Vasilij Aksjonov

Vasilij Pavlovič Aksjonov (20. srpna 1932, Kazaň - 6. července 2009, Moskva) byl ruský spisovatel židovského původu, přední osobnost intelektuálního disentu v SSSR.

Životopis

Narodil se v Kazani, "v tiché ulici pojmenované Komlevova podle místního bolševika zabitého vzbouřenými Čechoslováky. "[url=https://web. +morearchive. org/web/20130921205225/http://www. tatar. museum. ru/times. asp. Time=1920&PID=52]]Otec Pavel Aksjonov byl místní stranický funkcionář, matka Jevgenija Ginzburgová byla novinářka. Za [[Velká čistka|velkých čistek[/url]] v roce 1937 byli Aksjonovovi rodiče uvězněni, on sám skončil v dětském domově, po matčině propuštění z gulagu s ní žil ve vyhnanství v Magadanu. Později vystudoval medicínu v Leningradě; chtěl být lodním lékařem, ale jako politicky nespolehlivý nedostal cestovní pas a pracoval v tuberkulózním sanatoriu.

V roce 1958 otiskl v časopise Junosť první povídky, od roku 1960 byl profesionálním spisovatelem. Jeho první knihy, Kolegové, Lístek procviknutý hvězdami a Je čas, kamaráde se staly v atmosféře chruščovovského tání kultovními. +more Hrdiny byli mladí kosmopolitní intelektuálové, bouřící se proti konvencím, prózy byly psány živým hovorovým jazykem. Aksjonov byl uznávaným mluvčím své generace, geniálním bohémem, který měl rád jazz a basketbal. V knize Sudy osudu (1968) se vydal cestou formálního experimentu - satiru na absurdity sovětského hospodářství spojil s jazykovou komikou ve stylu Raymonda Queneaua.

V době brežněvovské stagnace upadl Aksjonov pro svoji námětovou i formální originalitu v nemilost, mohl publikovat jen dětské knihy (Jak jsem zachránil fotbalovou republiku) nebo překlady z angličtiny (Doctorowův Ragtime). Cenzura zakázala jeho knihy Popálenina (vzpomínky na perzekuci autorovy rodiny) a Ostrov Krym (alternativní historie zobrazující moderní bělogvardějský stát). +more V roce 1979 se rozhodl obejít politická omezení a sestavit z děl nevydávaných autorů almanach Metropol. Byl za to vyloučen ze Svazu spisovatelů a podroben velké mediální kritice.

V roce 1980 odcestoval na studijní cestu do USA, kde se dozvěděl, že byl zbaven sovětského občanství. V exilu se živil jako učitel ruské literatury na univerzitě ve Fairfaxu a redaktor stanice Hlas Ameriky. +more Po pádu komunistického režimu se vrátil do Ruska - měl velký úspěch s historickým románem Moskevská sága, který byl také zfilmován, zároveň byl ale terčem kritiky pro svoji podporu jelcinovských reforem a Izraele. Proto žil většinu času v Biarritzu, dostal i francouzský Řád umění a literatury. Vasilij Aksjonov byl zakládajícím členem ruské pobočky Penklubu, za román Voltairiánci a voltairiánky dostal Bookerovuovu cenu.

V lednu 2008 ho postihla mrtvice a na její následky 6. července 2009 zemřel. +more V Kazani se na jeho počest pořádá Aksjonovův literární festival. Básník, hudebník a architekt Andrej Makarevič přebudoval jeho rodný dům na muzeum.

Vyznamenání

60x60pixelů rytíř Řádu umění a literatury - Francie, 2005 * +morepng'>60x60pixelů Pamětní medaile 1000. výročí Kazaně - Rusko, 2007.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://web.archive.org/web/20110101013053/http://sovlit.com/conversationswithaksyonov/]Conversations with Vassily Aksyonov by John Pohlmann[/url]

Kategorie:Ruští spisovatelé Kategorie:Sovětští spisovatelé povídek Kategorie:Sovětští disidenti Kategorie:Židovští spisovatelé Kategorie:Ruští spisovatelé povídek Kategorie:Ruští Židé Kategorie:Nositelé Pamětní medaile 1000. +more výročí Kazaně Kategorie:Rytíři Řádu umění a literatury Kategorie:Narození v roce 1932 Kategorie:Narození 20. srpna Kategorie:Narození v Kazani Kategorie:Úmrtí v roce 2009 Kategorie:Úmrtí 6. července Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Pohřbení na Vagaňkovském hřbitově Kategorie:Muži.