Ulrika von Levetzow
Author
Albert Floreskostela sv. Václava v obci Třebívlice, okresu Litoměřice
Theodore Ulrike Sophie von Levetzow, též von Löwetzow (4. +more února 1804 Lipsko - 13. listopadu 1899 Třebívlice) byla majitelka třebívlického panství, v mládí přítelkyně a poslední láska německého básníka Johanna Wolfganga Goetha.
Život
Otcem Ulriky byl Joachim Otto Ulrich von Levetzow z Meklenbursko-zvěřinského vévodství a matkou tehdy ještě nezletilá Amélie von Brösigke. Z tohoto spojení se také narodila Ulričina sestra Amélie. +more Brzy potom se oba manželé rozvedli a Ulrika byla umístěna do dívčí internátní školy ve Francii. Amélie von Brösigke se opět vdala za svého bratrance Friedricha Carla Ulricha von Levetzowa, s nímž počala svou třetí dceru Berthu. Ale ani v tomto manželství rodina nezůstala dlouho šťastná. Carl von Levetzow padl roku 1815 v bitvě u Waterloo a mladá matka s dcerami přesídlila do Čech. Dlouholetý třetí vztah Amélie s hrabětem Františkem Josefem Klebelsbergem, ministrem financí rakouské vlády, dovršila sňatkem roku 1842 a šťastným životem s dcerami na Klebelsbergově zámku v Třebívlicích.
Dětství prožila Ulrika v Lipsku, později se vzdělávala v penzionátu pro mladé dámy ve Štrasburku a na léto se vracela k matce a prarodičům do Klebelsbergova paláce v Mariánských Lázních, který dal postavit její otčím, hrabě Klebelsberg.
Ulrika téměř celý život strávila v Čechách na třebívlickém panství, kde založila školu pro nezaopatřené dívky. Zabývala se ručními pracemi, četbou a tíhla k filantropii. +more Svým otčímem hrabětem Františkem Josefem z Klebelsbergu, polyhistorem a spoluzakladatelem Národního muzea, byla vedena k zájmu o zeměpis a přírodovědu. Dostala se do společnosti hraběte Kašpara ze Šternberka a dalších zakladatelů Národního muzea v Praze a byla dokonce jmenována čestnou členkou jeho Společnosti. Po smrti své matky, o kterou v jejím stáří pečovala, darovala muzeu část klebelsberské pozůstalosti a prodala zděděný Klebelsberský palác v Mariánských Lázních.
Podporovala nejen Národní muzeum, významnou mecenáškou byla hlavně ve svých milovaných Třebívlicích a jejich okolí. Finančně podporovala místní kostel svatého Václava a zaplatila opravu kaple svatého Jana Nepomuckého v Dřemčicích i vybudování její nové věže. +more Spolu se svou sestrou Berthou založila přádelní školu, v níž se mladé české dívky učily ručním pracím. Stála také u vzniku prvního útulku pro bezdomovce v Praze, který i později finančně podporovala.
Ulrika zůstala bezdětná a neprovdaná, ale pečovala o syny své předčasně zesnulé mladší sestry Amálie (1806-1832), provdané von Rauch.
Ulrike a Johann Wolfgang Goethe
Ulrika se v matčině společnosti již jako batole roku 1806 v lázních Karlovy Vary a roku 1810 v Teplicích setkala s německým spisovatelem Johannem Wolfgangem von Goethem. Když bylo Ulrice sedmnáct let, sešli se opět, a to při pobytu v Mariánských Lázních roku 1821. +more 72letý klasik německé kultury se do mladé dívky zamiloval. Ulrika jej roku 1823 v Mariánských Lázních odmítla, a to prostřednictvím matčiny odpovědi. Námluvy tehdy zprostředkovával Goethův zeměpán, velkovévoda Karl August von Sachsen-Weimar-Eisenach.
Také jazykovědec Johann Heinrich Schubart u ní později uspěl jen jako učený přítel a Ulrika jeho a Goethovy listy nechala před svou smrtí spálit.
Goethe svou bolest z odmítnutí vyjádřil roku 1823 v básni (Mariánskolázeňská) Elegie a již více do Čech nepřijel, ač to na rok 1824 plánoval. Ulrika sama o jejich údajném milostném vztahu, jak se o něm už roku 1823 v lázeňské a záhy i výmarské společnosti mluvilo a jak to v 19. +more století opakovali četní autoři, na sklonku svého života jasně napsala: „Nebyl to milostný vztah. “ („Es war keine Liebschaft. “) I přesto se o ní dále referuje jako o Goethově poslední lásce či múze.
Odkazy
Reference
Literatura
BEDÜRFTIG, Friedemann. Die lieblichste der lieblichsten Gestalten. +more Ulrike von Levetzow und Goethe. Reinbek: Rowohlt Verlag, 2005. . * BOROWKA-CLAUSBERG, Beate. Damals in Marienbad. Goethe, Kafka & Co. - die vornehme Welt kuriert sich. Berlin, 2009. . * FERNAU, Joachim. War es schön in Marienbad. Goethes letzte Liebe. München: F. A. Herbig, 1982. . * von GERSDORFF, Dagmar. Goethes späte Liebe. Die Geschichte der Ulrike von Levetzow. Insel Verlag, Frankfurt am Main, 2005, * KLAUß, Jochen (Hg. ). Keine Liebschaft war es nicht. Stuttgart/Zürich: Manesse Verlag, 1997. . * KVAPILOVÁ, Alena. Baronka Ulrika von Levetzow (1804-1899). Katalog stálé expozice Okresního muzea v Mostě. Okresní muzeum Most, 1998. * KVAPILOVÁ, Alena. Baronka Ulrika von Levetzow (1804-1899). Katalog stálé expozice Oblastního muzea v Mostě. Dodatky a opravy. Oblastní muzeum Most, 2009. * SCHNEIDER, Sylk. Ulrike von Levetzow - Die Brasilianische Suleika: in: Goethes Reise nach Brasilien, Weimar, 2008. . S. 138-146. * SEELE, Astrid. Frauen um Goethe. Reinbek: Rowohlt Verlag, 2000. . * UHRBACH, Peter. Goethes Fräulein in Böhmen. Ulrike von Levetzow. Markkleeberg: Sax-Verlag, 2009, . * URZIDIL, Johannes. Goethe in Böhmen. Zürich u. Stuttgart: Artemis, 1962. Vor allem S. 155-178. * URZIDIL, Johannes. Goethe v Čechách. Příbram: Pistorius a Olšanská, 2009. . (český překlad Veronika Dudková, verše přeložila Michaela Jacobsenová). * WALSER, Martin. Ein liebender Mann. Reinbek: Rowohlt Verlag, 2008. . * BAŤKOVÁ, Šárka; HAINCOVÁ, Jitka; LUKEŠOVÁ, Hana; SLÁMOVÁ, Lenka. Ženy & Frauen: Inspirativní ženy Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024. ISBN 978-80-7055-293-3 S. 63-65.
Související články
Externí odkazy
[url=http://www. fembio. +moreorg/biographie. php/frau/biographie/ulrike-von-levetzow/]FemBiografie: Ulrike von Levetzow[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20130115081721/http://www. mynetcologne. de/~nc-holzumbe2/levetzow. htm]Biografie s textem Marienbader Elegie[/url] * [url=https://www. svkul. cz/wp-content/uploads/2019/06/Levetzow-med. pdf].
[/url] (obsahuje bibliografii)
Kategorie:Německé šlechtičny Kategorie:České šlechtičny Kategorie:Narození v roce 1804 Kategorie:Narození 4. +more února Kategorie:Úmrtí v roce 1899 Kategorie:Úmrtí 13. listopadu Kategorie:Ženy Kategorie:Narození v Lipsku.