Cesko.wiki Třída Ikazuči (1899)
Author
Albert FloresTřída Ikazuči ( Ikazuči-gata) sestávala ze šesti torpédoborců, postavených v letech 1897 až 1900 ve Spojeném království pro japonské císařské námořnictvo. Jednalo se o první torpédoborce objednané pro císařské námořnictvo. Po zařazení do služby v letech 1899 a 1900 se zapojily do potlačení povstání boxerů, přičemž byla v roce 1900 jedna jednotka ztracena při ztroskotání, a zbývajících pět torpédoborců se zúčastnilo rusko-japonské války. Od srpna 1912 byly překlasifikovány na torpédoborce 3. třídy ( santó kučikukan). Dvě další jednotky byly ztraceny při kolizi a explozi a zbývající tři byly vyřazeny.
Všechny jednotky byly pojmenované po přírodních jevech.
:V článku se používá pozdější termín „torpédoborec“, ačkoliv dobová klasifikace byla #Pozadí vzniku|mnohdy odlišná
Pozadí vzniku
Počátkem roku 1896 (tedy po vyhrané první čínsko-japonské válce a následně prohrané Intervenci Tří) schválil Teikoku-gikai ( ~ císařský sněm) Jamamotův desetiletý plán rozvoje loďstva, který byl později znám jako plán rozvoje loďstva 6-6 ( Roku-roku kantai keikaku). Ten požadoval (mimo jiné) stavbu 23 torpédoborců do roku 1905.
třídy Sokol, s jejímiž jednotkami se Ikazuči střetly za rusko-japonské války. +more Většina stíhačů torpédovek postavených loděnicí Yarrow se vyznačovala čtyřkomínovou siluetou. V porovnání s třídou Sokol ale byly jednotky třídy Ikazuči větší a silněji vyzbrojené Šest jednotek budoucí třídy Ikazuči bylo objednáno v loděnici Yarrow v Poplaru, která již měla zkušenosti se stavbou ničitelů torpédových člunů pro Royal Navy i zahraniční odběratele. První čtyři jednotky (Akebono, Ikazuči, Inazuma a Sazanami) byly financovány z prostředků rozpočtového roku 1896 a poslední dvě jednotky (Nidži a Oboro) z rozpočtu na rok 1897.
Budoucí torpédoborce v té době představovaly novou kategorii plavidel a v císařském námořnictvu prodělala jejich klasifikace mnohem složitější vývoj, než v případě Royal Navy. Nejprve byly nazývány jako suiraitei kučikutei - doslova „čluny pro zahánění/ničení torpédových člunů “ - což bylo následně zkráceno na suirai kučikutei . +more K dalšímu zkrácení došlo v roce 1898, vynecháním primárního cíle nových člunů-ničitelů, na kučikutei . Ještě před spuštěním první jednotky na vodu byly kučikutei podle Gunkan ojobi suiraitei ruibecu tókjú hjódžun ( ~ Standardy pro klasifikaci tříd válečných lodí a torpédovek) z 21. března 1898 zařazeny do nadkategorie suiraitei ( ~ torpédovky, zde ale nadkategorie nadřazená kategoriím suiraitei a kučikutei), která stála vedle nadkategorie gunkan ( ~ válečná loď) - to znamená, že kučikutei nebyly považovány za válečné lodě ve smyslu kategorie gunkan.
Teprve 22. června 1900 (tedy až po zařazení všech šesti jednotek do služby) byly kučikutai překlasifikovány na kučikukan ( ~ torpédoborec; doslova „loď pro ničení/zahánění“) a zařazeny (do konce rusko-japonské války) do kategorie gunkan. +more Podle další reorganizace z 28. srpna 1912 byly torpédoborce třídy Ikazuči překlasifikovány na torpédoborce 3. třídy. Před definitivním vyřazením byly v roce 1921 ještě přežívající Akebono a Oboro překlasifikovány na minolovky 2. třídy ( nitó sókaitei).
Konstrukce
Trup a nástavby
Ikazuči (stejně jako několik následujících tříd japonských „torpédoborců“) vycházely z tzv. „30uzlových“ ničitelů torpédových člunů Royal Navy. +more Trup byl zhotoven z měkké oceli Siemens-Martin s obšívkou o tloušťce 4 až 5 milimetrů a příčnými přepážkami rozdělen do jedenácti úseků. V nich se (od přídě) nacházely: přední kolizní prostor, kotevní mechanismus, velitelská věž, kuchyně, kotelny, strojovna, důstojnické kajuty se salónkem, sklad potravin a mechanismus kormidla. Záď nesla nevyvážené kormidlo.
Přední paluba byla klenutá a snižovala se směrem k přídi. Na klenutou přední palubu navazoval malý můstek o jedné úrovni, na jehož vrcholku se nacházela nekrytá plošina. +more Za můstkem stál signální stěžeň a za ním se v přibližně jedné třetině délky táhla nástavba se čtyřmi komíny a vyústěním větrání kotelen (vyústění větrání přední kotelny se nacházelo v mezeře mezi prvním a druhým komínem, zatímco větrání zadní kotelny se nacházelo v mezeře mezi třetím a čtvrtým komínem). Po stranách této nástavby se nacházely celkem čtyři záchranné čluny a zadní dvojice 57mm kanónů. V zadní části se nástavba snižovala a stála na ní vyvýšená platforma se světlometem.
Pohon
Čtyři vodotrubné kotle Yarrow, umístěné za sebou po dvou ve dvou kotelnách, vyvíjely nasycenou páru pro dva vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí. Ty dosahovaly celkového výkonu 6000 koní (4413,0 kW) a krátkodobě maximálně i 7000 koní (5148,5 kW). +more Císařské námořnictvo požadovalo, aby nové torpédoborce byly schopné udržet rychlost 31 uzlů (57,4 km/h) po dobu tří hodin. Poslední dokončená jednotka Nidži dosáhla při zkouškách 12. prosince 1899 rychlosti 31,15 uzlů (57,690 km/h).
Výzbroj
57mm rychlopalný kanón Hotchkiss vyrobený zbrojovkou Elswick Výzbroj nových torpédoborců (jak bylo tehdy obvyklé) byla založena na rychlopalných kanónech a torpédech. +more Po dokončení se hlavňová výzbroj skládala z jednoho 76,2mm kanónu (u Royal Navy označovaného jako 12liberní či třípalcový) s délkou hlavně 40 ráží a pěti 57mm kanónů Hotchkiss (u Royal Navy označovaných jako 6liberní) s hlavní délky 40 ráží. Od přídě k zádi byly kanóny rozmístěny následovně: Jeden 57mm Hotchkiss na vyvýšené platformě na přední palubě před můstkem, dva 57mm kanóny na hlavní palubě po stranách můstku a zbývající dvojice sedmapadesátek diagonálně na hlavní palubě - kanón na pravoboku se nacházel za úrovní druhého komína a kanón na levoboku přibližně na úrovni čtvrtého komína. 76,2mm kanón se nacházel na zádi za torpédomety. Těsně před, či během rusko-japonské války (1904-1905) byl přední 57mm kanón na platformě před můstkem nahrazen za druhý 76,2mm kanón.
Torpédovou výzbroj představovaly dva 450mm otočné jednohlavňové torpédomety typu HO (tzn. Whitehead & Armstrong) umístěné na hlavní palubě na zádi, mezi platformou světlometu a 76,2mm kanónem. +more Z nich bylo možno vypouštět torpéda typu 30. , 32. , 38. , 42. a 44. roku (až na poslední typ se jednalo o torpéda poháněná stlačeným vzduchem; typ 44. roku byl poháněn směsí petroleje, vzduchu a vody).
Jednotky třídy Ikazuči
| %" | Jméno | Loděnice | Položení kýlu | Spuštění | Přijetí do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Ikazuči | Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn | {{Dts|1897|9 |
|Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn | | | | ztracen při kolizi se škunerem jižně od Hakodate |- |Nidži
|Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn | | | | potopen po ztroskotání u jihovýchodního pobřeží Šantungského poloostrova |- |Akebono
|Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn | | | | překlasifikován na minolovku 2. třídy; překlasifikován na cílovou loď a 1925 sešrotován |- |Oboro
|Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn | | | | překlasifikován na minolovku 2. třídy; překlasifikován na cílovou loď a od října 1921 hulk |- |Sazanami
|Yarrow Shipbuilders, Poplar, Londýn | | | | vyřazen; přejmenován na Sazanami Maru , ztroskotal u pobřeží Tatejamy (prefektura Čiba); od října téhož roku hulk |- |}