Třída Hajase

Třída Hajase byly víceúčelové minonosky japonských námořních síl sebeobrany. V letech 1970-1971 byly postaveny dvě jednotky této třídy. Využívaly stejný trup, ale mírně se lišily svým posláním a vybavením. První jednotka Hajase nahradila upravenou tankovou výsadkovou loď třídy LST-542 Hajatomo (MST-461). Sloužila primárně jako vlajková a podpůrná loď minolovek a sekundárně ke kladení min (kapacita min byla menší). Druhá jednotka Soja nahradila minonosku Erimo (AMC-491). Primárně sloužila jako minonoska a sekundárně jako podpůrná loď minolovek. Plavidla dále mohla sloužit k různým pomocným úkolům, eskortním misím, nebo vedení protiponorkového boje. Plavidla byla ve službě v letech 1971-1998. Následně dosloužila jako pomocné lodě ve druhé linii.

Stavba

Celkem byly loděnicí Ishikawajima Haruna v Tokiu postaveny dvě jednotky této třídy. Do služby byly přijaty roku 1971.

Jednotky třídy Hajase:

Konstrukce

Soja (MMC-951)

Hajase

Elektroniku tvořil vzdušný vyhledávací radar OPS-14, námořní vyhledávací radar OPS-17, dále střelecké radary Mk. 34 a Mk. +more63 a sonar SQS-11A. Plavidlo bylo vyzbrojeno dvěma 76,2mm kanóny Mk. 33 ve věži na přídi, dvěma 20mm kanóny (roku 1988 je při modernizaci nahradily dva 20mm kanóny JM61 Vulcan) a dvěma trojitými 324mm protiponorkovými torpédomety typu 68 (americké Mk. 32). Plavidlo pojmulo až 200 námořních min, které byly spouštěny po pěti kolejnicích ze dvou vrat v záďovém zrcadle. Na zádi se nacházela přistávací plocha pro vrtulník. Ta byla dimenzována pro vrtulník Kawasaki V-107. Loď však nenesla hangár. Pohonný systém tvořily čtyři diesely Kawasaki/MAN V6V22/30ATL o výkonu 6400 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů.

Soja

Minonoska Soja využívala stejný trup, pohonný systém, elektroniku a nesla totožnou výzbroj. Pojmula až 460 námořních min. +more Na rozdíl od své sesterské lodě nebyla vybavena přistávací plochou pro vrtulník.

Odkazy

Reference

Literatura

Hajase Kategorie:Třídy minonosek