Urartu

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Urartu (arménsky Ուրարտու, Urartu) bylo starověké arménské království rozkládající se na náhorní plošině mezi Malou Asií, Kavkazem a Mezopotámií, později nazývané Arménská vysočina. Střed tvořilo Vanské jezero (dnešní východní Turecko), někdy se proto užívá označení Vanské království. Urartské království existovalo v letech cca 860 př. n. l. až 585 př. n. l. Urartu je také historicky prvním známým arménským královstvím.

Poloha

Urartská říše měla rozlohu něco přes 500 000 km2 a sahala od řeky Kura až ke svahům Tauru a od Eufratu až po Kaspické moře.

Historie

Počátky (13.-9. století př. n. l.)

První zmínky pocházejí z asyrských nápisů Salmanassara I. +more (cca 1270 př. n. l. ), kde je zmíněn stát Uruartri jako jedno z malých království volné konfederace Nairi v Arménské vysočině. Tento státeček se rozkládal v okolí Vanského jezera. Další zmínky pocházejí z výpravy asyrského krále Tiglatpilesara I. , který během svého tažení došel až k Vanskému jezeru.

Uruartri se v asyrských nápisech objevuje znovu až v 9. století jako mocný stát na severu. +more Státy sdružené v konfederaci Nairi byli sjednoceny pod vládou krále Aramea (cca 860-843 př. n. l. ), avšak Asyřané pod vedením Salmanassara III. zničili významné urartské („královské“) město Arzaškun, ležící pravděpodobně někde mezi jezerem Urmia a Vanským jezerem. V nápisech se můžeme dočíst, že Salmanasarova vojska „očistila“ své zbraně ve Vanském jezeře.

Vzestup k moci (9. století - 714 př. n. l.)

+more9'>Urartu v době největší slávy - 743 př. n. l. Sarduri I. , syn Lutipriho, v pořadí třetí známý král Urartu, se jako první dokázal Asyřanům ubránit a vystavěl na východním břehu jezera Van nové hlavní město Tušpa (dnešní Van).

Jeho nástupce Išpuini (cca +more_l. '>828-810 př. n. l. ) dobyl území mezi Vanem a Urmií, a později obsadil i sousední království Musasir. Ze stejnojmenného centra této oblasti vytvořil náboženské středisko celé říše. Poté, co porazil armádu Šamší-Adada V. a podnikl výpravy i na jeho území, se začal nazývat, stejně jako kdysi asyrští králové, „král veškerenstva“. Dokázal se prosadit i na území jižně od Urmijského jezera a zmocnil se zde několika měst, která dříve podléhala Asýrii.

Také jeho syn Menua (cca +more_l. '>810-785 př. n. l. ) pokračoval v expanzivní politice Urartu. Na severu se hranice posunuly až za horu Ararat, na jejímž úpatí postavil město Menuachinili, a na jihu obsadil oblast horního toku Tigridu a pronikl až k Eufratu, kde si podrobil několik zemí, mezi nimi Alzi, Melid či Suchme. Velice významná je i jeho stavební činnost, k níž stejně jako Asyřané využíval válečné zajatce. Dal postavit několik chrámů, ale jeho nejvýznamnějším počinem byla stavba zavodňovacích kanálů. Vystavěl 70 km dlouhý kanál od řeky Hosap k městu Tušpa, které trpělo nedostatkem pitné vody, jelikož Vanské jezero je slané. Tento kanál je dodnes v provozu.

Menuovi nástupci v jeho díle pokračovali. Prvním byl jeho syn +more'>Argišti I. (asi 785-765 př. n. l. ), který si podrobil celé okolí Urmijského jezera a na západě podnikl několik úspěšných výprav do Malé Asie. Největší pozornost však věnoval výpravám na sever, kde překročil řeku Araxés a podmanil si Zakavkazsko. Založil tam město Erebuni (dnešní Jerevan), do kterého byli přemístěni obyvatelé obsazených měst z povodí Eufratu. Za jeho vlády podnikl do Urartu neúspěšné vojenské tažení asyrský král Salmanassar IV. .

Po něm nastoupil Sarduri II. +more, za jehož vlády dosáhla říše své největší rozlohy. Urartské království sahalo na severu až téměř k Černému moři, na západě k pramenům Eufratu, na východě až k současnému Tabrízu a na jihu až k prameni Tigridu.

Úpadek a zotavení se (714-640 př. n. l.)

V roce +more_l. '>714 př. n. l. království těžce snášelo nájezdy Kimmeriů a tažení Sargona II. Hlavní chrám v Musasiru byl vyloupen a urartský král Rusa I. byl Sargonem poražen u jezera Urmia. Avšak tyto nezdary byly pouze dočasné, a již Argišti II. (714-685 př. n. l. ) obnovil moc Urartského království, přičemž zároveň udržoval mír s Asyrskou říší. To všechno pomohlo Urartu vstoupit do dlouhého období rozvoje a prosperity, které pokračovalo i během vlády Rusy II. (685-645 př. n. l. ). Avšak během vlády dalších králů se moc království vytrácela a Urartu se stalo závislým na Novoasyrské říši, což potvrzuje i Sarduri III. (645-635 př. n. l. ), který asyrského krále Aššurbanipala označoval jako „otce“.

Pozdní období (640-580 př. n l.)

+more9'>Soumrak Urartské říše za vlády Rusy III. Podle Urartských klínových nápisů, nastoupili na trůn po Sardurovi III. ještě 3 králové - Erimena (635-620 př. n. l. ), jeho syn Rusa III. (620-609 př. n. l. ) a Rusa IV. (609-590 př. n. l. ). Na zániku Urartu měli pravděpodobně svůj podíl i Skytové, kteří do této oblasti na konci 7. století př. n. l. vpadli. V roce 612 př. n. l. dobyl médský král Kyaxarés Novoasyrskou říši. Poslední ránu samostatnému urartskému státu zasadili nejspíše Médové při svém tažení proti Lýdii. Mnoho urartských ruin z té doby bylo prokazatelně zničeno požárem. * Xenofón zapsal, že Arménie byla poprvé dobyta až médským králem Astyagem (585-550 př. n. l. ). * Strabon (1. století př. n. l. -1. století) napsal ve stejném duchu, že „Ve starých dobách, poté co rozbila říši Syřanů, vládla Velká Arménie celé Asii až do časů Astyaga, kdy se musela podrobit větší moci…“.