Vasilij Grossman

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Vasilij Semjonovič Grossman , vlastním jménem Josif Solomonovič Grossman (12. prosince 1905 Berdyčiv - 14. září 1964 Moskva), byl sovětský spisovatel. Jeho nejvýznamnější díla nemohla být v jeho vlasti mnoho let vydána.

Život

Mládí

Narodil se v rodině židovských intelektuálů. Jeho otec byl chemický inženýr, matka učitelka francouzštiny. +more Rodiče měli svatbu v roce 1900, ale rozvedli se, když byl ještě dítě; vychovávala ho matka. V letech 1912-1914 žil s matkou ve Švýcarsku. V Kyjevě, do kterého se s matkou vrátil po pobytu ve Švýcarsku, studoval Vasilij Grossman do roku 1919. V době občanské války žil s matkou v Berdyčivu, v rodině matčiny sestry. V letech 1921 až 1923 bydlel se svým otcem v Kyjevě, kde pokračoval ve studiu.

Studia a počátky literární dráhy

V roce 1929 absolvoval chemickou fakultu na +more_Lomonosova'>Moskevské státní univerzitě. V lednu 1928 se oženil s Annou Petrovnou Macukovou; manželé ale po nějakou dobu žili odděleně - on v Moskvě, ona v Kyjevě.

Tři roky pracoval jako chemický inženýr v Donbasu. V roce 1933 se přestěhoval s manželkou do Moskvy, kde žil v rodině matčiny starší sestry. +more V Moskvě získal zaměstnání jako chemik v tužkárně.

Publikovat začal časopisecky koncem 20. let. +more Úspěšným spisovatelem se stal roku 1934, kdy zveřejnil práce Glukauf (rusky Глюкауф), příběh ze života horníků a Ve městě Berdyčiv (rusky В городе Бердичеве); to posílilo jeho ambice stát se profesionálním spisovatelem.

Válečný dopisovatel

Vasilij Grossman (FDC, 2005, Rusko) Po napadení Sovětského svazu Německem, v létě 1941, byl Vasilij Grossman mobilizován. +more Od srpna 1941 do srpna 1945 byl zvláštním válečným dopisovatelem deníku Krasnaja zvezda (Красная звезда).

Během německé okupace města Berdyčiv byla Grossmanova matka přesunuta do ghetta a 15. září 1941 zastřelena. +more Až do konce života psal spisovatel dopisy mrtvé matce. Její příběh též zobrazil v románu Život a osud. Spisovatelova jediná dcera Kateřina (Екатерина), která též žila v Berdyčivě, byla na začátku války převezena do pionýrského tábora a později s matkou (rozvedenou od roku 1930) a nevlastním otcem evakuována do Taškentu.

Během bitvy o Stalingrad byl Vasilij Grossman ve Stalingradu po celou dobu pouličních bojů a v roce 1943 byl povýšen na podplukovníka. Patřil též mezi první žurnalisty, kteří vstoupili do koncentračních táborů Majdanek a Treblinka. +more Jeho válečná díla vycházela již v jejím průběhu.

Po válce (dílo Život a osud)

Od roku 1946 do roku 1959 se Grossman věnoval práci na dvoudílném románu Za spravedlivou věc (rusky За правое дело, česky vyšlo poprvé 1959 pod názvem Za Volhou není země) a Život a osud (rusky Жизнь и судьба). Román Za spravedlivou věc, který vyšel v roce 1952, kritizoval Alexandr Fadějev jako ideologicky škodlivý. +more Až v roce 1954 připustil, že jeho kritika byla nespravedlivá.

V únoru 1961 byly zkonfiskovány rukopisné kopie románu Život a osud, včetně té, která byla připravena v nakladatelství k vydání. Nepomohl ani Grossmanův osobní dopis Chruščovovi. +more Jedna kopie se zachovala u básníka Semjona Lipkina a na Západ byla převezena pomocí A. D. Sacharova, B. Okudžavy a V. N. Vojnoviče v roce 1970. Román byl poprvé v ruštině vydán v roce 1980 ve Švýcarsku. Názvem a strukturou připomíná Tolstého Vojnu a mír. V Sovětském svazu došlo k vydání upravené verze až v roce 1988. Spolu s konfiskací rukopisu Život a osud byl zabaven i rukopis románu Panta rei (rusky Всё течёт…). Vasilij Grossman vytvořil v roce 1963 druhou variantu, která vyšla v zahraničí v roce 1970, v SSSR až v roce 1989.

Po konfiskaci rukopisů bylo Vasiliji Grossmanovi téměř znemožněno publikovat. Zemřel po neúspěšných operacích na rakovinu ledvin. Byl pohřben v Moskvě.

Rodina (manželství)

Vasilij Grossmann byl třikrát ženat: * (1928-1933) - S první ženou Annou Petrovnou Macukovou studoval v Kyjevě a měl s ní dceru Kateřinu Korotkov-Grossmanovou (* 1930), překladatelku z angličtiny * (1935-1955, 1958-1964) - Olga Guberová (rozená Sočevecová, 1906-1988), v prvním manželství provdaná za spisovatele Borise Gubera * (1955-1958, civilní sňatek) - Jekatěrina Zabolotskaja (rozená Klykova, 1906-1997), jejím prvním mužem byl básník a překladatel Nikolaj Zabolotskij

Dílo

Jeho dílo se převážně zabývalo druhou světovou válkou, a to z jiného pohledu, než který byl v tehdejším Sovětském svazu považován za oficiální. Zajímal se i o cenu vítězství, která někdy byla příliš vysoká.

Česká vydání (pouze první vydání)

Lid je nesmrtelný (román, z ruštiny přeložil Arno Hais, V Praze, Práce, 1946) - rusky Narod bessmerten (Народ бессмертен), 1943 * Stalingrad (přeložila Julie Heřmanová, Praha, Svoboda a Knihovna Rudého práva, 1947) - rusky Stalingrad (Сталинград), 1944 * Štěpán Kolčugin, Díl 1 a 2 (z rus. orig. +more přel. Křišťan Bém, Praha, Naše vojsko, 1951) - rusky Stěpan Kolčugin (Степан Кольчугин), 1947 * Obrana Stalingradu (přel. Julie Heřmanová, překlad odb. rev. Alexander Trusov, il. Vladimír Brehovszký, úvod k čes. Čeněk Hruška, Praha, SNDK, 1952) - rusky Oborona Stalingrada (Оборона Сталинграда), 1944 * Za Volhou není země (román, z rus. orig. přel. Vlasta Zavázalová, il. Václav Bláha, Praha, Naše vojsko, 1959) - rusky Za pravoje dělo (За правое дело), 1954 * Cesty a osudy (z rus. originálů vybral a doslov Dobrý člověk Vasilij Grossman naps. Lazar Lazarev, přel. Věra Kružíková, Praha, Naše vojsko, 1970) * Život a osud (přeložil Milan Horák, verše Jiří Honzík, Praha, Naše vojsko/Lidové nakladatelství, 1993 - rusky Žizň i suďba (Жизнь и судьба), Lausanne 1980 * Panta rhei (přeložila Věra Kružíková, Praha, Mladá fronta, 1999) - rusky Vsjo těčot. (Всё течёт…), Frankfurt n. M. 1970 * Spisovatel ve válce, Vasilij Grossman s Rudou armádou 1941-1945 (k vydání připravili Antony Beevor a Luba Vinogradova, z anglického originálu přeložily Hana Řeháková a Květa Macáková, Praha, Beta-Dobrovský; Plzeň, Ševčík, 2007) - materiály z doby války z Grossmanovy pozůstalosti, zpracované historikem Antonym Beevorem.

Některá díla v češtině nevyšla, např. prvotina Glukauf (Глюкауф) z roku 1934.

Filmografie

Na námět povídky Ve městě Berdyčiv byl v roce 1967 natočen film Komisařka (Комиссар). Film nemohl být promítán a byl definitivně dokončen až koncem 80. +more let 20. století. Na festivalu v Berlíně 1988 získal Stříbrného medvěda.