Uhlenhuthova metoda

Uhlenhuthova metoda, nazývaná také imunodifúzní metoda, je technika používaná k rozpoznávání a identifikaci druhu krevních buněk u člověka a zvířat. Metoda byla vytvořena německým imunologem Paulem Uhlenhuthem v roce 1900. Jedná se o jednoduchý a spolehlivý test, který detekuje specifické antigenní markery přítomné na povrchu buněk. Provedení metody zahrnuje extrakci séra z testovaného vzorku krve, které je poté smícháno s reakčním substrátem obsahujícím sérum z jiného organismu. Pokud jsou v testovaném vzorku přítomny antigeny, vytvoří se specifické protilátky, což vede k vytvoření precipitátu - bílé sraženiny. Mikroskopické pozorování těchto sraženin umožňuje identifikaci typu buňky. Uhlenhuthova metoda se stala důležitou součástí forenzní medicíny a přispěla k rozvoji imunologie a transfuzního lékařství. Byla používána při rozpoznání identifikace pachatelů v případě krvavých zločinů, při vyšetřování rodinných příbuzných v případě potřeby transplantací orgánů, a také při diagnostice krevních chorob, jako je například anémie.