Umění básnické

Umění básnické (1674, L'Art poétique) je didaktická báseň o čtyřech zpěvech, v níž její autor, francouzský básník a literární teoretik Nicolas Boileau-Despréaux, kodifikoval poetiku klasicismu. Zároveň jí využil k polemickým výpadům proti literární praxi těch, které kritizoval již ve svých Satirách. Báseň založil na Aristotelově Poetice, Horatiově díle De arte poetica (O umění básnickém) a na obdobných teoretických spisech svých současníků (např. abbého d'Aubignace nebo Guillauma Colleteta)

Báseň ovlivnila české obrozence. Josef Jungmann se jí dovolává ve své Slovesnosti a do češtiny jí přeložil roku 1832 představitel první české novobásnické školy Bohuslav Tablic.

Obsah básně

První zpěv

V prvním zpěvu básně Boileau definuje všeobecné zásady umělecké tvorby bez ohledu na použitý žánr a vypočítává vlastnosti, které musí mít básník, mezi které řadí i sebekritičnost. Zdůrazňuje, že předpokladem básnické tvorby je přirozené nadání a schopnost inspirace, pro jejich přebujelost varuje před burleskou a emfází (přehnanou změnou v realizaci řeči vznikající z emotivních pohnutek), které se rozšířily koncem baroka v polovině 17. +more století. Krása se musí řídit trojjediným příkazem rozumu, přírody a pravdy. Přírodu je nutno následovat v její neměnnosti a všeobecné platnosti, aby autor neupadl do zachycování nahodilého a podivného. Rovněž formu považuje za velice důležitou, protože nejde o nahodilou ani o libovolnou součást díla. Nabádá básníky, aby se soustředili na co nejlepší rýmy, ale také připomíná, že ten, kdo umí jen rýmovat nebude nikdy géniem. V tomto zpěvu také Boileau podává stručný, ale značně subjektivní přehled francouzské literatury od Villona po Malherba.

Druhý zpěv

Druhý zpěv se věnuje malým literárním žánrům, jako je óda (ta opěvuje „krásný chaos“), ekloga, idyla (ta má být „prostá, naivní, jemná a lahodící uchu“, ale „bez hrubých slov venkovanů“), elegie (má mít „trochu vyšší tón a dlouhý černý šat“), epigram, rondel, balada (ta je podle Boileaua hlavně „hrou rýmů“), madrigal, satirická poezie a sonet, o kterém Boileau píše, že se přes svou stručnost vyrovná velké básni.

Třetí zpěv

Třetí zpěv pojednává o velkých žánrech, tragédii, komedii a eposu, které se mají podle Boileaua řídit antickými vzory a pravidem tří jednot: Ale my, kterým um pravidla stále pěje, chceme, ať důvtipně snují se všechny děje a ať jen na jednom místě a v jednom dni jeden čin divadlo napětím naplní. Dovolává se Racina a Molièra a zdůrazňuje přirozenost a a pravdivost uměleckého díla. +more Připouští ale, že pravda může někdy působit nepravděpodobně, a proto požaduje pravděpodobnost založenou na shodě uměleckého díla s představami a city čtenáře. Kritizuje zde také středověké francouzské divadlo a odmítavě se staví k uvádění náboženských látek do moderních her.

Čtvrtý zpěv

Ve čtvrtém zpěvu dává Boileau básníkům rady. Mají být ušlechtilými a čestnými lidmi, protože verš prý vždy prozradí nízkost autora. +more Mají usilovně a odpovědně pracovat a nevyhledávat zisk, básníkovou odměnou má být především sláva. Kromě toho si má básník vybrat osvíceného literárního poradcem který jej poučí, kdy může překročit hranici umění.

Česká vydání

Nicolas Boileau: Umění básnířské, Překlad Bohuslav Tablic. Budín: Královská universická tiskárna 1832, * Nicolas Boileau: Umění básnické. +more Překlad Aleš Pohorský. In: SGALLOVÁ, Květa, ed. a KROUPA, Jiří K. , ed. O umění básnickém a dramatickém: (antologie). 1. vydání. Praha: KLP - Koniasch Latin Press 1997. S. 184-216.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://www. poesie-francaise. +morefr/art-poetique-nicolas-boileau/]L'Art poétique, de Nicolas Boileau - Poésie française[/url] * [url=https://books. google. je/books. id=710OAAAAYAAJ&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false]Překlad Bohuslava Tablice - Knihy Google[/url].

Kategorie:Básnická díla francouzské literatury Kategorie:Knihy z roku 1674