Cesko.wiki Tunguzské jazyky
Author
Albert FloresGeografické rozdělení tunguzských jazyků
Tunguzské jazyky patří do jazykové rodiny používané na Sibiři na východ od středního toku Jeniseje, v Mandžusku a na Dálném Východě. V kontroverzní hypotéze altajských jazyků se tunguzské jazyky obvykle řadí mezi ně, společně s turkickými a mongolskými jazyky, a někdy se k nim v této hypotéze řadí také japonština a korejština (tzv. +more makroaltajské jazyky). Mnoho z těchto jazyků je na pokraji vymření kvůli kulturní a politické asimilaci mluvčích (mandžuština).
Etymologie
Slovo tunguz, rusky тунгус, pochází z turkického výrazu pro prase. Jakuti a (Sibiřští) Tataři takto pojmenovali Evenky někdy v 17. +more století. V současné (kazaňské) tatarštině se prase řekne дуңгыз (translit. duŋgyz). Odbornou veřejností to bylo přijato. V současnosti používají ruské úřady termíny evenkijské jazyky a Evenkové, aby se tak vyhnuli hanlivému označení. Ve společnosti je ale původní výraz silně zakořeněn.
Dělení
Tří hlavní rodiny představují: * Severotunguzské jazyky, kterými se hovoří především v Rusku a severní Číně. Sem patří evenkijský jazyk, evenský jazyk a související dialekty (negidalský jazyk, někdy považovaný za samostatný jazyk). +more * Jihotunguzské jazyky se dále dělí na jihovýchodní, kam patří nanajština, ulčský jazyk, orokština, oročský jazyk a udehejština. * Do jihozápadních patří mandžuština, šive a džurčenština.
Historie
Starých památek se nedochovalo mnoho, což znesnadňuje mapování historie tunguzských jazyků. Nejstarší památky zahrnují staroturecké nápisy z +more_století'>8. století z oblasti Orchonu v Mongolsku psané semitským písmem.
Charakteristika
Jazyky vykazují aglutinační stavbu slov a samohláskovou harmonii. Aglutinační stavba znamená, že na kořen slova, který zůstává stejný, se přidávají předpony a přípony, aby byla vyjádřena konkrétní modifikace významu či mluvnická kategorie jako rod, čas, způsob, pád ad.