Tommaso Traetta

Technology

12 hours ago

Author

Tommaso Traetta, (Michele Francesco Saverio) (30. března 1727 Bitonto - 6. dubna 1779 Benátky) byl italský hudební skladatel, představitel neapolské operní školy.

Život

Traetta se narodil v městečku Bitonto nedaleko Bari. Byl žákem skladatele, zpěváka a hudebního pedagoga Nicola Porpory v Neapoli. +more První úspěch v neapolském divadle San Carlo získal operou „Il Farnace“ roku 1751. V této době byl, jak se zdá, v těsném kontaktu s Jommellim. Od něho patrně Traetta získával pravidelné zakázky z celé země. Rozhodujícím mezníkem ve skladatelově kariéře se však stalo teprve přijetí postavení dvorního skladatele v Parmě v roce 1758. V parmském vévodství se střetávaly vlivy francouzské, španělské i rakouské a v tomto mezinárodním prostředí vzniklo i příznivé klima pro rozvoj hudby vůbec a operní tvorby zvláště. Positivně byly přijímány nové podněty, které přicházely s hudbou Jeana Philippe Rameaua i Christopha Willibalda Glucka.

Tento nový impuls Traettově tvorbě je patrný např. již v opeře „Ippolito ed Aricia“ komponované krátce po příchodu do Parmy a uvedené v r. +more 1759. Zpracovává stejné téma jako Rameauova lyrická tragédie z roku 1733 „Hippolyte et Aricie“, ale činí jej bližším vkusu italského publika. V následující dekádě zkomponoval Traetta na objednávku parmského dvora řadu oper jak komických, tak vážných ve stylu opera seria, vedle velkého množství hudby k oficiálním a slavnostním příležitostem. Jeho opery byly hrány v řadě evropských měst. Velkého úspěchu dosáhl roku 1763 ve Vídni operou „Ifigenia in Taurida“, která byla věnována Gluckově opeře „Orfeo ed Euridice“.

V roce 1765 se stal ředitelem prestižní konzervatoře Conservatorio del l'Ospedaletto v Benátkách a z té doby pochází značná část jeho chrámové tvorby.

V roce 1768 přijal nabídku carevny Kateřiny II. +more Veliké a stal se hudebním ředitelem opery v Petrohradě. Zde byla také poprvé provedena jeho největší opera „Antigona“ (1772).

Po krátkém pobytu v Londýně se roku 1777 usídlil v Benátkách, kde žil až do své smrti v roce 1779.

Operní dílo

# Il Farnace (1751 Neapol) # Ifigenia in Aulide (1753 Neapol) # I pastori felici (1753 Neapol) # Le nozze contrastate (1753 Neapol) # La Rosmonda (1755 Neapol) # L'incredulo (1755 Neapol) # I disturbi (1756 Neapol) # Buovo d'Antona (1756 Florencie) # La fante furba (1756 Neapol) # Ezio (1757 Řím) # La Nitteti (1757 Reggio Emilia) # La Didone abbandonata (1757 Benátky) # La virtuosa ritornata da Londra (1757 Parma) # Olimpiade (1758 Verona) # Demofoonte (1758 Verona) # Solimano (1759 Parma) # Ippolito ed Aricia (1759 Parma) # Enea nel Lazio (1760 Turín) # I Tintaridi, o Castore e Polluce (1760 Parma) # Stordilano, principe di Granata (1760 Parma) # Le feste d'Imeneo (1760 Parma) # Armida (1761 Vídeň) # Enea e Lavinia (1761 Parma) # Zenobia (1761 Lucca) # Alessandro nelle Indie (1762 Reggio Emilia) # La francesca a Malghera (1762 Parma) # Sofonisba (1762 Mannheim) # Ifigenia in Tauride (1763 Vídeň) # L'Issipile (1763 Neapol) # Antigono (1764 Padova) # La buona figluola maritata (1764 Parma) # Semiramide (1765 Benátky) # Zophilette (1765 Paříž) # Le serve rivali (1766 Benátky) # Siroe re di Persia (1767 Mnichov) # Armida (1767 Benátky) # Amore in trappola (1768 Benátky) # L'isola disabitata (1768 Bologna) # Il tributo campestra (1768 Mantova) # Fetonte (1768 Vídeň) # Olimpiade (1768 Cremona) # Olimpiade (1769 Londýn) # Astrea placata (1770 Petrohrad) # Antigone (1772 Petrohrad) # Amore e Psiche (1773 Petrohrad) # Lucio Vero (1774 Petrohrad) # Antigono (1775 Londýn) # Le quattro stagioni e i dodici mesi dell'anno (1776 Petrohrad) # Germondo (1776 Londýn) # La Merope (1776 Milán) # Telemacco (1777 Londýn) # Il cavaliero errante (1778 Benátky) # La disfatta di Dario (1778 Benátky) # Gli eroi dei Campi Elisi (1779 Benátky)