Upravení vztahu s ČSSR

Upravení vztahu s ČSSR byl proces zavedený v roce 1977 na základě směrnic předsednictva vlády ČSSR: Směrnice o úpravě právních vztahů ČSSR k občanům, kteří se zdržují v cizině bez povolení československých úřadů, schválených usnesením vlády ČSSR číslo 58 z 16. března 1977. Tyto směrnice vyšly v Ústředním věstníku České socialistické republiky částka 2/1977.

Směrnice rozlišovaly několik druhů emigrantů: # Emigranti, kteří nebyli zbaveni občanství a chtěli se navždy vrátit do ČSSR (oddíl 1), nemuseli splnit nic. Stačilo požádat o cestovní doklad. +more (Ve slangu některých emigrantů se pro tuto skupinu užívá pojem navrátilec. ) # Emigranti, kteří si chtěli ponechat občanství ČSSR (oddíl 2) a moci navštěvovat Československo. Ve slangu některých emigrantů se pro ně používal hanlivý výraz upravenec. Aby obdrželi československý cestovní pas a povolení k dlouhodobému pobytu v cizině, museli tito emigranti: ## zaslat písemnou žádost o „upravení vztahů s Československou socialistickou republikou“ ## požádat prezidenta republiky o milost (pokud byli odsouzeni za nějaký trestný čin a neproběhla amnestie) ## museli splnit podmínky stejné jako pro vystavení vystěhovaleckého pasu - pravděpodobně šlo o úhradu vzdělání ## navíc museli podepsat prohlášení, ve kterém se měli zavázat, že se budou chovat jako řádní občané ČSSR # Emigranti, kteří se chtěli nechat vyvázat ze státního svazku (přičemž byli následně dle § 14 zákona číslo [url=http://aplikace. mvcr. cz/archiv2008/sbirka/1969/sb14-69. pdf]39/1969 Sb. [/url] zbaveni občanství ČSSR). Zájemci museli v tomto případě splnit stejné podmínky jako předchozí skupina a navíc museli potvrdit, že jsou občany jiného státu. Podpis prohlášení o řádném chování nebyl vyžadován. Po splnění všech podmínek přestali být občany ČSSR a směli cestovat do ČSSR jako cizinci. (oddíl 3) # Emigranti, kteří byli proti své vůli zbaveni občanství podle § 14 a zákona číslo 39/1969 Sb. , o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky (doplněného opatřením [url=http://aplikace. mvcr. cz/archiv2008/sbirka/1969/sb41-69. pdf]124/1969 Sb. [/url]), protože vyvíjeli činnost „nepřátelskou“ ČSSR (oddíl 4). Na tyto osoby se možnost úpravy nevztahovala, bylo jim zakázáno cestovat do ČSSR a nikdo nesměl vycestovat za nimi. # Emigranti, kteří žádné vztahy s ČSSR neupravovali ani nebyli zbaveni občanství, neměli možnost ČSSR navštívit ani nesměl nikdo navštívit je (oddíl 5).

Směrnice, kromě výjimečných humanitárních případů, vyžadovaly pro úpravu vztahů pětileté trvání nelegálního pobytu v cizině.

Protože o využívání těchto možností byl malý zájem (do března 1980 celkově 20 616 žádostí, z většiny jsou to žádosti o milost prezidenta republiky), docházelo v letech 1981, 1984 a 1988 ke snižování požadavků a úpravám směrnice, které měly proces zjednodušit. Okolo roku 1988 tak mohl navštívit ČSSR téměř kdokoliv, pokud dostal vízum a provedl povinnou výměnu peněz. +more Tento proces skončil listopadovými událostmi roku 1989. Seznamy emigrantů, kteří si do té doby „upravili vztahy s ČSSR“, nebyly nikdy zveřejněny.

„Upravenci“

Pejorativní výraz upravenec užívá část československé emigrace pro osoby, které podle tehdejších zákonů nelegálně emigrovaly z ČSSR mezi lety 1948 až 1989 (ale hlavně mezi lety 1968 až 1989) a po získání občanství jiné země (většinou Kanada, Austrálie a země západní Evropy) se obrátily na zastupitelský úřad komunistické ČSSR se žádostí o umožnění beztrestného cestování do ČSSR při zachování československého občanství, tedy o upravení vztahů dle bodu 2 výše uvedené směrnice (někteří pod toto označení zahrnují i osoby spadající pod bod 3). Netýkalo se těch, kteří odešli do USA, protože automaticky kvůli mezinárodní dohodě z roku 1928 získáním amerického občanství ztratili československé.

Podle svědectví některých emigrantů byly osoby, které podstoupily proces úpravy vztahů, často předmětem nežádoucí pozornosti a nátlaku ze strany StB. I když se nikdy neprokázala přímá spojitost mezi „upravenci“ a agenty StB nebo kontrarozvědky, vnímala je ta část emigrace, pro kterou bylo z osobních a politických důvodů nemyslitelné komunisty řízenou zemi a její představitele o cokoliv žádat, jako rizikový faktor a možné agenty StB. +more Riziko nátlaku na to, aby osoby po upravení svého vztahu byly spolupracovníky StB, podle současných historiků také přispívalo k malému zájmu emigrantů o celou proceduru.

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20040428051053/http://www. mvcr. cz/policie/udv/securita/sbornik9/sesit9. doc]Jan Hanzlík: Československá emigrace očima tajných materiálů[/url] (Sborník Securitas Imperii 9, str. 302) * [url=https://web. archive. org/web/20070707232619/http://people2. clarityconnect. com/webpages6/ota/art_cz/574x. htm]Ota Ulč: Disharmonický vztah: Některé příčiny a možnosti řešení[/url] (příspěvek na konferenci SVU) * [url=http://archiv. neviditelnypes. zpravy. cz/clanky/2004/07/38134_1_23_0. html]Stanislav Reiniš: Je to stará historie - nebo není. [/url] (Neviditelný pes) * [url=http://archiv. neviditelnypes. zpravy. cz/clanky/2003/06/31108_1_0_0. html]Václav Chýský: Exil jako důsledek totalitarismu[/url] (Neviditelný pes) * [url=http://home. scarlet. be/~pavel5/okno. htm]Karel A. Pokorný: O krajanských časopisech v Nizozemí[/url].

Kategorie:Československé právo Kategorie:Železná opona v Československu Kategorie:Česká diaspora