Trest smrti v Srbsku

Trest smrti v Srbsku se používal i před propuknutím prvního srbského povstání v roce 1804, kterým započala cesta k zisku srbské nezávislosti. Později byl používán i v autonomním Srbském knížectví a v následujících státních útvarech. Dne 26. února 2002 přijal srbský parlament dodatky k trestnímu zákoníku, které rušily trest smrti. Poslední poprava v zemi byla vykonána 14. února 1992. Poslední rozsudek smrti byl vynesen v roce 2001.

Srbsko podepsalo a ratifikovalo protokol č. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i protokol č. +more 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Protokol č. 6 byl ratifikován dne 3. března 2004 a vešel v platnost dne 1. dubna 2004. Protokol č. 13 byl ratifikován dne 3. března 2004 a v platnost vešel dne 1. července 2004.

Historie

Období 1804-1914

V prvních desetiletích 19. století byl trest smrti v Srbsku široce používán za různé trestné činy, včetně vraždy, krádeže, politických zločinů, infanticidy a také za mimomanželský sexuální vztah. +more Do roku 1858 se používaly různé způsoby popravy včetně zastřelení, oběšení, lámání v kole, „smrtící rukavice“ (odsouzenci byli nuceni probíhat mezi dvěma řadami mužů stojícími proti sobě a vyzbrojenými březovými pruty, kterými odsouzence mlátili) a dekapitace. Došlo také k několika popravám nabodnutím na kůl.

Do roku 1842 byli vrazi trestáni „zrcadlovými“ tresty. To znamená, že vrah měl být popraven stejným způsobem, jakým zabil svou oběť. +more Často k popravě byla použita i stejná zbraň. Kromě toho byla těla popravených osob téměř vždy veřejně vystavena po stanovenou dobu nebo do jejich „úplného rozkladu“. V roce 1858 se jediným způsobem popravy stalo zastřelení a zároveň přestala být těla popravených veřejně vystavována.

Podle prvního srbského trestního zákoníku přijatého v roce 1860, měly být rozsudky smrti vykonávány veřejně zastřelením, přičemž tělo mělo být po vykonání popravy na místě ihned pohřbeno. Zákoník zahrnoval šestnáct hrdelních trestných činů, a to včetně různých forem vraždy a loupeže vedoucí ke smrti a také vlastizrady. +more V roce 1863 byl opětovně zaveden trest smrti za krádeže a další zločiny. Trest smrti za krádeže byl definitivně zrušen roku 1902. V roce 1905 přestaly být popravy v Bělehradě veřejné. Odsouzenci od té doby byli stříleni tajně na místech, kam veřejnost nechodila, přestože zůstaly až do roku 1930 oficiálně veřejné. V jiných srbských městech se při popravách scházely tisíce diváků.

Pravidelné statistiky o provedených popravách začaly být vedeny v roce 1889. Před tímto datem existují spolehlivé záznamy pouze z několika let. +more Například v roce 1844 bylo vyneseno 62 rozsudků smrti a vykonáno 50 poprav. V roce 1883, v období masivního povstání proti vládě, bylo k smrti odsouzeno 117 osob a 47 jich bylo popraveno. Podle oficiální statistiky bylo od roku 1889 do roku 1914 vyneseno 600 rozsudků smrti a vykonáno 344 poprav.

Období 1918-1941

Když v roce 1918 vzniklo Království Jugoslávie, zůstaly v různých částech země v platnosti odlišené právní systémy. V severozápadních provinciích (Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Slovinsko a Vojvodina) se popravovalo oběšením v uzavřeném prostoru s omezenou účastí veřejnosti. +more Ve zbytku země (Srbsko, Kosovo, Černá Hora a Makedonie) se popravovalo veřejně zastřelením. Když byl v roce 1929 přijat jednotný trestní zákoník pro celou zemi, zůstalo oběšení jediným zákonným způsobem popravy, s výjimkou rozsudků vynesených vojenskými soudy, které byly vykonávány zastřelením.

Zločiny trestané smrtí byly většinou vraždy a loupeže vedoucí ke smrti, stejně jako terorismus. K smrti odsouzení teroristé byli především komunisté a chorvatští, makedonští a albánští separatisté. +more Podle oficiálních statistik bylo v Srbsku od roku 1920 do roku 1940 vyneseno 459 rozsudků smrti a vykonáno 232 poprav. Ve stejném období bylo v celé Jugoslávii vyneseno 904 rozsudků smrti a vykonáno 291 poprav.

Vykonáváním poprav byli v Srbsku pověřeni státní kati. V letech 1918 až 1922 tuto funkci zastával Alois Seyfried, v letech 1922 až 1928 Florian Mausner a v letech 1928 až 1941 Karlo Dragutin Hart.

Období 1945-1991

V prvních letech po druhé světové válce byly denně ve velkém vynášeny rozsudky smrti nad kolaboranty a válečnými zločinci, ale také nad „nepřáteli lidu“, tedy nad všemi, kteří se postavili novému komunistickému režimu. Neexistují žádné spolehlivé údaje, ale je pravděpodobné, že v Jugoslávii bylo od roku 1951 vyneseno až 10 tisíc rozsudků smrti, z nichž byla většina vykonána. +more Z tohoto počtu v daném období připadalo několik tisíc rozsudků smrti na Srbsko. Kromě politických trestných činů patřily mezi hrdelní zločiny i krádež vládního majetku a také vraždy a loupeže s přitěžujícími okolnostmi.

Do roku 1959 se popravovalo buď zastřelením nebo oběšení, a to v závislosti na rozsudku soudu v každém jednotlivém případě. Oběšení bylo považováno za těžší formu popravy a používáno bylo méně. +more V prvních poválečných letech byly popravy hlavních válečných zločinců často veřejné. Po roce 1950 počet rozsudků smrti prudce klesl. Podle oficiálních statistik bylo v letech 1950 až 1958 v Srbsku odsouzeno k trestu smrti 122 lidí. O vykonaných popravách však nebyly zveřejněny žádné oficiální údaje, ale lze předpokládat, že byly vykonány přibližně dvě třetiny vynesených rozsudků.

Reformy z roku 1959 vedly k méně přísnému systému trestního soudnictví. Snížil se počet hrdelních zločinů a zrušen byl trest smrti za majetkové delikty. +more Oběšení bylo zrušeno a jediným legálním způsobem popravy zůstalo zastřelení. Popravy vykonávala popravčí četa složená z osmi policistů, z nichž jen polovina měla zbraně nabité ostrými náboji. Popravy bylo i nadále možné vykonávat veřejně. Od roku 1959 do roku 1991 byly v Srbsku vykonány průměrně dvě popravy ročně (přes 70 % rozsudků smrti vynesených v Jugoslávii připadalo na soudy v Srbsku).

Po roce 1991

Od dubna 1992 bylo Srbsko součástí Svazové republiky Jugoslávie, která se skládala ze dvou federálních celků, Srbska a Černé Hory. Od roku 1991 do roku 2002 bylo vyneseno 19 rozsudků smrti z nichž nebyl žádný vykonán. +more Posledním popraveným byl dne 14. února 1992 Johan Drozdek, který byl popraven v Somboru. Ten byl v roce 1988 odsouzen k trestu smrti za znásilnění a vraždu šestileté dívky.

Seznam poprav od roku 1959 na území Srbska

Seznam osob popravených na území Srbska od roku 1960 do roku 1992.

Zrušení trestu smrti

V roce 1826 básník Sima Milutinović Sarajlija napsal princi Miloši Obrenovići I. +more doporučení, aby zrušil trest smrti. Princ však dopis nikdy neobdržel. Při přípravě trestního zákoníku v roce 1858 profesor práv a soudce Jovan Flilipović navrhl zrušení trestu smrti s tím, že je podle tehdy platné srbské ústavy protiústavní. Jeho návrh komise většinou hlasů zamítla. V lednu 1881 předložili v srbském parlamentu poslanci Národní radikální strany dva návrhy na úplné zrušení trestu smrti, ale oba byly většinou zamítnuty. Podobný návrh, i když se omezoval na zrušení trestu za politické zločiny, byl předložen roku 1887. I tento návrh byl zamítnut.

Ústava Svazové republiky Jugoslávie přijatá 25. dubna 1992 zrušila trest smrti za federální zločiny, včetně genocidy, válečných zločinů, politických a vojenských deliktů, ale jednotlivé svazové jednotky si ponechaly právo ukládat trest smrti za trestné činy spadající do jejich jurisdikce.

Dne 26. února 2002 srbský parlament upravil srbský trestní zákoník a vypustil z něj všechny odkazy na trest smrti. +more Primárním důvodem pro tuto změnu, byla snaha Svazové republiky Jugoslávie vstoupit do Rady Evropy. Po zrušení trestu smrti byly dvanácti lidem v cele smrti jejich tresty změněny na čtyřicet let odnětí svobody. V roce 2006 byla přijata nová srbská ústava, která výslovně zakazuje trest smrti.

Veřejné mínění

Na podzim 2001 krátce před zrušením trestu smrti v Srbsku průzkum mezi veřejností ukázal, že 43 % respondentů podporovalo trest smrti, 43 % bylo proti trestu smrti a 14 % nemělo jasný názor. Tento výsledek opakovaně potvrdily i následné průzkumy konané pravidelně od roku 2007.

Odkazy

Reference

Kategorie:Srbské právo Kategorie:Srbská společnost Srbsko