Cesko.wiki Vítání občánků
Author
Albert FloresMěstský národní výbor v Teplicích - medaile k obřadu vítání občánků (rok narození dítěte: 1971) Vítání občánků je profánní společenský obřad, při němž je novorozeně zpravidla na obecním úřadě slavnostně uvedeno do života obce. Tato událost bývá spojena se slibem, který rodiče novorozených občánků svými podpisy stvrzují do pamětní knihy, a s předáním pamětního listu rodičům. „Vítání občánků do života” začal ÚV KSČ podle sovětského vzoru programově zavádět v 50. letech 20. století v rámci ateizace společnosti jako občanskou alternativu, která by postupně nahradila tradiční církevní křest. Za tímto účelem vláda zřídila při národních výborech sbory pro občanské záležitosti. Uspořádání obřadu na obecním úřadě zároveň umožňovalo do programu začlenit i nejrůznější prvky komunistické ideologie. Vítání občánků se komunistům zpočátku nedařilo úspěšně prosadit. Značná část obyvatelstva byla nějakým způsobem na osobní nebo společenské úrovni spojena s církvemi. Vítání občánků na národních výborech se stalo společenskou rutinou až během normalizace po roce 1970, stejně jako předávání občanských průkazů nebo občanské svatební obřady. Některé obecní úřady pak v pořádání obřadu vítání občánků pokračovaly i po roce 1989.
Historie
Německá říše - nacistické německo
Vedle snahy o sekularizaci křesťanských svátků se němečtí národní socialisté snažili nahradit občanským ceremoniálem (Namensweihe, též Namensgebung nebo Namensgebungsfeier) také křest.
Heinrich Himmler, říšský vůdce SS, stanovil pro „SS-Namensweihe” přesné pokyny. Obřad se měl konat ve speciálních místnostech «Weiheräumen», kde se nacházel oltář pokrytý vlajkou se svastikou, vyobrazení Adolfa Hitlera, za oltářem měli stát tři příslušníci SS. +more Roli kněze přebíral «der Weihende», roli kmotra «Treumund». Dítě se pokládalo před „oltář”. Bohoslužbu slova suplovalo zpívané nebo mluvené slovo (Chorlied nebo Sprechchor) z Mein Kampf. Zasvěcující (Weihende) přečetl pro všechny přítomné slib víry (Glaubensbekenntnis). Obdobné hromadné obřady, nahrazující křest, pořádal Lebensborn.
Sovětský svaz
Organizování občanských slavnostních obřadů rodinných svátků (svatba, narození, pojmenování dětí, dosažení plnoletosti, „stříbrné“, „zlaté“ svatby aj. ) přikládali značnou váhu také komunisté v Sovětském svazu, zejména pro jejich vliv na „překonávání náboženských přežitků” a na formování „socialistického stylu života” sovětských občanů. +more Stranicky organizované rodinné svátky se měly stát všeobecně uznávanou formou důležitých rodinných i osobních událostí a v myslích sovětských občanů fixovat odpovědnost vůči sovětské společnosti. V roce 1961 byl v Moskvě otevřen první «Svatební palác». Komunistická strana SSSR propracovala rituál sňatků, vítání občánků do života, předávání občanských průkazů mládeži, výročí svateb atd. Sovětský občan měl obřad chápat nejen jako úřední akt pozornosti sovětské moci vůči rodinným výročím, ale také jako „umělecký žánr”. Na přípravě slavnostních obřadů rodinných svátků se podíleli angažováni režiséři (pro natáčení instruktážních filmů), herci, hudebníci, návrháři kostýmů atd.
Československá socialistická republika
V 50. letech začala československá komunistická strana podle sovětského vzoru zavádět také vítání občánků v obřadních síních národních výborů, popřípadě na závodech. +more V roce 1953 vznikaly při národních výborech první sbory pro občanské záležitosti (SPOZ) (např. v Českých Budějovicích 28. února 1953, v r. 1965 vítal nové občánky na MěNV každou sobotu), jejichž zřizování (sborů, komisí a aktivů) pak upravilo vládní nařízení ze dne 7. května 1954 o organisaci výkonných orgánů národních výborů.
Sbory pro občanské záležitosti čerpaly z publikací: „Sborům pro občanské záležitosti” (vyd. 1960) nebo „O práci sborů pro občanské záležitosti” (vyd. +more 1964), v kterých vyšly i vzory pro sestavení programu, proslovu či doprovodných básní.
Křestní listy nahrazovaly pamětní listy (diplomy) a jejich umělecké ztvárnění strana zadávala předním angažovaným umělcům; např. v 80. +more letech je graficky upravila Karla Ryvolová. Zcela v sovětských intencích nechyběl ani doprovázející kulturní program, často za přispění dětí, žáků lidové školy umění či pionýrů. Účast na obřadu „vítání občánků” byla dobrovolná a ještě před normalizačním obdobím se účastnila slabá polovina pozvaných, někteří praktikovali křest v kostele i obřad na národním výboru. V Jihomoravském kraji pracovalo v roce 1969 377 Sborů pro občanské záležitosti v matričních obvodech a 279 v obcích mimo matriční obvody (kolem 6 000 občanů, většinou žen). Podle sborníku Český lid nebylo vítání občánků v tomto roce (1969) ještě vžitou samozřejmostí (například na Ostravsku):.
Dne 13. února 1974 se konalo v Praze ustavující zasedání „Ústředního sboru pro občanské záležitosti”. +more ÚV KSČ zadal pracovníkům z oboru etnografie, folkloristiky, teorie kultury a pracovníkům Ústavu pro kulturně výchovnou činnost zpracování projektu «Lidová kultura v současném lidovém životě» (popisující socialistickou „inovaci” rodinných zvyků, obyčejů, svatebních obřadů, loučení se zemřelými, vítání občánků do života v „nových společenských podmínkách”), který ministerstvo kultury České socialistické republiky přijalo jako oficiální dokument a vláda ČSR následně vydala usnesení č. 206/74 o práci sborů pro občanské záležitosti. Předsednictvo České odborové rady přijalo 13. 10. 1977 usnesení k účasti odborových orgánů a organizací v ČSR při zabezpečování vládního usnesení č. 206/74, čímž se oficiálně začalo podílet na vítání občánků také ROH. V roce 1979 schválilo ministerstva kultury „Metodické pokyny pro organizování občanských obřadů a slavností - rozloučení se zesnulým” (schváleno MK ČSR čj. 20 965/79), které pak formou interních zpráv obdržely všechny orgány a instituce, které se na organizování občanských obřadů podílely (Český svaz žen, PO SSM, atd. ).
Církevní křty nebyly v letech 1948-1989 zakázány, ale konaly se soukromě a veřejně se svým pokřtěním nikdo nechlubil. Během období normalizace se stalo vítání občánků společenskou rutinou a začalo být považováno za stejně samozřejmý a „povinný” obřad, jako bylo třeba předávání občanských průkazů, občanské svatební obřady apod.
Německá demokratická republika
Pokusy nahradit církevní křest probíhaly také v době totalitního režimu v NDR. Nacistický název občanského obřadu obdržel pouze přívlastek socialistický - „sozialistische Namensweihe” (socialistický obřad pokřtění) či „sozialistische Namensgebung” (socialistický obřad pojmenování). +more Nedosáhly ale velké popularity a ke konci režimu už nebyly téměř praktikovány.
Obřad vítání občánků v České republice
Obřad z 50. let 20. +more století, kdy komunisté začali v ČSSR křest nahrazovat občanskými rituály, přejaly v České republice jen některé obce, zpravidla i se sborem (komisí) pro občanské záležitosti. Tento obřad je spojen s přijetím dítěte do občanské společnosti. S křtem je spojen jen z části, jelikož během rituálu neprobíhá přechod z jedné společnosti do druhé. Dítě se členem občanské společnosti a státním příslušníkem daného státu stává aktem narození. Při obřadu vítání občánků jsou přítomni oba rodiče, svědci, pozvaní příbuzní. Pro některé rodiče má civilní obřad «vítání občánků» stejnou hodnotu jako křest, proto někdy uvádí, že mají dítě pokřtěné na radnici.
Obřad není spojen s žádnými administrativními poplatky. Většinou probíhá na radnici či jiném sídle územně správního celku. +more Součástí obřadu je uvítání rodičů ceremoniářem, uvítání nových občánků, složení slibu a podpis rodičů do pamětní knihy narozených, kde je uvedeno i jméno a datum narození jejich dítěte. Poté je předán rodičům dar (závisí na místních zvyklostech - někde i finanční dar, jinde se může jednat jen o pamětní list). Na závěr se rodiče fotí u kolébky.
V Přibyslavicích obnovili vítání občánků po 25 letech. První slavnostní obřad proběhl 14. +more června 2015 a rodiče novorozených občánků svými podpisy stvrdili slavnostní slib do Pamětní knihy, vedené od roku 1959:.
Civilní obřad pojmenování
Slavnostní civilní obřad pojmenování dítěte (Namensgebungsfeier nebo Namensweihe) je alternativním obřadem ke křesťanskému křtu dítěte. V obřadu dítě obdrží své jméno, ale nepřísluší k žádné církvi a náboženství. +more K obřadu pojmenování jsou zváni rodiče, rodina a přátelé. Rodiče a kmotři se tradičně aktivně podílejí na rituálu pojmenování. Aby jméno dítěte bylo právně platné, musí být ohlášeno na matrice.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=https://www. blesk. +morecz/clanek/regiony-praha-praha-volny-cas/553426/vitani-obcanku-komunisticky-bizar-ktery-prezil-puvodne-mel-odvadet-lid-od-viry. html]Vítání občánků: Komunistický bizár, který přežil. [/url] * [url=http://www. portafontium. eu/iipimage/30760135/soap-ro_00124_obec-karez-1959-1989_0050. x=-990&y=-26&w=3273&h=1338]Kronika sboru pro občanské záležitosti 1959-1989[/url], obec Kařez.