Tomíkovice

Tomíkovice (něm. Domsdorf) jsou osadou obce Žulová. Nacházejí se 2 km severně od Žulové podél silnice do Vidnavy, na dolním toku Skorošického potoka před ústím do Vidnávky.

Historie

Tomíkovice jsou poprvé připomínány roku 1291 v pramenu vztahujícímu se k letům 1266-1268. Vznikly v průběhu tehdejší kolonizace Jesenicka vratislavskými biskupy a jsou pojmenovány zřejmě po svém lokátorovi jménem Tomáš neboli Tomík. +more Latinské (Dominici villa) a německé (Dominiksdorf, Domsdorf) jméno zřejmě nejsou původní. V místech Tomíkovic je k roku 1284 zmíněna i ves Hlinná (Glinna), která s Tomíkovicemi zřejmě později splynula.

V 14. století Tomíkovice - jako řada jiných vsí v okolí - zpustly a byly obnoveny až při nové kolonizaci biskupského panství kolem roku 1576. +more Většina vsi zůstala v majetku vratislavského biskupství. Zdejší fojtství (šoltézství) bylo roku 1671 povýšeno na rytířské, a tvořilo tedy samostatný statek, ale zůstalo oproti okolním vsím vcelku malé a střídalo často majitele až do roku 1733, kdy je získal klášter sv. Maří Magdalény v Nise. Tomu fojtství patřilo do roku 1807, kdy je klášter pro obtížnou správu přes rakousko-pruské hranice prodal Johannu Nepomuku Oehlovi. V letech 1844-1890 patřily rodině Latzelů, která v té době skoupila řadu velkostatků v okolí, mj. ve Skorošicích. V roce 1794 byla založena zdejší škola (zrušena roku 1976).

Kromě zemědělství se ve vsi uplatňovalo domácké přadláctví, jež však již v polovině 19. století hledalo obtížně odbyt. +more Josef Latzel zde založil roku 1848 přadláckou školu, která měla pomoci zlepšit kvalitu a výkonnost tohoto tradičního odvětví. Rozvojem kamenictví v regionu okolo Žulové se Tomíkovic dotkl spíše okrajově (žulové lomy na Kaní hoře), specialitou obce se ale stalo povoznictví - přeprava dřeva, vápna i kamene pro stavební a průmyslové účely. Tímto zaměstnáním lze rovněž vysvětlit rozšíření dělnického hnutí mezi obyvateli, jež vyvrcholilo vítězstvím Komunistické strany Československa ve volbách roku 1929. Poté však i zde převládla strana sudetoněmecká, Tomíkovice byly po Mnichovské dohodě připojeny k Německu a jejich vesměs německé obyvatelstvo bylo po roce 1945 odsunuto.

V poválečné době zbyla jako jediná hospodářská aktivita ve vsi zemědělství. Fojtský velkostatek převzal roku 1949 státní statek Žulová a postupně k němu připojil i půdu ostatních zemědělců ve vsi. +more Roku 1980 bylo obhospodařování zdejší zemědělské půdy předáno jednotnému zemědělskému družstvu v Bernarticích.

Tomíkovice byly od konce patrimoniální správy roku 1850 samostatnou obcí až do roku 1960, kdy byly připojeny ke Skorošicím. Spolu se Skorošicemi se staly od +more_leden'>1. ledna 1976 součástí Žulové. Skorošice se od ní roku 1990 opět osamostatnily, ale Tomíkovice u Žulové zůstaly.

K Tomíkovicím patří rovněž malá osada Žlíbek (něm. Schlippengrund nebo jen Schlippe), vzniklá koncem 18. +more století u Schlippeho mlýna na Vidnavce. Začátkem 19. století v ní bylo pět domů.

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel Tomíkovic podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:

V Tomíkovicích je evidováno 84 adres : 76 čísel popisných (trvalé objekty) a 8 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty). Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 70 domů, z toho 62 trvale obydlených.

Osobnosti

Ignaz Gulz (1814-1874), oftalmolog

Zajímavosti

dvojí Boží muka: vpravo od polní cesty a na křižovatce silnice na Bukovou a polní cesty na Annín (kulturní památky) * přírodní památka Skalka pod Kaní horou - ukázka žokovitého větrání granodioritu

Fotogalerie

Image:Tomíkovice_1. _Boží_muka_u_křižovatky,_celek. +morejpg|Boží muka u křižovatky Image:Tomíkovice_A. _Dům_u_silnice. jpg|Rodinný dům Image:Tomíkovice_C. _Dům_se_zahradou. jpg|Dům se zahradou Image:Tomíkovice_1. _Železniční_zastávka,_přejezd. jpg|Železniční zastávka a přejezd.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Jeseník Kategorie:Sídla v Žulovské pahorkatině Kategorie:Žulová