Timáliovití

Technology

12 hours ago

Author

Timáliovití (Timaliidae) představují čeleď pěvců. Kdysi podstatně širší skupina v současném pojetí zahrnuje pouze deset rodů a více než 50 žijících druhů rozšířených především v lesních porostech jižní, východní a jihovýchodní Asie (včetně Malajského poloostrova). Opeření je černé, šedé nebo sytě hnědé, často s pruhovaným či skvrnitým vzorem, některé druhy vynikají zakřiveným, šavlovitým zobákem (rody Pomatorhinus a Jabouilleia).

Potravu timáliovitých tvoří především hmyz, někdy i bobule, semena či nektar. Žijí v různých typech lesů (včetně bambusových), kořist sbírají z listů a větví. +more Svá kulovitá nebo klenutá hnízda z rostlinného materiálu si typicky budují na zemi nebo blízko země a jde o monogamní ptáky, přičemž o rodičovské povinnosti se dělí oba rodiče. Velikost snůšky činí 2 až 5 vajec, s většími snůškami v severnějších oblastech. Inkubační doba činí asi 12 dní.

Systematika

Čeleď Timaliidae v současném užším pojetí (IOC World Bird List, v14.1) zahrnuje následujících deset rodů:

* Cyanoderma Salvadori, 1874 * Dumetia Blyth, 1852 * Erythrogenys Baker, 1930 * Macronus Jardine & Selby, 1835 * Melanocichla Sharpe, 1883 * Mixornis Blyth, 1842 * Pomatorhinus Horsfield, 1821 * Spelaeornis David & Oustalet, 1877 * Stachyris Hodgson, 1844 * Timalia Horsfield, 1821

Systematika timálií však byla extrémně spletitá a ve starších zdrojích se tak podstatně liší vymezení této skupiny. Dlouhodobě totiž představovala spíše tzv. +more sběrný taxon pro vzájemně nepříbuzné formy. Německý ornitolog Ernst Hartert (1859-1933) o těchto ptácích prohlásil, že druhy, jež nelze jednoduše zařadit jinam, bývají označovány jako timálie. Timálie se zároveň v historických systémech často uvádějí coby zástupci širší čeledi lejskovití (Muscicapidae), jež vyjma nich v této podobě zahrnovala i čeleď drozdovitých (Turdidae) či čeleď pěnicovitých (Sylviidae).

Podrobnou předmolekulární systematiku timálií představil francouzský ornitolog Jean Théodore Delacour na přelomu 40. a 50. +more let 20. století. Delacour rozeznával šest tribů timálií, konkrétně Pellorneini, Pomatorhinini, Timaliini, Chamaeini, Turdoidini a Picathartini. Celkem klasifikoval 252 druhů ve 47 rodech, systém koncipoval tak, aby sledoval posloupnost od „primitivních“ (Pellorneini) až po „nejodvozenější“ taxony (Picathartini) a za sesterskou skupinu k timáliím považoval pěnicovité.

Co se týče timálií, Delacour představoval několik dekád hlavní taxonomickou autoritu až do vydání Sibleyho a Ahlquistova systému ptáků založeného na DNA-DNA hybridizaci, resp. taxonomické monografie Sibley a Monroe (1990). +more Tyto průkopnické práce přinesly následující zjištění, resp. proměny systému:.

* Naznačovaly, že v rámci timálií se odvozuje rod Sylvia (tj. pěnice). +more Timálie byly proto zařazeny do čeledi Sylviidae, v rámci níž byla rodům Garrulax a Liocichla (v Delacourově systému zástupci tribu Turdoidini) vyčleněna vlastní podčeleď Garrulacinae, zatímco ostatní timálie spadaly do podčeledi Sylviinae. * V rámci Sylviinae vystupoval v samostatném tribu Chamaeini rod Chamaea, zatímco ostatní timálie spadaly do tribu Timaliini. Třetí tribus, Sylviini, zahrnoval právě rod pěnic Sylvia. * Vranule rodu Picathartes (Delacourův tribus Picathartini) se ukázaly být timáliím zcela nepříbuzné; stejně tak i australasijské rody Garritornis a Pomatostomus (vzájemnou příbuznost naznačovala podobnost s rodem Pomatorhinus, jež je tedy důsledkem konvergentního vývoje). * Samostatná čeleď kruhoočkovitých (Zosteropidae) vystupovala jako blízce příbuzná timáliím.

Následné práce již řešily příbuzenské vztahy timálií prostřednictvím molekulární fylogenetiky založené na sekvencích DNA. Jednu z prvních poskytla studie Cibois (2003), jež některé rody z timálií vyloučila (Pteruthius, Kakamega), ale podle výsledků se v rámci timálií odvozovaly jak pěnice (Sylvia), tak kruhoočka (Zosterops). +more Navazující hypotézy příbuzenských vztahů poskytli např. Gelang & kol. (2009), Moyle & kol. (2012) a Cai & kol. (2019). Molekulárně-fylogenetické analýzy nakonec vyprofilovaly pět holofyletických linií, dnes hodnocených na úrovni samostatných čeledí, tj. Sylviidae, Zosteropidae, Timaliidae, Pellorneidae a Leiothrichidae. Rody řazené do timáliovitých v užším smyslu shrnuje úvod této kapitoly. Oddělení většího množství samostatných čeledí dává smysl i z toho důvodu, že jak taxon Sylviidae Leach, 1820, tak taxon Timaliidae Vigors & Horsfield 1827 patří mezi dlouhodobě zaužívané (ačkoli jejich vymezení se široce měnilo). Komplexní studie Cai & kol. (2019) vymezila ještě samostatnou čeleď pro rod Alcippe (Alcippeidae). Následující kladogram znázorňuje předpokládané příbuzenské vztahy:.