, ale jen literární kritik a historik Arne Novák a nejmladší Jaroslav matku přežili. S Josefem Novákem, kterého si jako manžela vyvzdorovala, měli sedm dětí, šest však zemřelo předčasně, většinou v mladé dospělosti. Prvorozené dítě Novákových se narodilo mrtvé, Theodor se utopil v roce 1901 ve dvaadvaceti letech při průzkumu Labe, Marie zemřela ve čtrnácti a Ludmila v devatenácti. Vladimír po neúspěšné zkoušce na vysoké škole spáchal sebevraždu a nejmladší Jaroslav, narozený v závěru devatenáctého století, padl v první světové válce. Se ztrátou dětí se nemohla vyrovnat, a proto stále psala. V tomto těžkém období vznikla její nejvrcholnější díla. Po smrti Theodora se rozhodla se navždy odložit pero. Nakonec se ale literární práce nevzdala.

Teréza Nováková zemřela v Praze u svého syna Arna Nováka. Jejím vzorem byla Karolina Světlá.

Dílo

Hlavním tématem jejího díla je duchovní vývoj východočeského venkova. Její hrdinové jsou ušlechtilí, bojují za společný pokrok společnosti jako celku - tento pokrok pro ni znamená socialismus a z toho samozřejmě plyne její zájem o dělnictvo a ty nejchudší.

Již v dětství se u ní projevoval kladný vztah k umění, ráda recitovala a zpívala. V dívčích letech se již pokoušela o literární tvorbu, dostalo se jí dokonce povzbuzení a uznání od Vítězslava Hálka. +more Vztah autorky k literatuře nebyl určován pouze osobní zálibou, ale především úkolem bojovat za společenský pokrok.

Ve svých prvních povídkách se nejdříve vrací převážně do svého dětství a mládí. Postupem času se stále více začíná zajímat o náboženské otázky a sociální poměry lidu.

Próza - romány

Maloměstský román (1890) - popisuje osudy dcery K. Havlíčka Borovského, věnován Karolině Světlé. +more V této rozsáhlejší románové prvotině autorka reaguje spíše na závažné nedostatky v českém národním životě. Námětem románu se jí stal tragický osud dcery Karla Havlíčka Borovského, se kterou má hlavní hrdinka Svatava Krovecká mnoho společného. Nováková v díle kritizuje především povrchní chování měšťanské společnosti tvářící se jako vlastenecké, která však sleduje jen své zájmy a záliby. * Jan Jílek (1904) - hlavním hrdinou je zde český evangelík, který je donucen kvůli náboženské nesvobodě opustit vlast * Jiří Šmatlán (1906) - životopis člověka, který se od náboženství dostává k myšlenkám socialismu. Jedná se o román, ve kterém sledujeme cestu touhy po poznání pravdy hlavního hrdiny Jiřího Šmatlána. Román začíná jeho dětstvím, kdy je malý Jiřík vychováván na Chlumečku v katolické víře, kterou považuje za jedinou správnou. Jeho přesvědčení se ale s přestěhováním do Javorova postupně mění, Jiříka výrazně ovlivní evangelický farář a starší muž Plíhal. Díky nim se Jiřík dostává ke spoustě knihám a dochází mu, že mu katolická víra nedávala to, co potřeboval, a že mu odepírala celý život knihy, ve kterých je skutečná pravda. Jiřík se vzdělává a začne se hlásit k víře evangelické: „Už lecčemus rozumím, co je vopravdovskou praudou, co mi spíš jináč vykládali tam v Luži, i teďkejc u našich. A chtěl bych znát všecku praudu, kde jaká. “ S farářem i Plíhalem si velmi rozumí, po smrti Plíhala si Jiří Šmatlán dokonce bere Plíhalovu ženu, která o něj jevila zájem už za manželova života. Společné děti pak rovněž vychovávají v evangelické víře. Evangelická víra postupem času nenaplňuje Šmatlánovo očekávání, i proto, že se v Javorově mění farář, což Šmatlán těžce nese. Posléze se setkává s mužem Hamerníkem, který ho postupně přivede k socialistickému smýšlení. I přesto, že si Šmatlán zprvu není touto cestou zcela jistý, později se o ní stále více přesvědčuje a obhajuje si víru v socialismus pomocí křesťanství, tedy tak, že i samotný Ježíš Kristus hlásal socialismus: „Dyť tole už dávno Spasitel náš, Ježíš Kristus, hlásal, že sme si rouni, že sme jednoho otce děti, on boháčům a mocným nichdá nehověl, žebráky, dělníky a publikány kolem sebe shromažďoval. “ Přestože Šmatlána před Hamerníkem varuje sám zeť Zahradník, Šmatlán zcela propadne socialistické ideologii a šíří ji i mezi svými přáteli. Už se nemůže dočkat dne, kdy bude nastolen socialismus a budou si všichni rovni. Tohoto dne se ale nedočká a umírá na plicní onemocnění. Přežívá ho jak jeho otec, tak i jeho o mnoho let starší žena. Autorka v knize vyjádřila boj venkovské buržoazie s církví proti socialismu, který byl typický pro konec 19. století. Tento boj můžeme pozorovat přímo mezi hlavními postavami Šmatlánem a Zahradníkem: „Velice dobře je to vidět na Zahradníkovi, Šmatlánově zeti. Zastavme se blíže u této postavy a srovnejme ji s tkalcem. Zahradník a jeho tchán jsou dva různí lidé, dvě různé povahy, dva různé myšlenkové světy. Svět přetvářky, zachovávání všeho přežilého, svět konzervativní. A proti tomu stojí Šmatlánův svět hledání, svět boje nového se starým, svět pravdy. “ Teréza Nováková v románu vyjádřila obraz osobitosti východočeského života. Spisovatelka prvky využila především v přímé řeči venkovského obyvatelstva a zároveň odlišila řeč dělníků od řeči venkovanů. Otakar Chaloupka: „Zmatek v mysli Šmatlána je vlastně obrazem onoho duchovního zmatku a nejistot, v nichž se zaostalá, společenskému i kulturnímu pokroku vzdálená Vysočina v druhé polovině 19. století zmítala. “ Šmatlána nemůžeme považovat za socialistu v pravém slova smyslu. Přijímal ideje socialismu spíše srdcem než rozumem, spíše s visionářskou touhou než s revolučním třídním uvědoměním, literární dílo tím poukazuje na to, že lidé té doby na Vysočině ještě nedokázali odložit náboženský světový názor, který pro ně byl v minulosti vnitřní jistotou. Spisovatelce se svou tvorbou podařilo vystihnout obraz východních Čech, zobrazit touhu člověka po pravdě a právu jako člověka odmítajícího vnucenou vštěpovanou pravdu. Přestože sama autorka tíhla k socialistickému přesvědčení, Šmatlána zobrazila pouze jako člověka toužícího po poznání a hledání pravdy. Nejedná se tedy o propagandistický román. Ve svých dílech zachytila charakter východočeského lidu a touhu po spravedlivějším světě. Josef Faltus v diskuzním příspěvku vydaném ve Studentské konferenci k 50. výročí úmrtí Terézy Novákové cituje Julia Fučíka: „Román T. Novákové Jiří Šmatlán nejjasněji vyjadřuje myšlenku celého románového díla této spisovatelky, boj člověka o povznesení do lepšího, spravedlivějšího řádu proti všemu útisku, který hubí v člověku to nejlidštější. “ * Na Librově gruntě (1907) - rok 1848 na venkově, zabývá se problémy kolem zrušení roboty. * Děti čistého živého (1909) - otázky náboženských skupin, obracejících se k mysticismu. * Drašar (1914) - román napsaný podle skutečné osoby, popisuje psychologické problémy kněze na vesnici, končí tragicky. Děj se odehrál pod dnešní Drašarovou lípou, u obce Pustá Rybná.

Próza - povídky aj.

Z měst i ze samot (1890) * Karolina Světlá, její život a její spisy (1890) * Kresby a črty (1891) * Kroj lidový a národní vyšívání na Litomyšlsku (1891) * Z nejvýchodnějších Čech (1898) - z cest po českomoravském pomezí * Ženský klub český v Praze (1902) * Rosné perly (1902) * Úlomky žuly (1902) - jedná se o soubor povídek podobného ladění. Stěžejní pro jejich napsání bylo poznání prostých lidí východočeského kraje. +more Autorka se soustředila především na poznání a pochopení sociálních podmínek, zvyklostí a jazyka, klade důraz i na nářeční autentičnost.   Ze souboru Úlomky žuly: Drobová polévka - V povídce chudá tkalcovská rodina čeká na výslužku od svých bohatších příbuzných. Jedná se o realistickou povídku, ve které autorka podává skutečný obraz tehdejších poměrů, tzv. „kresbu dle skutečnosti z nejvýchodnějších Čech“. Autorka soucítí s chudými lidmi z východních Čech a snaží se do detailu vykreslit tehdejší obraz skutečnosti. Vedle Drobové povídky obsahují Úlomky žuly rovněž povídku S nůší (1894), Z rána před svatbou (1896) a Před pohřbem (1898). * Dvě stařenky (1908) * Ze ženského hnutí (1912) * Démon a jiné ženské podobizny (1918) - Děmon, Baronesa, Lojzička Hendrychová, Sfinx * Výkřiky a vzdechy (1911) - povídka ze vzpomínek na své mládí * Dva obrazy staropražské (1915) - vlastenecká idyla * Východočeské lomenice - národopisná studie * O českém kroji * Slavín žen českých * Moderní pohádky * Kamenité stezky - jedná se o soubor menších próz inspirovaných autorčiným krajem. Ve svých povídkách zaměřuje pozornost především na ženy, na jejich duševní chudobu, zaostalost a nemožnost vzdělání. V jedné z těchto povídek Lojzička Hendrychová, dívka z lidu poukazuje na tragédii nadaného venkovského děvčete, které marně touží po vzdělání. Nováková vyjadřuje odpor k chování venkovských paniček, které jí nechtějí pomoci v její touze po vzdělání. * Drobné prózy - dílo obsahuje v podstatě všechny drobné prózy Terézy Novákové. Spisovatelka se v nich obrací k venkovské tematice a projevuje se jako stoupenka realismu. * Z luhů a hájů naší vlasti * Z naší národní literatury.

Odkazy

Reference

Literatura

B. Svadbová, Čtyřhlas Terézy Novákové. +more Praha: Academia, 2013. * HECZKOVÁ, Libuše.  Píšící Minervy. Vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta 2009. 404 s.  . *.

* NOVÁKOVÁ, Teréza: Karolina Světlá, její život a její spisy. Praha 1890. +more Dostupné online * JEŘÁBEK, Dušan. Česká literatura od konce Národního obrození do roku 1918. Brno, 1983 * NOVÁKOVÁ, Teréza. Roztroušené kapitoly. Praha: SNKLHU, 1961 * ŠTĚPÁNOVÁ, Irena, Teréza Nováková, Mladá fronta, 2008 * CHALOUPKA, Otakar, Teréza Nováková a východní Čechy, Praha: Albatros, 1963 * Studentská konference k 50. výročí úmrtí Terézy Novákové, Pardubice: Pedagogický institut, 1963.

Související články

Seznam českých spisovatelů * Česká literatura v letech 1815-1918

Externí odkazy

Online dostupná díla

NOVÁKOVÁ, Teréza: Karolina Světlá, její život a její spisy. Praha 1890. [url=http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:2c6b5020-2fd3-11e0-9056-0050569d679d]Dostupné online [/url].

Kategorie:Čeští romanopisci Kategorie:Realističtí spisovatelé Kategorie:Narození 1853 Kategorie:Úmrtí 1912 Kategorie:Ženy Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 13. +more listopadu Kategorie:Působící v Litomyšli Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Americký klub dam Kategorie:Narození na Novém Městě (Praha 2) Kategorie:České feministky Kategorie:Narození 31. července.